ktm_rijen




Hercules K 125 Military ve službách armády

Hercules patřil k tradičním výrobcům motorek v Německu. Proslul patrně nejvíc svými experimenty s Wankelovým motorem, ale velice dobře si ho pamatují i fanoušci soutěží enduro, kde se pral s naší nejslavnější jezdeckou generací. Patřil k výrobcům, držících se tehdejšího trendu lehkých jednoduchých dvoutaktů, podobně jako třeba němečtí Kreidler, Maico, MZ, nebo Sachs (který firmu Hercules roku 1963 koupil).

Model K125BW používal právě motor Fichtel and Sachs, vzduchem chlazený jednoválcový dvoutakt s výkonem 12,5koně. Jeho stavba byla „čtvercová“ – hodnota vrtání i zdvihu shodně 54mm a výkon se přenášel přes tehdy ne zcela obvyklou pětistupňovou převodovku s mokrou spojkou. Celý motocykl vycházel přímo z civilního endura K125, kde ze sebe motor vydal až 17 koní udržovaných v tahu šestistupňovou převodovkou!

Snížením špičkového výkonu se přirozeně sledovala delší životnost a nižší spotřeba. Horem vedený výfuk má specifické prohnutí v místě, kde se potkává s nohou řidiče (na první pohled to působí jako promáčklina po pádu…) a celý tlumič je překrytý děrovaným plechem proti popálení.
Páteřový rám z masívní trubky doplňovaly dva spodní tahy, dodávající celku tuhost a přední odpružení obstarávala tehdy módní kyvná vidlice.

Obě kola měla shodně 18ti palcový průměr ráfku a výhradní dodavatel pneumatik Heidenau přímo pro BW upekl vzorek s obchodním označením K37. První verze ještě postrádaly celkové zakrytí řetězu a omezily se na dlouhý horní kryt, sahající až k motorové skříni. Elektrická soustava pracovala s napětím 6V, kyselinovou baterií a blinkry vyvedenými zranitelně v koncích řídítek.
Celý motocykl byl opletený sklopnými nosiči a koženou brašnou (…taky se vám vybaví: „nesmí projet za žádnou cenu?“…) na levé straně stroje. S plně natankovanou 15ti litrovou nádrží vážila motorka 135kg a byla schopna uvézt 165kg nákladu.

V takovéto podobě nastoupila roku 1970 svojí službu u průzkumných jednotek Bundeswehru a nahradila zastarávající Maico M250B. Menší množství jich sloužilo i u jednotek pohraniční stráže.

Dobře postavený stroj se dočkal modernizace až za dlouhých 14let od uvedení. Změnil jméno z přízviska BW na Military a jednu zásadní změnu nešlo přehlédnout – přední kolo vede teleskopická vidlice. Kromě ní zhranatěl přední světlomet a došlo k výraznému použití plastů – tělo světlometu, blatníky, plast nahradil i koženou brašnu na boku stroje. Plastový celokryt také zvyšoval životnost zadního řetězu. Na řídítcích přibyl držák dokumentů a blikače se z páru v koncích řídítek změnily na konvenční čtveřici.

Výrazné usnadnění údržby i navýšení spolehlivosti přineslo bezkontaktní zapalování Motoplat, díky němuž přestala být baterie kriticky důležitou součástí el. soustavy stroje a motor běžel i bez ní. Aby lehký stroj netrpěl nervozitou řízení, byl dovybaven hydraulickým tlumičem řízení vlevo pod nádrží.

Poslední modernizace nastala roku 1991. Provoz se stal rychlejším než byl v sedmdesátých letech a vznikla potřeba posílení motocyklu s dosavadní maximální rychlostí lehce nad 90km/h.
Výrobce se vydal cestou zvětšení objemu na 178ccm, zůstala čtvercová architektura 61mm vrtání i zdvih a výkon poskočil na 17 koní. Motorka se zrychlila na 110km/h, ale ani to jí nezachránilo z vyřazení ze služby o pět let později. Jednoduchá, robustní a provozně nenáročná motorka byla zkrátka zastaralá (ačkoli pro armádu by účelnost mohla být nejvyšší ctností).

Na její místo nastoupily moderní enduro motocykly se čtyřtaktními motory KTM 400 a 640.

Informace o redaktorovi

Miroslav Kalous - (Odebírat články autora)

Autor článku obdržel prémii 12 Kč od 12 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (21x):



TOPlist