Nové čtyřstovky Triumph u dealerů - víme, jak se na nich sedí a kolik stojí

Za tři týdny už budeme vědět, jak jezdí, už teď je ale můžeme důkladně prozkoumat a osahat si je takzvaně nasucho. O kom je řeč? O nových čtyřstovkách od britského Triumphu, které představil na konci června loňského roku. No a protože se verze X tváří jako opravdový scrambler, máme k nim ještě jednu novinku. Je to taková motivace pro všechny držitele řidičáku A2, kteří si brousí zuby na nové čtyřstovky ale už teď ví, že půjdou s objemem dál. Je to Scrambler s dvanáctistovkou v nové základní verzi pojmenované X.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Něco podobného Triumphu chybělo. Ve své nabídce má sice modely s možností seškrtit na 35 kW, tedy pro řidičík A2, ale klasickou začátečnickou dostupnou motorku v malém objemu neměl. Podobný stroj Britům přitom nechyběl jenom v Evropě, ale hlavně na východních trzích s neuvěřitelně obrovským prodejním potenciálem. Dá se říct, že v tomhle případě nevymýšlel Triumph nic nového a našel si spolehlivého partnera, v tomhle případě indický Bajaj, který mimo jiné vyrábí čtyřstovky KTM a Husqvarna.

Že by ale byla země původu na motorkách nějak znát, to vůbec! Už na tiskových fotkách vypadaly motorky vymazleně, načančaně a odpovídá tomu i realita. Možná je dokonce předčila, protože naživo ty motorky vypadají vážně krásně. Třeba u Speeda jsem si na fotkách říkal, že z něj pořád cítím trochu scramblera, ale naživo vypadá opravdu silničně, zatímco Scrambler 400 X opravdu scramblerově. Hodně vysoký standard snese i pohled zblízka. No spíš nadstandard. Ty motorky jsou fakt krásně postavené, jsou tu hezké detaily, hezké sváry, držák předního světla, lakování na nádrži, zkrátka všechno, na co člověk kouká. To je velká deviza dospělých Triumphů, ale jak to bude u čtyřstovek, které přece jenom musí hrát i na cenu? Očekávání byla vysoká a za mě teda Triumph nezklamal. Snad jedinou ne úplně stoprocentně elegantní věc Scrambleru reprezentuje řadička a pedál zadní brzdy. Proti té krásné hliníkové na silniční variantě je tady obyčejný levný kus pásoviny, asi jako by se počítalo s tím, že s motorkou v terénu čas od času šlehnete, tak aby vás výměna za nový kus tolik finančně nebolela. Sympatické naopak je, že u takhle koncipované motorky nechybí vyjímatelné gumy ze stupaček a navíc jdou vyndat i bez nářadí.

Obě motorky mají samozřejmě společný základ. Trubkový ocelový rám se šroubovanou podsedlovkou, což se hodí při nějakém nešikovném záhozu v případě Scramblera, doplňuje hezká hliníková kyvka a masivní 43mm obracená vidlice s radiálním čtyřpístkem ByBre. V rámu je úplně nový motor, moderní kapalinou chlazený jednoválec s čtyřventilovým rozvodem a objemem 398,15 cm3. Výkonové maximum 40 koní (29,5 kW) přichází v 8 000 otáčkách, 37,5 newtonmetrů v 6 500 otáčkách a pokud si říkáte, že to je pro kategorii A2 limitovanou 35 kW málo, nemusíte se vůbec bát. První jízdní dojmy sice přinese až Honzis z novinářské premiéry na přelomu ledna a února, ale třeba i ze zkušeností s KTM a Husqvarnou s podobnými výkonovými parametry hádám, že to bude s lehkou motorkou cvičit pěkně. Moc pěkný je také samotný agregát. Je to vlastně docela věrná zmenšenina triumfáckých dvouválců, je krásně čistý, bez zbytečných hadic a drátů, falešné žebrování tady není k smíchu, fakt pěkná práce.

Motorky spojuje i elektronická výbava. Jednoduchý budík s ručičkovým rychloměrem je doplněný o digitální budík a takhle na první pohled vypadá hezky čitelně. Já bych teda spíš hádal, že analogový bude otáčkoměr a rychlost v budíku, Triumph to vyřešil jinak, tak uvidíme při dalších bližších zkušenostech. Protože motorky byly ještě opravdu čerstvě vytažené z krabice a nebyly vůbec oživené, nemohli jsme si budík víc prošmejdit. V tom si zase musíme počkat na Honzisovy dojmy. Sympatická je USB zásuvka na jeho pravé straně stejně jako možnost vypnout povinné ABS u Scramblera, nebo přítomnost vypínatelné kontroly trakce. Možná si řeknete u čtyřstovky zbytečnost, ale když má jít o prémiovku…

Jsou tu ale samozřejmě i rozdíly. Speed 400 je silniční sportovec, ze kterého půjdete potom na devítistovku Street Twin a nakonec na dvanáctku Speed Twin. Jako správný silničák má 17palcové ráfky a dráhy odpružení 130 mm. Díky tomu má také o něco nižší sedlo, a jak jsem se mohl na místě přesvědčit, jeho 790 mm je vážně přívětivých. Při zhoupnutí ze stojánku je znát, že to je lehká motorka a že s jejími 170 kilogramy asi nebude mít moc lidí výraznější práci. Taky je ale znát, že to je čtyřstovka. Ne že by byla motorka úplně malá, se svými 183 cenťáky jsem se na ní v pohodě poskládal, ale dokázal bych si představit třeba o něco širší řídítka. Úplně úzká nejsou, ale tak nějak přidávají na pocitu, že to je „jen“ čtyřstovka. Na druhou stranu dobrá zpráva pro lidi menšího vzrůstu, kteří i díky zužujícímu se sedlu a štíhlé stavbě dosáhnou v pohodě na zem nebo pro holky. Sedlo je navíc příjemně tuhé ale ne přehnané, s příjemným materiálem, což je příslib na úspěšné trávení vyšších hodin v sedle. A s tlustými pneumatikami přitom platí, že z venku už by motorce člověk zase hádal klidně o něco málo větší objem.

Když okamžitě přesednu na vyššího Scramblera 400 X, je to trochu jako bych si sedl na motorku s větším objemem. Zdvihy odpružení 150 mm posílají dvojdílné sedlo do výšky 835 mm, jsou tu vyšší a lehce širší řídítka, stupačky jsou na rámu umístěné níž, když se to sečte, mám pod sebou pocit dospělé motorky. Jízdní pozice je opravdu krásně uvolněná a vyšší sedlo je pořád tak akorát, abych pohodlně došlápl na zem oběma nohama. Tohle je ergonomicky i pocitově vhodnější i pro větší jedince a vlastně bych si teď dokázal představit tuhle verzi jako motorku pro poklidné výlety po okolí a drandění po polních a lesních cestách. Vždyť k tomu má i adekvátní výbavu. Krom zdvihů ve výšce standardní pro kategorii silničních scramblerů je tu plastový kryt spodku motoru, bastery na řídítkách, mřížka na předním světle, na chladiči, spojka jde lehce... No a hlavně je tady také větší 19palcové přední kolo. Kvůli těmto všem věcem navíc Scrambler přibral proti Speedu 9 kilogramů, pořád je na místě ale pocitově lehký a není problém s ním jakkoli manipulovat.

Mě teda tyhle nové čtyřstovky na první pohled příjemně překvapily a jsem na ně hodně zvědavý. Příjemné překvapení je také cena. Je tedy možné, že se bude ještě kosmeticky zaokrouhlovat, ale první cena levnějšího Speed 400 je 141 900,-. To je pouze lehce nad Hondou CB300R s menším a slabším motorem. Scramler 400 X je vybavenější a tím pádem dražší, každopádně 157 900,- je zase hodně konkurenceschopná cena. Doporučená cena Husqvarny Svartpilen 401 je 169 900,- a skladovky modelového roku 2023 seženete kolem 145 000,-. Pokud vás tohle všechno zaujalo, můžete už teď vyrazit k nejbližšímu dealerovi Triumphu, nové čtyřstovky jsou už totiž u všech k vidění a jakmile to počasí dovolí, rozjedou také testovací stroje.

Takové byly čtyřstovky, ale co dál? Co až ojezdíte Scrambler 400 X a přestane vám stačit? Potom by vaše cesta měla vést k Scrambleru 900 a pak ke královské dvanáctistovce. Ta je nově dostupnější a přístupnější, protože verzi XC vystřídala verze X. Co znamená dostupnější? Díky absenci bezklíčového zapalování, barevného TFT displeje, levnějšího odpružení bez větších možností nastavení a se základními dvoupístky od Nissinu se dostal Scrambler 1200 X na 340 000,-, což je skoro 30 000,- míň, než co stálo předchozí XC. A to není úplně málo. Mně osobně to navíc přijde docela rozumné, protože například brzdy jsou osvědčené, tyhle dvoupístky brzdí líp než kdejaké radiálky, a na základní ježdění nepotřebuje většina lidí ani sahat do podvozku. Maximálně přitáhnout vzadu pružiny, což pořád jde. Elektronika je jednodušší, přitom ale dokonalejší, protože přes to šetření základní dvanáctka dostala šestiosou náklonovou řídící jednotku.

Každopádně druhým důležitým heslem u novinky je přístupnost. Tu má zajistit nižší sedlo, které se díky kratším 170mm zdvihům tlumičů Marzocchi dostalo z 840 na 820 milimetrů. To je ve finále o fous méně než má nová čtyřstovka. Přitom pořád zůstává slušná terénní slina, vpředu je dál 21“ kolo a 170 mm je u silničních scramblerů pořád lehký nadprůměr. Když se to ale sečte, změna je to výrazná. Na prodejně vedle stálo dosluhující XC, takže jsem měl možnost porovnat a fakt jsem se divil, jaký je to rozdíl. Jednak jsem samozřejmě lépe došlápl, a to zrovna nepatřím mezi lidi, co by s tím měli problém, pak mě ale překvapila také pocitová hmotnost. Nové X šlo zhoupnout ze stojánku lépe a celkově působilo jako lehčí. No on to nebyl jen dojem! Ono je nové X o 2 kilogramy lehčí a když se to dá dohromady s níž položeným těžištěm, je to jasné. Ve finále mi ani nevadila o něco užší řídítka, takže jo, za mě tohle dává smysl.

Ještě se na chvíli zastavím u vyšší offroadové verze Scrambler 1200 XE, která zůstává v nabídce dál, ale drobné změny se jí také nevyhnuly. Kromě 50mm vstřikovačů a z nich vyplývající plošší křivky a nižšího nástupu maximálního výkonu a krouťáku, což je novota i u X, dostala také odpružení Marzocchi. V tomhle případě plně stavitelné stále s úctyhodným zdvihem 250 mm. K tomu zadní brzdič Brembo vystřídal třmen od Nissinu a bum, hned jsme ušetřili více než 20 000,-. Cena Scrambleru 1200 XE je nově stanovaná na 376 000,-, což je příjemná zpráva v době, kdy ceny všeho jdou jenom nahoru.

Jak už bylo řečeno, Honzis nové čtyřstovky zanedlouho vyzkouší, vy se na ně už teď můžete u dealerů podívat, ostatní novinky se u nich také pomalu začínají objevovat, takže si všichni zájemci můžou pomalu začít brousit zuby a mlsně přešlapovat kolem. A kdyby náhodou vaše vytoužená motorka u nejbližšího dealera pořád nebyla, vyčkejte na jarní Motosalon, kde Triumph se svou širokou nabídkou včetně největších novinek rozhodně nebude chybět.