Confederate – značka, která přežila svůj konec

Confederate je malá americká motocyklová značka, u nás poměrně málo známá. Vyznačuje se vzhledově neobvyklými stroji, které se ne každému líbí. Přestože je její historie poměrně krátká, nedá se říci, že by nebyla zajímavá.

Confederate – značka, která přežila svůj konec

Kapitoly článku

Společnost Confederate Motors Inc. založil 2. dubna 1991 právník H. Mathews Chambers, který hledal počáteční inspiraci pro vytvoření moderního designu v americkém stylu. Confederate měla první sídlo v Baton Rouge, stát Lousiana. Během prvních tří kvartálů existence se zabývala sháněním inženýrů a konstruktérů amerických motocyklů, aby posílili svůj vlastní konstruktérský tým pracující na vytvoření nové řady strojů Confederate. Během druhého kvartálu roku 1992 bylo rozhodnuto, že firma v Grass Valley v Kalifornii bude spolupracovat při výrobě převodů a základů vnitřní techniky.  Během třetího kvartálu 1992 bylo zajištěno vyrábění podvozků v San Franciscu u firmy, která pomáhala společnosti i s jejich konstrukcí. V průběhu čtvrtého čtvrtletí 1992 firma přesídlila do San Francisca, kde byl zahájen intenzivní proces k dokončení konstrukčních prací na podvozku nového stroje Confederate, stejně jako prací k zabudování motoru.

V průběhu března 1994 byl provoz přemístěn zpět do Baton Rouge, kde byla zřízena první prototypová dílna. 11. listopadu 1994, na Den veteránů, vyjel první model, respektive prototyp. Ten prokázal všechno, v co firma doufala. Měl tuhý a odolný podvozek světové třídy, děsivý výkon, snadnou údržbu a dobrou schopnost výroby. Tak začal další vývojový stupeň, jehož výsledkem byly další čtyři prototypy, které byly vyrobené během roku 1995. To bylo během doby, kdy začalo skutečné ladění stroje. Byly zahájeny první pokusy o vytvoření zásobovacího řetězce od výrobců nakupovaných dílů. Při konstrukci a výrobě se dbalo hlavně na přesnost a precisnost provedení. Celkem bylo s prototypy najeto asi 150 000 mil (cca 240 000 km). Každá zjištěná závada byla prozkoumána, a pokud bylo třeba, také překonstruována.

Po celou dobu výzkumu a vývoje v Baton Rouge měla dílna pět až sedm pracovníků. Prvním typem, který značka uvedla na trh, byl Confederate G1 Hellcat (v překladu čarodějnice – zajímavý název). Těchto strojů první generace bylo v letech 1996 až 2001 vyrobeno více než 500 kusů a všechny byly rychle prodané. O pohon se staral vzduchem chlazený vidlicový dvouválec s úhlem rozevření 45° o objemu 93 kubických palců, čili 1525 kubíků. Výroba byla koncipovaná hodně zakázkově, takže jste si mohli nadiktovat, co bylo libo. Americký powercruiser s kovanými koly Marchesini, závodními plovoucími kotouči a třmeny Brembo a tlumiči WP? Nebyl problém. Jen to člověk musel zaplatit. Cena začínala na 20 000 dolarech a díky široké možnosti individualizace nebyl problém se dostat na 30 000 dolarů.

I když firma v roce 2000 zbankrotovala a zdál se být konec, byla roku 2001 restrukturalizována a znovuobnovena. Tenhle restart už probíhal v New Orleans, kde ale firmu po několika letech postihla další velká rána. V srpnu 2005 celou oblast New Orleans postihl hurikán Katrina. Při něm byla továrna zcela zničena. Když se třetí den prolomila hráz, opravdu nedalo dělat nic, než věřit a doufat. Bouře zničila továrnu i kanceláře firmy. Teprve po 45 dnech bylo možno se dostat do poničené továrny. Firma tak musela dočasně zastavit výrobu. Opět mnoho nechybělo, aby Confederate zmizela ze scény.

To už se ale v továrně vyráběl model G2 Hellcat, nebo také F113/F124. Zatímco první generace kladla důraz na špičkovou kvalitu a luxusní komponenty, přesto vypadala relativně konvenčně. Pro model G2 tohle už neplatilo, byla tady motorka s šíleným vzhledem plným karbonu, hliníku a titanu.

Už model G1 Hellcat způsobil revoluci mezi americkými cruisery, když v zimě 1999 vydal americký patentový úřad patent na jeho revoluční, nejsilnější a nejpevnější rám bez ohybů, tuhý podvozek a silou agregátu nezatěžovaný montážní systém. Provedení je jednoduché, neuvěřitelně tuhé a lehké. Rám tvoří hlavní rámová trubka, sedlová část a motor je nosnou částí rámu. Konstrukce je maximálně tuhá, svařovaná a málo se podobá ostatním americkým ikonám s vidlicovými dvouválci.

G2 k tomu přidává další zajímavá technická řešení. Třeba zadní kyvná vidlice fungovala zároveň jako výfuková koncovka! O její pružení a tlumení se starala dvojice tlumičů Penske pod sedlem, přední kolo už vedla konvenční 50mm vidlice Marzochy s šestipístkovými radiálními třmeny. Objem motoru se vyhoupl na úctyhodných 124 kubických palců (2031 ccm) a na zadní 240mm pneumatiku posílal 130 koní a téměř 200 Nm. Nekompromisní G2 Hellcat startoval na ceně 60 000 dolarů.

Po řádění hurikánu Confederate přemístila jak svoje vedení, tak montážní dílnu do Birminghamu ve státě Alabama. Shodou okolností se usadili v budově, ve které sídlí také motocyklové muzeum Barber Motorsports Museum. Výroba tam začala po reorganizaci a přestěhování začátkem roku 2006 a v květnu přišla společnost s oznámením plánu na výrobu třetího modelu, tentokrát dostupnějšího i širším vrstvám. Příprava na tento model a jeho vývoj měla stát 5 milionů dolarů. Továrna také počítala se zvýšením počtu zaměstnanců ze stávajících dvanácti až na 75 lidí. G2 Hellcat byl vyráběn v letech 2002 až 2007 a vyráběl se po jednom stroji týdně.

V říjnu 2007 se objevil model Wraith. Ten byl vyráběn v letech 2007 až 2009, celkem jich bylo vyrobeno 250 kusů v dávkách po dvou strojích denně. Wraith nabídl ještě šílenější vzhled s dalšími neotřelými technickými řešeními. Většina hmotnosti se soustředila, co nejníže to šlo, takže baterka a palivo našly své místo pod motorem. Spolu s úhlem přední vidlice 27° nabídl Wraith sportovní ovládání, ke kterému přispívala i karbonová kola BST s běžným silničním rozměrem pneumatik 120/70ZR17 vpředu a 190/55ZR17 vzadu. Jedním z nejzajímavějších prvků na stroji byla mohutná přední paralelogramová vidlice. Spolu s masivním použitím exkluzivních materiálů se cenovka vyšplhala až na 92 000 dolarů!

Po Wraithu se v letech 2009 až 2011 objevil model P120 Fighter s neméně šokujícím vzhledem. Srdcem byl opět téměř dvoulitrový dvouválec disponující 160 koňmi a 196 Newtonmetry a celý motocykl vypadal, jako by vypadl z CNC stroje. Hlavním materiálem použitým ke konstrukci byl letecký hliník, ze kterého bylo vyrobeno téměř vše. Od přední paralelogramové vidlice až po poslední držáček. Díky tomu se hmotnost zastavila na hodnotě 209 kilogramů. Samozřejmostí bylo opět masivní použití exkluzivních materiálů, limitované množství vyrobených kusů a vysoká cena. Jeden z padesáti vyrobených kusů mohl být váš za cenu 72 000 dolarů.

Do poslední verze modelu Hellcat s označením X132 firma začlenila všechno, co věděla o vysoko-výkonných amerických motocyklech. S použitím nových konstrukčních a technologických postupů byl motocykl lehčí a rychlejší. Legendární řízení bylo ještě zlepšené a výkon na zadním kole hodně zvýšený. Tento motocykl byl ze všech nejovladatelnější. X132 Hellcat byl vyráběn až téměř do konce roku 2015.

Roku 2005 byl dán 30. října na trh první motocykl nové řady „B“ - B91 Wraith. Šlo jich do prodeje prvních dvacet. Ale již v roce 2006 je uveden zlepšený B91 Wraith, ručně vyráběný americký motocykl, který je dokonalým splynutím starých konstrukčních zvyklostí a moderních materiálů.

Confederate prodala roku 2008 jen 37 motocyklů a předpokládala z důvodů ekonomické recese prodej pouhých třiceti motocyklů v roce 2009. I když kupci Confederate patří mezi bohatší vrstvu, byl prodej ovlivněn recesí a ekonomickým poklesem. Mezi známější majitele motocyklů Confederate patří například Tom Cruise, Brad Pitt, Ryan Reynolds, Bruce Springsteen a alespoň jeden korunní princ z Bahrajnu. Tom Cruise jel na jednom z prvních Confederate vyrobeném v Birminghamu do New York City 3. května 2006 kvůli propagaci svého filmu Mission Impossible III.

B 120 Wraith a F131 Hellcat získaly první a druhé místo v AMD World Championship of Custom Bike Building na Sturgis Motorcycle Rally v kategorii výrobců. Roku 2013 se Confederate znovu stěhovala, tentokrát jenom do větších prostor, ale v Birminghamu zůstala. Confederate tam vyrobila 130 kusů X132 Hellcat. Koncem roku 2015 přišel do výroby model G2 P-51 Combat Fighter s rámem z hliníkové slitiny, bylo jich vyrobeno 61 kusů a prodával se za 119 500 dolarů.

V roce 2016 k modelu G2 P51 Fighter plánovala firma uvést G2 Wraith. V srpnu 2017 však přišlo jako blesk z čistého nebe oznámení prezidenta Confederate Matta Chamberse při příležitosti Quail Motorcycle Gathering, že firma mění jméno na Curtiss a že také mění výrobu. Opouští výrobu klasických motocyklů a začne ve spolupráci se zavedenou firmou Zero Motorcycles vyrábět motocykly elektrické. Prvním modelem by měl být cruiser pojmenovaný Zeus a vyrábět se bude v kalifornské továrně Zero, nikoliv v Birminghamu.

Jméno Curtiss Motorcycles je odkazem na průkopníka letectví a motocyklů Glenna Curtisse. Glenn Curtiss stavěl motocykly v New Yorku v letech 1902 až 1910 a zpočátku jeho motocykly nesly jméno Hercules. Po prvním obyčejném motocyklu v roce 1902 (ačkoliv, byl v té době nějaký motocykl obyčejný?) stavěl další s jednoválci a vidlicovými dvouválci. V roce 1909 firma nabízela také tříválec, u kterého byl třetí válec vložen mezi původní dva válce. V roce 1907 postavil rekordní motocykl vybavený osmiválcem do V, se kterým na floridské pláži Ormond Beach sám dosáhl rychlosti 136,29 mil/h (219,5 km/h). Samotný vznik tohoto stroje je velmi zajímavý. Během roku 1906 totiž vznikl požadavek leteckých společností na výkonnější letecký motor. Curtiss navrhl a postavil vzduchem chlazený vidlicový osmiválec, který byl velmi lehký. Aby tento motor vyzkoušel, Curtiss ho namontoval do speciálně upraveného motocyklového rámu.

Curtissův motor byl opatřen čtyřdobým vzduchem chlazeným vidlicovým osmiválcovým motorem, který byl uložen podélně v rámu. I z dnešního hlediska byl motor moderně řešen. Měl čtvercový rozměr – vrtání x zdvih 82,55 x 82,55 mm; zdvihový objem 3533 ccm; úhel rozevření válců 90°. Byl opatřen F-hlavami se sacími ventily shora (samočinnými) a výfukovými spodovými. Každá řada válců měla svůj horizontální karburátor, všechna sací potrubí byla stejně dlouhá. Zapalování bylo akumulátorové a akumulátor se zapalovací svíčkou byl umístěn vpředu nad nádrží. Rozdělovač na čele motoru – použitý z leteckého motoru Antoinette – byl poháněn vačkovým hřídelem, ležícím mezi bloky válců. Výkon tohoto motoru byl 27 kW při otáčkách asi 1400/min, největší točivý moment téměř 200 Nm. Hmotnost samotného motoru byla 180 kg, hmotnost celého stroje přibližně 240 kg. V setrvačníku byla umístěna kuželová spojka s koženým obložením, z ní byl točivý moment motoru přenášen na zadní kolo bez převodovky hnacím hřídelem s ozubeným soukolím. Točivý moment motoru byl tak obrovský a charakteristika tak pružná, že stroj převodovku prostě nepotřeboval. Kuželové soukolí zadního kola mělo ovšem převod velmi blízký 1:1. Přesný údaj není znám, protože hnací hřídel se nedochoval. Byl totiž příčinou nezdaru jinak velmi nadějného pokusu o zmíněný světový rekord. Aby rekord mohl být uznán, musí být zopakován ještě jízdou v obráceném směru. Po krátké údržbě se Curtiss rozjel znovu. V rychlosti asi 120 km/h však došlo k destrukci kuželového soukolí zadní nápravy a stroj nejel, rekord tak nemohl být uznán.

Rám motocyklu byl dlouhý 7 stop, aby se do něj osmiválec vešel. S ohledem na velikost motoru bylo sedlo namontováno dozadu tak, aby jezdec měl prostor pro nohy. Řídítka byla zatočená dozadu a značně dlouhá, vzhledem k daleko umístěnému sedlu. Motocykl používal speciálně vyrobené zadní kolo. Motocykl nebyl vybaven žádným pérováním s výjimkou sedla, jedinou brzdou na stroji byl pryžový hranol, jenž brzdil třením na obvodu zadní pneumatiky. Rychlost se měřila na úseku jedné míle, dvě míle byly na rozjezd a jedna míle na dobrzdění. Při měření času dokázal Curtiss projet jednu míli za 26,4 sekundy. Pro úplnost: Curtissem dosažená rychlost byla překonána až v roce 1930 Ernstem Hennem na kompresorovém, aerodynamicky kapotovaném stroji BMW.

Ale vraťme se zpátky do současnosti. Curtiss Motorcycle Co. uvedla svůj první model od změny jména v loňském roce. Nový motocykl Curtiss Warhawk bude limitován výrobou pouhých 35 kusů. Curtiss Motorcycle Co. ráda pojmenovává motocykly podle typu vojenských letadel a Warhawk není výjimkou. Ten je pojmenován podle letadla Curtiss P-40 Warhawk, které sloužilo za druhé světové války. Letadlo vyráběla společnost Curtiss-Wright Corporation, která ale nemá žádnou souvislost s Curtiss Motorcycle Co., Warhawk pohání vidlicový dvouválec 2136 ccm o výkonu 150 koní, spojený s pětistupňovou převodovkou. Neobvyklé tři masívní vačkové hřídele rozvodu OHV jsou uložené ve stejně masívním skořepinovém hliníkovém rámu. Warhawk má označovanou maximální rychlost 165 mil/h. Model Warhawk, založený na Confederate P-51 Fighter, je posledním benzínem poháněným motocyklem, který Curtiss Motorcycles bude vyrábět. Zdálo by se, že to je skutečně konec značky Confederate. Ale není.

Investiční fond Ernest Lee Capital koupil duševní vlastnictví po Confederate Motors a bude na zakázku vyrábět motocykly vyšší kategorie jako nová společnost Confederate Motorcycles LLC. Curtiss nemá žadné spojení se jménem Confederate a Confederate Motorcycles má nového vlastníka. V dubnu 2018 Confederate ohlásila, že brzy zahájí výrobu zcela nového Confederate G3 Fighter a že plánuje výrobu Hellcat a Wraith v budoucnu pro celosvětovou distribuci.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 21 Kč od 7 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 1x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist