Choppery a cruisery Suzuki s vidlicovými motory 1985 - 2015

První motocykl Suzuki s tímto uspořádáním byl právě model VS 750 GL Intruder. Nově vyvinutý kapalinou chlazený čtyřdobý vidlicový dvouválcový motor OHC s osmi ventily o objemu 747 ccm dával výkon 55 k při 7000 ot/min. Rozevření válců bylo 45 stupňů. Samozřejmostí byly hliníkové hlavy válců se systémem TSCC (Twin Swirl Combustion Chamber - spalovací komora s dvojitým vířením). Spalovací komora měla čtvercový profil konstruovaný tak, aby docházelo k maximálnímu víření a tedy spalování směsi. Zajímavostí bylo, že technici Suzuki použili na každý válec jiný karburátor Mikuni. Na předním byl typ BD34SS a na zadním BS34SS. Motor s pětistupňovou převodovkou byl umístěn ve dvojitém rámu z ocelových trubek kruhového průřezu s rozměrným chladičem před motorem. Přední kolo vedla klasická teleskopická vidlice, zadní kolo kyvná, odpružená dvěma pružinami. Součástí kyvné vidlice byl její levou stranou procházející kloubový hřídel, coby pohon zadního kola. Rozměry kol - vpředu 19 a vzadu 15 palců. Vpředu byla jednoduchá kotoučová brzda, vzadu bubnová. Maximální rychlost 173 km/h nebyla u těchto strojů až tak důležitá. Důležitější byl točivý moment motoru a ten byl 65 Nm při 5000 ot/min. Motocykl s plnou nádrží vážil 197 kg. Model VS 750 GL Intruder byl v nabídce až do roku 1991 a k jediné výraznější změně došlo v roce 1988, kdy se kotoučová brzda předního kola přestěhovala z levé strany na pravou a nové bylo sedlo s vyšší opěrkou.

Ve Spojených Státech se model VS 750 GL Intruder zpočátku prodával jako VS 700 GL Intruder. Bylo to dáno protekcionální politikou vlády USA, která koncem roku 1983 schválila opatření v podobě vyššího cla na dovážené motocykly s obsahem motoru větším jak 700 ccm. Toto opatření mělo pomoci domácí firmě Harley-Davidson dostat se z krize. Původní clo se počínaje rokem 1984 zvedlo jedenáctkrát!! Ze 4,4 % na 49,4 % s tím, že lze očekávat postupné snižování na 14,4% v roce 1987. To samozřejmě tvrdě zasáhlo zejména japonské výrobce, kteří na trh USA vyvážely podstatnou část své produkce motocyklů vyšších objemů. Pro představu, o jak obrovský trh se tehdy v porovnání s ostatním světem jednalo, čísla prodaných motocyklů za rok 1983. Celkem se zde prodalo 689 316 nových motocyklů, z toho více jak 90% patřilo japonským značkám v pořadí - Honda 43,2%, Yamaha 22,8%, Suzuki 14,7% a Kawasaki 13,1%. Až pátý byl Harley-Davidson se 4,7% a na ostatní výrobce zbylo pouhých 1,5%. Z pohledu Suzuki to znamenalo 101 329 prodaných motocyklů. Pro porovnání - v Německu, na jednom z největších evropských trhů, se prodalo v roce 1982 132 787 nových motocyklů, z toho bylo 17 582 motocyklů Suzuki. Vedení společnosti Suzuki na toto vládní opatření zareagovalo snížením objemu u dvou svých modelů a jedním z nich byl právě nový chopper. U motoru se zachovalo vrtání 80 mm a byl snížen zdvih ze 74,4 mm na 69,6 mm. Tím se docílilo objemu 699 ccm. Výkony zůstaly prakticky nezměněné. Celkově byly oba typy k nerozeznání a právě díky nižšímu clu se nový chopper mohl lépe prodávat. O tom, že toto rozhodnutí bylo správné svědčí i fakt, že v USA právě model VS 700 GL Intruder obsadil první místo v kategorii chopper v anketě časopisu Cycle World, pořádané na sklonku roku 1985. Jako sedmistovka se prodával v letech 1986 a 1987. Od roku 1988 už Suzuki nabízela plnohodnotnou sedmsetpadesátku, protože clo opravdu kleslo na avizovanou hodnotu. Kromě zahnutých řidítek (typ GLP), charakteristických pro kategorii chopper byly k dostání i motocykly s rovnými řidítky (typ GLF). Pro žádnou jinou kategorii motocyklů nenabízeli prodejci Suzuki tolik doplňků, jako právě pro choppery.

                                       VS 700 GL Intruder - model pro USA 1986

Vidlicový motor, ale se čtyřmi válci, se stal pohonnou jednotkou u dvou dalších novinek kategorie chopper pro rok 1985. Byly to modely GV 700 GL Madura a GV 1200 GL Madura Oba motocykly si byly tvarově hodně podobné. Slabší model GV 700 GL už byl vyvíjen pro nové celní předpisy v USA a na jiném než severoamerickém trhu se téměř neprodával. Srdcem motocyklu se stal kapalinou chlazený čtyřdobý čtyřválcový motor DOHC V4 s objemem 698 ccm a rozevřením válců 82 stupňů. Uspořádání motoru bylo šestnáctiventilové se spalovacím prostorem TSCC. Použitím hydraulického vymezování ventilové vůle a automatického napínání rozvodového řetězu se stal nový motor prakticky bezúdržbový. Pohon zadního kola obstarával hřídel. Na rozdíl od modelu VS 750 GL byla na zadní odpružení použita centrální pružící a tlumící jednotkou Full Floater. Přední brzda byla dvojitá kotoučová, zadní bubnová. Větší model GV 1200 GL používal stejné uspořádání motoru, ale s vyšším objemem 1165 ccm. Motocykl byl o něco těžší, vážil bez náplní 245 kg oproti 228 kg u modelu GV 700. Další rozdíl byl v použití kotoučové brzdy i na zadním kole, jiném provedení blatníku zadního kola a koncovky výfuků a zakončení opěrky zad. GV 1200 se prodával i v Evropě, např. v Německu. Přestože tvarově i použitými motory byly oba motocykly rozhodně zajímavé, žádné velké prodejní úspěchy nezaznamenaly. V nabídce zůstaly ještě v roce 1986 a poté byla jejich výroba zastavena. Byla to rozhodně škoda, protože Madury využívaly nejmodernější technologie a například hydraulické vymezování vůle ventilů bylo u motocyklů Suzuki poprvé použito právě u těchto modelů.

                                                     GV 1200 GL Madura - 1986

Díky velkému úspěchu chopperu VS 750 Intruder byla zahájena výroba ještě silnějšího motocyklu, modelu VS 1400 GL Intruder. Ve své době to byl motocykl s největším objemem motoru, který Suzuki vyráběla. Slavnostní představení proběhlo na konci roku 1986 a prodej byl zahájen na jaře roku 1987. Srdcem nového chopperu se opět stal vidlicový dvouválec, nyní o objemu 1360 ccm se třemi ventily na válec (dva sací a jeden výfukový) a výkonem 71 k při 4800 ot/min. Více než výkon se u těchto motocyklů cení točivý moment a ten měla nová Suzuki opravdu úctyhodný. Činil 115 Nm už při 3400 ot/min. Stejně jako sedmsetpadesátka byl i silnější Intruder vybaven rozdílnými karburátory, opět od společnosti Mikuni. Na předním válci byl typ BDS36 a na zadním BS36. Zajímavé rovněž bylo kombinované chlazení motoru vzduchem a olejem. U zadního válce, který se při jízdě hůře chladil, olej ochlazoval kromě dna pístu i okolí ventilů a kolem válce se vracel zpět do klikové skříně. U předního válce se olejem chladilo jen dno pístu, o ostatní se postaral proudící vzduch během jízdy. Teplý olej se ochlazoval v malém chladiči umístěném pod hlavou řízení. Samotné ventily ovládala vahadla, doplněná zařízením pro samočinné nastavování ventilové vůle. Pohon vačkových hřídelů zajišťovaly řetězy. Na kapalinově ovládanou spojku navazovala čtyřstupňová převodovka a hnací hřídel zadního kola. Motor byl umístěn v ocelovém rámu z plechových výlisků a trubek kruhového průřezu. Přední teleskopická vidlice byla skloněna pod úhlem 54 stupňů a zajišťovala velice citlivé a přesné ovládání stroje. Zadní kyvná vidlice byla odpružena dvěma pružícími a tlumícími jednotkami s kapalinovým tlumením a pětipolohově nastavitelným předpětím vnější vinuté pružiny. Na drátěných kolech byly pneumatiky o rozměrech 110/90-19 vpředu a 170/80-15 vzadu a kapalinově ovládané jednoduché kotoučové brzdy o průměru 295 mm vpředu a 275 mm vzadu. Do kapkovité nádrže se vešlo pouze 13 litrů paliva. Poměrně těžký motocykl (242 kg) dosahoval pro tuto třídu dostačující maximální rychlosti 165 km/h.

                                                      VS 1400 GL Intruder - 1987

Už v základním provedení měl opěrku zad pro spolujezdce. Přední partii dominovalo malé světlo a kulatý chromovaný rychloměr. Při pohledu z boku ještě více vynikl nádherný, vysoký, lehce žebrovaný vidlicový dvouválec, který výborně zapadal do celé koncepce nového motocyklu. Že se tento model opravdu povedl, dokazuje i první místo v anketě Motocykl roku v kategorii chopper za rok 1987, kterou tehdy každoročně pořádal prestižní německý časopis Motorrad.

                                                               S 83 Boulevard - 2009

Od roku 1991 se VS 1400 Intruder prodával s pětistupňovou převodovkou, s výjimkou USA, kde byl stále v nabídce model se čtyřstupňovou převodovkou. Tak to zůstalo až do roku 1997, kdy se i na tamním trhu začal Intruder prodávat s pětistupňovou převodovkou. Jedinou viditelnou změnou za celou dobu produkce bylo od roku 2004 jiné sedlo bez opěrky zad, hranatá zpětná zrcátka a větší kryt filtru. Klakson se přestěhoval z přední vidlice pod chladič. V Evropě už Suzuki tento chopper od roku 2003, díky zpřísněným emisním limitům, nenabízela. Nadále zůstal v prodeji v Severní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu. V těchto zemích se prodával jako S 83 Boulevard. Údaj 83 v názvu značil objem motoru v kubických palcích. Naposled si ho mohli zájemci koupit v roce 2009, takže zůstal ve výrobě 23 let a patřil k nejdéle vyráběným motocyklům koncernu Suzuki.
Po skočení výroby typu VS 750 GL Intruder v roce 1991 se hned v roce 1992 začal prodávat jeho nástupce, model VS 800 GL Intruder. Tvarově navázal na svého předchůdce, ale měl motor z cestovního stroje VX 800 z roku 1990. Tuto pohonnou jednotku použili technici Suzuki hlavně pro její kultivovanější a rovnoměrnější chod v celém rozsahu otáček, čehož bylo docíleno přesazením čepů klikového mechanismu ze 45 stupňů (VS 750) na 75 stupňů. Kapalinou chlazený motor uložený ve dvojitém trubkovém rámu dosahoval výkonu 55 k při 7000 ot/min. Křivka točivého momentu s maximem 65 Nm při 4500 ot/min byla velmi plochá a v rozmezí 2000 až 7000 ot/min neklesla pod hodnotu 50 Nm. Karburátor Mikuni BDS36 pro přední válec a BS36 pro zadní už asi nikoho moc nepřekvapily. Na motor navazovala pětistupňová převodovka s kardanovým pohonem zadního kola. Takřka na všechny rychlostní stupně měl motor úctyhodný zátah, a to i při malé rychlosti a zařazeném pátém rychlostním stupni. Maximální rychlost 170 km/h byla pro tento typ motocyklu více než dostačující. O jízdní komfort cestujících se starala klasická, vpřed skloněná teleskopická vidlice a dvojice zadních pružin, seřiditelná v pěti polohách. Do poměrně malé palivové nádrže se vešlo jen 12 litrů paliva a stroj připravený k jízdě vážil 215 kg. Uspořádání kol 21 palců vpředu a 15 vzadu, stejně tak použití jednoduché kotoučové brzdy na předním a bubnové na zadním kole zůstalo stejné jako u předchozího modelu.

                                                           VS 800 GL Intruder - 1992

Omlazovací kůru prodělal tento typ v roce 2004. Kromě nového sedla a krytu filtru dostal menší devatenáctipalcové přední kolo i nové jméno S 50 Boulevard. Jeho prodej v Evropě skončil v roce 2003 a stejně jako silnější model S 83 Boulevard se prodával do konce roku 2009 v USA, Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu.

                                                           S 50 Boulevard - 2009

Protože se motocykly kategorie chopper těšily značné oblibě, řadu Intruder od Suzuki z toho nevyjímaje, bylo vedením společnosti rozhodnuto posílit od roku 1995 tyto motocykly novým modelem. Jednalo se o typ VS 600 GL Intruder, který přímo vycházel z většího VS 800 GL Intruder. Měl stejný, kapalinou chlazený vidlicový čtyřdobý dvouválec s rozevřením válců 45 stupňů, tentokrát o objemu 598 ccm. S karburátory Mikuni BDS34 a BS34 dával motor výkon 44 k při 7500 ot/min. Na pětistupňovou převodovku navazoval pohon zadního kola kardanovým hřídelem. Motocykl vážil s plnou 12 litrovou nádrží 215 kg. Na některých trzích, třeba v Německu, se prodávala i verze se seškrceným výkonem motoru na 25 kW (33k). Díky této úpravě mohli na těchto motocyklech jezdit i šestnáctiletí motocyklisté. V prodeji zůstal pouhé dva roky a po roce 1996 byla jeho výroba zastavena. Nikdy se nevyvážel do Severní Ameriky.

                     VS 600 GL Intruder - 1995                             VS 600 GL Intruder - 1995

Ještě o rok dříve, v roce 1994, se v Japonsku začal prodávat model VS 400 Intruder. Jeho hnací agregát s rozevřením válců 45 stupňů o objemu 399 ccm vycházel, stejně jako o rok později motor nové šestistovky, z kapalinou chlazeného motoru typu VS 800 Intruder, který se představil veřejnosti na podzim roku 1991. Maximální výkon zmenšeného motoru byl dostačujících 33 k při 7500 ot/min. Inženýři při navrhování nového motocyklu nevymýšleli nic nového, ale jen zkopírovali tvary větší osmistovky.

             VS 400 Intruder - 1994 japonský model    VS 400 Intruder - 1994 japonský model

V roce 1997 vstoupila Suzuki s motocyklem VZ 800 Marauder do nově vznikající třídy sportovních chopperů. U motoru (původem z modelu VX 800) o objemu 805 ccm byl snížen výkon na 50 k při 8500 ot/min. Nejvyššího točivého momentu 65 Nm dosáhl při 5000 ot/min. Předností motoru byl zátah ve středním pásmu využitelných otáček, což bylo přesně to, co se od tohoto typu motocyklu očekávalo. Kapalinové chlazení si vyžádalo rozměrný chladič za předním kolem. Přední obrácená vidlice typu UPD, společně se širokým šestnáctipalcovým předním kolem naznačovala sportovnější charakter stroje. Zadní kolo mělo velikost patnáct palců a bylo odpruženo dvojicí zakrytých pružin. Převodovka byla pětistupňová s mechanicky ovládanou spojkou v olejové lázni. Na rozdíl od řady Intruder, kde sekundární pohon obstarával kardanový hřídel, bylo zadní kolo nového Marauderu poháněno klasickým o-kroužkovým řetězem. Palivová nádrž o obsahu 16 litrů stačila při průměrné spotřebě 5,2 l/100 km na ujetí zhruba 300 km. Při pohotovostní hmotnosti 219 kg dosáhl motocykl maximální rychlosti 156 km/h. První dva roky se vyráběl beze změn, modely po roce 1999 měly upravenou podsedlovou schránku, jinak vedené výfukové trubky a menší kryt filtru. V tomto provedení se typ VZ 800 Marauder vyráběl až do roku 2003, kdy byla jeho produkce zastavena. V USA zůstal po celou dobu kryt filtru stejný, jako u prvního modelu.

                                                           VZ 800 Marauder - 1997

                    VZ 800 Marauder - 2000                            VZ 800 Marauder - 2003 USA

V Japonsku se tento model jmenoval Desperado a v prodeji byl už od roku 1996. Na tamním trhu se prodával i typ Desperado X, který měl malou kapotáž kolem světla a aerodynamický kryt před motorem. Výkonové a jízdní parametry byly shodné s vývozním provedením. Jak už bylo v Japonsku zvykem, prodávala se i čtyřstovka VZ 400 Desperado s objemem motoru 399 ccm a výkonem 38k při 8500 ot/min. Na první pohled se nechala rozpoznat jinak vedenými výfukovými trubkami a jiným krytem filtru. Podobné výfuky a kryt začala později používat i osmistovka. K dostání byla i verze X a v roce 1999 i klasický chopper s drátěným výpletem kol, který se jmenoval Desperado Winder. Ten se prodával jen v roce 1999. A tento rok byl konečnou i pro ostatní tři japonské modely Desperado.

                    Desperado 800 X - 1996                                Desperado 400 X - 1997

                   Desperado 400 - 1997                            Desperado 400 Winder - 1999

Všechny zatím popsané motocykly chopper byly jen předehrou velkého finále. V roce 1998 uvedla Suzuki na trh první cruiser, model VL 1500 Intruder LC. Motocykly kategorie cruiser byly pohodlné cestovní stroje, které se vyznačovaly širokými řidítky a pneumatikami, velkými blatníky a bohatě dimenzovaným sedlem. Nový Intruder, neboli česky Vetřelec, působil mohutným dojmem a s rozvorem 1700 mm patřil k nejdelším motocyklům na trhu. Jeho základ tvořil vidlicový dvouválcový motor se třemi ventily na válec, který konstrukčně vycházel z motoru modelu VS 1400 Intruder a zachoval si stejné rozevření válců 45 stupňů. Nyní měl objem zvýšený na 1 452 ccm a se dvěma karburátory Mikuni BDSR36 dával nejvyšší výkon 68 k při 4 800 ot/min. Nic s větším obsahem motoru zatím Suzuki nevyrobila. Neméně důležitá byla hodnota nejvyššího točivého momentu, která byla impozantních 114 Nm, když motor jí dosáhl už při 2 300 ot/min. O chlazení motoru se staral inovovaný systém SACS, což byla kombinace vzduchového a olejového chlazení. Velkou výhodou vylepšeného agragátu bylo hydraulické ovládání ventilů, které prakticky nevyžadovalo údržbu. Síla motoru se přes kapalinově ovládanou vícelamelovou spojku a pětistupňovou převodovku přenášela na zadní kolo kloubovým hřídelem, což bylo pro třídu cruiser nepsané pravidlo. Na tradičním místě pro nádrž byla jen atrapa, v níž byla umístěna komora sání s filtrem a nahoře přístrojový panel. Palivová nádrž se přestěhovala pod sedlo a měla kapacitu 15,5 litru. Sedlo jezdce i spolujezdce bylo opravdu pohodlné. Nová litá kola byla obuta do pneumatik 150/80 16 vpředu a 180/70 15 vzadu. O odpružení předního kola se starala teleskopická vidlice se 41mm kluzáky, vzadu pak byla centrální pružící a tlumící jednotka. Motocykl měl po jedné kotoučové brzdě na každém kole, vpředu 300 mm, vzadu 275 mm, obě s dvoupístkovým uspořádáním třmenů. Nový cruiser Suzuki nebyl žádný drobeček i co se hmotnosti týká. Bez provozních kapalin vážil 292 kg.

                                                   VL 1500 Intruder LC - model 1999

               VL 1500 Intruder LC - 2002                                    C 90 Boulevard - 2007

Jedinou výraznou změnou za celou dobu produkce byla v roce 2002 montáž dvojité kotoučové brzdy se čtyřpístkovými třmeny a v roce 2005 elektronické vstřikování paliva a jiný kryt filtru sání. Ve výrobě se tento typ už jako C 1500 Intruder nebo C 90 Boulevard udržel až do roku 2009. Od roku 2005 se také v USA, Austrálii a na Novém Zélandu prodávaly speciální modely C 90 T Boulevard. V Kanadě se podobný typ jmenoval C 90 SE Boulevard. Oproti standardnímu provedení měly navíc plexisklo před řidítky, postranní kufry, opěrku zad, sedlo se cvočky a pneumatiky s bílým pruhem.

               C 90 T Boulevard - 2009 USA                      C 90 T Boulevard - 2005 USA

Kromě velkoobjemových a středních motocyklů vyráběla Suzuki i modely nižší třídy. Pro sezónu 2000 představila zajímavou dvojici motocyklů s vidlicovými dvouválci ve stylu cruiser/chopper. Jednalo se o modely VL 250 Intruder LC a VL 125 Intruder LC, které měly všechny atributy velkých strojů této třídy, ať už to byl vidlicový motor, chromované díly, dělené sedlo nebo hluboké blatníky. Jejich premiéra se odehrála na milánském motosalonu na podzim roku 1999. V nabídce Suzuki se staly jakousi luxusnější alternativou k jednodušším jednoválcovým modelům Marauder GZ 125/250, které se prodávaly souběžně. Nové motocykly byly, až na několik drobných detailů, prakticky k nerozeznání. Dvěstěpadesátka se nechala identifikovat podle čísla 250 na bočních schránkách. Pro oba typy byly vyvinuty vzduchem chlazené vidlicové dvouválce SOHC s rozevřením 65 stupňů se třemi ventily v hlavě válců (dva sací a jeden výfukový). Byly to první vidlicové motory s tak malými objemy, které Suzuki vyrobila. Slabší měl výkon 12,5 k při 10500 ot/min, silnější 24 k při 8000 ot/min. Umístěny byly shodně v jednoduchém trubkovém rámu, který se pod motorem rozdvojoval. U klasické před-ní vidlice konstruktéři použili osmnáctipalcové kolo s jednoduchou kotoučovou brzdou o průměru 275 mm, vzadu pak dvojici tlumičů a patnáctipalcové kolo s bubnovou brzdou. Pětirychlostní převodovka byla shodná pro oba stroje. Suchá hmotnost motocyklů byla 140 respektive 143 kg. Mnoho chromovaných dílů bylo vyrobeno z plastu, ale motocykly rozhodně nepůsobily laciným dojmem, právě naopak.

                    VL 250 Intruder LC - 2000                        VL 250 Intruder LC - 2005

                      VL 125 Intruder LC - 2003                           VL 125 Intruder LC - 2006

Drobného faceliftu se oba motocykly dočkaly v roce 2005. Úprava se týkala napojení obou výfukových trubek do jednoho tlumiče. Suzuki se snažila model VL 250 Intruder nabídnout i zákazníkům v Severní Americe, ale ti o něj neprojevili velký zájem. V prodeji tam byl jen v roce 2000. V současné době je možné zakoupit už pouze silnější typ, třeba v Austrálii nebo na Novém Zélandu.
Další cruiser, tentokrát střední třídy, představila Suzuki koncem roku 2000. Do prodeje šel na jaře roku 2001 jako VL 800 Intruder Volusia. Nový motocykl dostal jméno podle města Volusia na Floridě v USA, kam se pravidelně sjíždějí motorkáři na svůj sraz.

                                                 VL 800 Intruder Volusia - 2001

Celému motocyklu vévodil kapalinou chlazený vidlicový dvouválec s rozevřením válců 45 stupňů, který se poprvé objevil v chopperu VS 750 Intruder už v roce 1985. V devadesátých letech byl jeho objem zvětšen na 805 ccm a montoval se i do typu VZ 800 Marauder.

                 VL 800 Intruder Volusia - 2003                             C 50 Boulevard - 2010

               C 50 Boulevard SE - 2012 Kanada         C 50 T Boulevard - 2012 USA

                  C 800 Intruder BOSS - 2014                       C 800 C Intruder - 2013

Oproti dříve používanému motoru byla nyní upravena výkonová křivka pomocí dvou senzorů, které snímaly otáčky motoru a polohu škrticí klapky a na základě těchto informací docházelo ke správnému načasování zážehu a zvýšení výkonu v nižších otáčkách. Upraveny byly též dráhy a průměry sacích ventilů. Modely prodávané v Evropě byly navíc vybavené katalyzátorem. S těmito úpravami dosahoval motor výkon 52 k při 8000 ot/min, ale co bylo důležitější, k dosažení maximálního točivého momentu stačilo 5000 ot/min. Vzhledem k použití ocelových komponentů byla suchá hmotnost 239 kg. Model VL 800 Intruder Volusia doplnil silnější typ VL 1500 Intruder, představený už v roce 1998 a posílil pozici Suzuki v tomto segmentu trhu.

Postupně se vypouštěl název Volusia a písmena VL nahradilo jediné C. Ve výrobě se udržel i v roce 2015 jako C 800/C Intruder a C50 Boulevard. Souběžně se v Americe, Austrálii a na Novém Zélandu prodával speciální model C 50 T/C 50 SE. Od roku 2014 je v nabídce celočerné provedení BOSS. V Japonsku se prodával jak základní typ, tak i tradiční čtyřstovka. Zpočátku jako Intruder Volusia 400 a po roce 2005 jako Intruder 400 Classic. Čtyřdobý, kapalinou chlazený vidlicový motor tohoto modelu měl uspořádání SOHC se čtyřmi ventily na válec o objemu 399 ccm a dával maximální výkon 33 k při 8000 ot/min. Na japonských ostrovech byl v prodeji i v roce 2015.

   Intruder 400 Classic - 2013 japonský model      Intruder 400 Classic C - 2014 japonský model

Společnost Suzuki od roku 2001 až do roku 2004 spolupracovala s firmou Kawasaki na vývoji a výrobě několika společných motocyklů. Třetím motocyklem Suzuki, který vznikl jako společný projekt, byl typ VZ 1600 Marauder. Model Kawasaki se jmenoval VN 1600 Mean Streak. V obou případech se jednalo o motocykl kategorie Power-Cruiser. Suzuki se odlišovala nahoru protaženým zadním blatníkem a jinak řešeným předním světlometem.

 

                                                   VZ 1600 Marauder - 2004

Motocykl poháněl kapalinou chlazený čtyřdobý dvouválec SOHC s uspořádáním válců do V o objemu 1 552 ccm a výkonu 73 k při 5300 ot/min. Motor měl jednu vačkovou hřídel a čtyři ventily v každém válci. Nový Power-Cruiser dosahoval výborné hranice nejvyššího točivého momentu 125 Nm už při 2800 ot/min. K pohonu zadního kola sloužil prakticky bezúdržbový kardanový hřídel. Celý motocykl vážil bez náplní 290 kg a do palivové nádrže se vešlo 17 litrů benzínu. Proti původním předpokladům se Marauder moc dobře neprodával a zřejmě také proto se od roku 2005 přejmenoval na M 1600 Boulevard nebo M 95 Boulevard v Severní Americe. Bohužel ani přejmenování obchodům neprospělo a výroba byla po pouhých dvou letech zastavena.

                     M 1600 Boulevard - 2005                         M 95 Boulevard - 2005

Od modelového roku 2005 začala Suzuki označovat své modely chopper písmenem S, cruiser písmenem C a modely power cruiser písmenem M. Dále se tato kategorie motocyklů rozdělovala podle místa prodeje. V Severní a Jižní Americe, Austrálii a Novém Zélandu se všechny tři kategorie prodávaly pod názvem Boulevard. V Evropě a mimo výše vyjmenované státy, se modely M a C prodávaly jako Intruder (s jedinou výjimkou a tou byl výše popsaný typ M 1600 Boulevard - ten se však prodával pouze do konce roku 2005). Modely S už nemohli prodejci v Evropě, díky nařízení o emisních limitech, od roku 2003 nabízet. V Japonsku bylo rozdělení trochu složitější. Tam se modely Power Cruiser prodávaly jako Boulevard a kategorie chopper/cruiser jako Intruder. Nicméně, vždy se při shodném obsahu jednalo o stejné motocykly, lišící se jen nápisem na nádrži a označením obsahu na boku. V USA, Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu to bylo označení v kubických palcích, na ostatních trzích v kubických centimetrech.
Suzuki hned v roce 2005 představila pokračovatele prvního power cruiseru, modelu VZ 800 Marauder. Podle nového rozdělení dostal jméno M 800 Intruder/M 50 Boulevard. Se starým Marauderem neměl, kromě základních částí motoru, společné téměř nic. Jednalo se o zcela nový motocykl. Původní motor, nyní s výkonem 53 koní, byl nově vybaven vstřikováním paliva. Vstřikovací jednotku řídil 32bitový procesor ECM (Engine Control Module), který pomocí senzorů shromažďoval informace o teplotě a tlaku vzduchu, teplotě chladicí kapaliny, otáčkách klikového hřídele a poloze škrticí klapky. Po následném vyhodnocení dokázal optimálně nastavit bohatost směsi. Motocykl byl dále vybaven zařízením pro zkrácení času ohřátí motoru při startování, které u Suzuki nahrazovalo sytič a také systémem PAIR, který hlídal množství škodlivin ve výfukových plynech. Na motor stavebně navazovala vícelamelová spojka v olejové lázni a pětistupňová převodovka. Motor byl usazen ve dvojitém rámu vyrobeném z ocelových trubek kruhového průřezu. Podvozek dále tvořila obracená vidlice Upside-Down a vzadu kyvná vidlice s centrálním odpružením. Pohon zadního kola obstarával kloubový hřídel. Zde byl rozdíl proti původnímu typu Marauder, který využíval jako sekundární pohon řetěz. Celková stavba motocyklu byla nízká a dlouhá, s řidítky hodně protaženými dozadu a nízko posazeným sedlem (700 mm). Na předním šestnáctipalcovém kole byla nasazena pneumatika 130/90 MC16, na zadním, patnáctipalcovém pak 170/80 MC15. Brzdový okruh se skládal z jednoduché kotoučové brzdy na předním kole a bubnové vzadu. Suchá hmotnost 242 kg. Do nádrže se stále vešlo 15,5 litru paliva a pohotovostní hmotnost motocyklu byla 265 kg. Jako ke všem modelům cruiser, nabízeli i zde prodejci Suzuki nepřeberné množství doplňků. K jediné úpravě první generace došlo v roce 2009, kdy se změnil kryt filtru sání. V nabídce byly v roce 2008 a 2009 také modely M 800 Intruder SE a M 50 Boulevard SE. Ty se od základního modelu odlišovaly dvoubarevným lakováním a čirými skly směrových světel.

                                                         M 800 Intruder - 2005

                          M 50 Boulevard - 2005                            M 50 Boulevard SE - 2009

Suzuki pro japonský trh vyrobila tradiční čtyřstovku, která dostala jméno Boulevard 400. Také tento zmenšený model se v Japonsku, kromě základního provedení, prodávala jako Boulevard 400 SE. Ve stejných barvách, jako exportní motocykly, ale místo čirých skel blikačů měl normální oranžová. Kapalinou chlazený motor s objemem 399 ccm dával výkon 33 k při 8000 ot/min. Oba typy, jak osmistovka, tak menší čtyřstovka, byly od sebe prakticky k nerozeznání. Japonský model se nechal identifikovat podle toho, že neměl na postranních podsedlových krytech žádné označení. Jeho výroba probíhala ve stejných letech, jako u exportního modelu M 800/M50, tedy od roku 2005 až do konce roku 2009.

        Boulevard 400 - 2008 japonský model         Boulevard 400 SE - 2009 japonský model

Druhá generace modelu M 800 Intruder/M 50 Boulevard vyjela v roce 2010 a v tomto provedení se prodávala i v roce 2015. Hlavní změnou byla malá kapotáž kolem předního světlometu a jiné provedení zadního blatníku. Do kapotáže se přesunul analogový rychloměr, který měl předchozí typ na samostatném držáku mezi řidítky. Panel s kontrolkami zůstal na původním místě na nádrži. Zadní část sedla bylo možné demontovat a volné místo překrýt plastovým krytem. Vše ostatní, včetně motoru, zůstalo zachováno z původního modelu. Trochu pozměněná varianta se od roku 2013, pod názvem M 800 R Boulevard, prodávala v Brazílii. Rozdíl proti základnímu typu byl v provedení předního světlometu.

                                                            M 800 Intruder - 2010

                 M 800 R Boulevard - 2013 Brazílie                       M 50 Boulevard - 2010

Také druhá generace středního Power Cruiseru se v Japonsku prodávala jako čtyřstovka, ale s tím rozdílem, že oproti předchozímu typu už si japonští zákazníci nemohli koupit plnohodnotnou osmistovkovou verzi, která se už na tamním trhu neprodávala. Výkon motoru a jízdní vlastnosti zůstaly stejné, jako u předchozího modelu.

                Boulevard 400 - 2010 japonský model         Boulevard 400 - 2010 japonský model

Na podzim roku 2005 si Suzuki pro představení jedné z novinek modelového roku 2006 vybrala opět po několika letech USA, čímž chtěla zdůraznit, že tento motocykl je určen hlavně pro severoamerický trh. Jednalo se o zástupce třídy Power Cruiser. Typové označení bylo M 1800 R Intruder, v USA představený model se dle tradice jmenoval M 109 R Boulevard. Z pomyslných továrních vrat firmy Suzuki dosud nevyjel motocykl s vyšším objemem motoru, než právě tento model. Jeho představením Suzuki, v nepsaných závodech japonských motocyklových výrobců o nejvyšší objem, dorovnala karty na stole. Mohutný cruiser poháněl zcela nový, kapalinou chlazený vidlicový dvouválec DOHC s rozevřením válců 54 stupňů o objemu 1783 ccm s výkonem 125 k při 6500 ot/min. Maximálního točivého momentu 151 Nm bylo dosaženo už při 3500 ot/min. Velký rozsah použitelných otáček umožňoval už od 2000 ot/min jízdu na nejvyšší, pátý rychlostní stupeň. Rozvodové řetězy se samočinně napínaly. Samozřejmostí bylo pokovení povrchu válců metodou SCEM. Suchá kliková skříň byla nově mazána systémem SASS (Suzuki Advanced Sump System), který umožňoval snížení výšky motoru, nižší polohu klikového hřídele a tím i nižší těžiště motocyklu. Elektronická vstřikovací jednotka SDTV byla vybavena systémem dvojitých škrticích klapek o průměru 56 mm. Jejich polohu řídil počítač ECM s 32 bitovým procesorem. Nové bylo též provedení kontroly volnoběžných otáček motoru a optimální dávkování směsi při studených startech pomocí ISC (Idle Speed Control). S třícestným katalyzátorem a kontrolou výfukových plynů SET nový motor splňoval emisní předpisy evropské unie Euro 3. Přestože byl motor chlazený kapalinou, zachovali návrháři při jeho konstrukci žebrování válců a protože chladič byl schován do plastového krytu, působil motor na první pohled, jako by byl chlazen vzduchem, což rozhodně nebylo na škodu. Vidlicový dvouválec byl uložen v uzavřeném rámu z ocelových trubek kruhového průřezu. Zadní kyvná vidlice, jejíž levou část tvořil kryt kloubového hřídele, coby pohonu zadního kola, byla odpružena všestranně nastavitelnou centrální pružící a tlumící jednotkou. Přední kolo vedla obrácená vidlice typu Upside-Down značky Kayaba se 46 mm kluzáky. Konstruktéři vsadili na osmnáctipalcová kola s rozměry MT 3,50x18 a MT 8,50x 18. Přední mělo pneumatiku 13/70 R18M/C. Kapitola sama pro sebe byl rozměr zadní pneumatiky – 240/40 R18M/C. Taková zadní guma budila řádný respekt. Byla to nejširší pneumatika, jakou kdy Suzuki na svůj motocykl montovala. Povedená byla též litá, šestipaprsková kola s prohnutými paprsky. Pracoviště řidiče tvořil digitální otáčkoměr umístěný na téměř rovných řidítkách a analogový rychloměr, který se spolu s kontrolkami nacházel na nádrži. Výška sedla nad zemí byla pouhých 700 mm. Připraven k jízdě vážil nový motocykl 347 kg. Na severoamerickém kontinentu se začal prodávat koncem roku 2005, evropští zákazníci si museli počkat až do jara 2006. K drobnější změně došlo od sezóny 2011, kdy už otáčkoměr nabyl samostatně mezi řidítky, ale posunul se do kapotáže.

                                                         M 1800 R Intruder - 2007

 

                      M 109 R Boulevard - 2007                     R 109 R Boulevard - 2013

Od roku 2007 připravuje Suzuki speciální model M 109 RZ/M 1800 RZ, který se od základního modelu zprvu odlišoval retropruhem, táhnoucím se po celém vršku motocyklu, čirými skly ukazatelů směru a černě lakovanými koly. Prodával se ve výrazné modré metalíze. Později přibyly i další barvy, např. černá nebo výrazně žlutá. Právě ve žluté barvě, doplněné černou se tento speciál prodával v roce 2014 pod názvem BOSS.

                                                       M 1800 RZ Intruder - 2010

                       M 109 RZ Boulevard - 2012                         M 1800 RZ BOSS - 2014

Od roku 2008 se také prodával typ M 1800 R2 Intruder/M 109 R2 Boulevard, který neměl kolem předního světla kapotáž. Co se ostatních komponentů týká, tak ty se přesně shodovaly s modelem R. Typ R2 moc velký úspěch neměl a jeho prodej skončil po dvou letech s jedinou výjimkou a tou byla Brazílie, kde byl v nabídce i roce 2015 jako M 1800 R Boulevard. Základní model R se oproti tomu prodával celosvětově i v modelovém roce 2015.

                                                    R 109 R2 Boulevard - 2008

                     M 1800 R2 Intruder - 2008                    M 1800 R Boulevard - 2015 Brazílie

V roce 2009, tři roky po uvedení motocyklu M 1800 R Intruder/M 109 R Boulevard, přišla Suzuki s menším modelem M 1500 Intruder/M 90 Boulevard. Oko laika by jen stěží rozpoznalo rozdíl a přece byly oba typy dosti odlišné. Hlavní rozdíl spočíval samozřejmě v použití motoru. Ten měl sice stejné rozevření válců, ale jen jednu vačkovou hřídel. Na rozdíl od osmnáctistovky to byl dvouhozdvihový motor, který měl vrtání 96 mm a zdvih 101 mm (112 x 90,5 M 109 R). Při objemu 1 462 ccm dával výkon 80 k při 4800 ot/min. Nový motor s kapalinovým chlazením splňoval emisní a hlukové předpisy Euro 3. Měl slušný točivý moment 126 Nm, který dosáhl už při 2700 ot/min. Další rozdíly byly na podvozku. Zadní vidlice byla trojúhelníková ocelová místo hliníkové dvouramenné, šestipalcový ráfek se zadní pneumatikou 200 mm místo ráfku 8,5 palce a mohutné pneumatiky 240 mm. Přední USD vidlice nebyla nastavitelná a měla trubky o průměru 43 mm (M109 R 46 mm). Radiální uchycení brzdových třmenů nahradilo klasické jen se dvěma plovoucími brzdovými pístky. Rozvor a celková délka byly také o něco kratší. Výška sedla byla o 30 mm výš nad zemí (730 mm) a do palivové nádrže se vešlo jen 18 litrů benzínu (19,5 litrů u M 109 R). Nižší byla také celková hmotnost, a to 330 kg. Změnilo se i umístění měřících přístrojů. Chyběl například digitální otáčkoměr mezi řidítky, kde ho nahradil analogový rychloměr, který byl u modelu M 1800 R umístěn na nádrži. M 1500 Intruder dosahoval poměrně slušné maximální rychlosti 190 km/h. Spotřeba paliva se držela na výborných 5,5 litrech. V roce 2015 probíhal prodej tohoto motocyklu už pouze v USA, Kanadě a také v Brazílii, tam také v provedení M 1500 R Boulevard bez kapotáže kolem předního světlometu.

                                                            M 90 Boulevard - 2009

                      M 1500 Intruder - 2009                            M 1500 R Boulevard - 2013 Brazílie

V roce 2008 se stal model C 1800 R Intruder dalším motocyklem, který využíval pohonnou jednotku z typu M 1800 R Intruder. Na některých trzích se nový Cruiser prodával jako C 109 R Boulevard. U motoru byl mírně snížen výkon na 114 k při 6000 ot/min. Díky lepšímu průběhu výkonu měl i o něco vyšší hodnotu krouticího momentu. Ta byla 155 Nm při 3500 ot/min. Beze změny bylo převzato i elektronické vstřikování paliva SDTV. Rozdíl mezi motory byl vlastně jen v jinak provedeném krytu filtru sání, kdy model C ho měl o poznání větší. Jinak bylo řešeno i výfukové potrubí, které od zadního válce pokračovalo dozadu. Na dvojitý trubkový rám z ocelových trubek kruhového průřezu navazovala trojúhelníková kyvná vidlice ze stejného materiálu s jedinou šikmo, pod sedlem uloženou pružicí a tlumicí jednotkou. Přední kolo vedla mohutná 49 mm teleskopická vidlice klasického provedení. O přenos síly od pětistupňové převodovky na zadní kolo se staral prakticky bezúdržbový kardan.

                                                        C 109 R Boulevard - 2008

                  C 1800 R Intruder - 2009                                    C 1800 R Intruder - 2009

Pojetí designu celého motocyklu odpovídalo trendům pro tuto kategorii motocyklů. Chromované přední světlo pokračovalo vysoko a do stran protaženými řidítky. Lehce prohnutá 19litrová palivová nádrž plynule přecházela do pohodlného sedla, pod nímž byla umístěna podsedlová schránka a velký zadní blatník. Pro pohodlné cestování na delší vzdálenosti nahradilo klasické přední stupačky plošinové provedení s řazením špička-pata. Jednoduchý přístrojový panel s analogovým rychloměrem se posunul na nádrž. Spínací skříňka byla umístěna na levém boku pod sedlem. Nová šestnáctipalcová hliníková kola s dvanácti paprsky byla obuta do pneumatik 150/80 R16 vpředu a 240/55 R16 vzadu. Přední kolo bylo vybaveno dvěma brzdovými kotouči o průměru 290 mm, vzadu pak byl jeden 275 mm. Brzdové třmeny dodala japonská firma Tokico. Přes poměrně velkou váhu 365 kg bez náplní se s novým Cruiserem Suzuki manipulovalo vcelku dobře, také díky nízko posazenému sedlo (710 cm nad zemí). V Severní Americe skončil prodej poměrně brzy, rokem 2010 a konečnou pro tento cestovní cruiser se stal rok 2013. Od základního typu byl odvozen i lépe vybavený C 109 RT Boulevard, který se prodával hlavně v Severní Americe. Povětšinou byl nabízen s vysokým plexisklem před řidítky, pevnými postranními kuf-ry a opěrkou zad. Od roku 2010 byl však v prodeji i typ bez těchto doplňků, který měl jen dvoubarevné lakování a tradiční sedlo se cvočky. A právě tento speciální model si mohli jako jediní koupit zákazníci v Austrálii i v roce 2015.

                                                        C 109 RT Boulevard - 2008

                  C 109 RT Boulevard - 2008                           C 109 RT Boulevard - 2010

                                                               C 1500 T - 2013

                    C 90 T Boulevard - 2013                                   C 90 Boulevard - 2014

Pokračovatele prvního cruiseru VL 1500 Intruder, který se později prodával jako C 1500/C90 a přestal se vyrábět v roce 2009, představila Suzuki na podzim roku 2012. Dostal staronové jméno C 1500 T Intruder/C 90 T Boulevard. Hnací agregát byl totožný s motorem použitým u typu M 1500/M 90. Jen pro připomenutí. Jednalo se o kapalinou chlazený čtyřdobý dvouválec SOHC o objemu 1 462 ccm s úhlem rozevření válců 54 stupňů. Vrtání x zdvih 96 x 101 mm. Maximální výkon 79 k byl dosažen při 4800 ot/min. Motor disponoval vstřikováním SDTV, měl napříč uloženou klikovou hřídel, čtyři ventily na válec a mechanicky ovládanou spojku pracující v olejové lázni. Převodovka byla pětistupňová a pohon zadního kola obstarával kardan. Motor s převodovkou byly uloženy ve dvojitém ocelovém rámu. O jízdní komfort se starala přední teleskopická vidlice o průměru kluzáků 45 mm, vzadu pak dvojitá ocelová vidlice s centrálním odpružením. Na předním sedmnáctipalcovém kole obutém do pneumatiky 130/80 R17 byla namontována jednoduchá kotoučová brzda o průměru 330 mm, zadní šestnáctipalcové kolo s pneumatikou 200/60 R13 si vystačilo s kotoučem o průměru 275 mm. Na nádrži, do které se vešlo 18 litrů paliva, byl umístěn rychloměr. Sedadlo řidiče se nacházelo 720 mm nad zemí. Pohotovostní hmotnost činila 363 kg. Suzuki poprvé uvedla jako základní typ model T, který dříve nabízela za příplatek. To znamená, že už v základu byl motocykl vybaven předním plexisklem a postranními kufry. Teprve o něco později se začal prodávat také model C 90 Boulevard, ale jen na vybraných trzích. Např. v USA nebo v Austrálii. Varianta C 1500 Intruder nebyla v nabídce vůbec.

Model C 1500 Intruder/C 90 Boulevard byl zatím posledním přírůstkem do rodiny cruiser/chopper, který Suzuki nabídla zákazníkům. Obměna těchto typů motocyklů ve výrobním programu probíhá pomaleji a poměrně často se prodávají dlouhé roky bez nějakých větších inovací. Koncern Suzuki se v současné době nachází v určitých problémech a tak můžeme jen doufat, že v dohledné době představí také nějaký nový cruiser nebo chopper. Za posledních 30 let zanechaly motocykly Suzuki v tomto specifickém segmentu trhu nesmazatelnou stopu a hlavně v osmdesátých letech udávaly směr, kterým se vydalo mnoho dalších výrobců.

Informace o redaktorovi

Josef Kubát - (Odebírat články autora)