Zajímavá diskuze, taky se přidám.

Základní problém vidím v tom jak lékaře vnímá veřejnost, jaké peníze každý jednotlivec do zdravotního systému odvádí a jaké služby za ně dostává. Osobně jsem naštěstí celkem zdravý a k lékaři chodím velmi sporadicky. Nicméně jsem se v souvislosti se stávkujícími lékaři o celou záležitost začal zajímat trochu více. Skutečnost vypadá následovně:

Za rok vložím do zdravotního systému na zdravotním pojištění několik desítek tisíc korun. Pokud přijdu k lékaři, tak čekám na vyšetření řádově hodiny. Ještě se na mě lékař ani nepodívá a už platím nějaký poplatek. Chování lékaře, který si kolikrát hraje na Boha je povětšinou ignorace, nezájem, nasranost a nějaký můj zdravotní problém je očividně až na posledním místě. Celkově mám pocit, že v lékařství je potřeba mít tamhle nějakého známého, tam aby se za mě někdo přimluvil, tady abych přinesl nějakou lahvinku apod. Z tohoto vnějšího pohledu pak nezbývá než pocit, že ta stávka nemá jaksi reálný základ ve smyslu poskytované služby versus požadovaný plat. Státu odvádím nemalé prostředky a kdykoliv si chci legitimně vyzvednout své předplacené zdravotní služby, tak mám neodbytný pocit, že se mi nedostává adekvátní ošetření.
Mladí lékaři jsou frustrováni nízkými nástupními platy. OK, věnovali velmi těžkému studiu 6 let, ale co ve skutečnosti umí? Čeká je nelehké zvyšování kvalifikace s vidinou toho, že se budou mít už pořád jenom lépe. Komu se nelení tomu se zelení. Takový dělník u pásu může v 18 letech vydělávat více, ale jakou má vidinu zářné budoucnosti? V 50 letech chtě nechtě (bez urážky) už není fyzická kondice jako za mlada a vidina toho, že bude pracovat za trojnásobný plat, než když začínal, se blíží nule.
Pokud chtějí lékaři odejít do zahraničí - prosím. Jsme v EU a svobodný pohyb a volný pracovní trh je jeden ze základních principů jejího fungování. Je potřeba si ovšem uvědomit, že na západě není diplom brán jako automatická vstupenka k nekonečnému platu. Platí tady mnohem více, že je člověk placen za to co umí a ne za to, co vystudoval. Ne nadarmo se v životopise uvádí na začátek praxe a nakonec škola. Zároveň to vypadá jako pohádka, sbalím se a budu v cizí zemi pobírat desetinásobek mého současného platu. Jenomže to není jenom o penězích, ale také o tom co člověk musí doma nechat, čeho se musí vzdát, jak dokáže žít úplně v cizím prostředí, zda jej místní přijmou mezi sebe apod.

Sečteno a podtrženo. Lékařům budu přát vysoké příjmy a chápat jejich rozčarování, jakmile budu mít pocit, že dostávám slušnou lékařskou péči. S odchodem lékařů do ciziny to nevidím nijak tragicky. Pár jich odejde, někteří budou nahrazeni lékaři z ciziny a život půjde dál.

Krueger píše: Pokud přijdu k lékaři, tak čekám na vyšetření řádově hodiny. Ještě se na mě lékař ani nepodívá a už platím nějaký poplatek. Chování lékaře, který si kolikrát hraje na Boha je povětšinou ignorace, nezájem, nasranost a nějaký můj zdravotní problém je očividně až na posledním místě. Celkově mám pocit, že v lékařství je potřeba mít tamhle nějakého známého, tam aby se za mě někdo přimluvil, tady abych přinesl nějakou lahvinku apod.

Tohle mě taky hrozně štve, stává se mi to, i když mám na kartičce pojišťovny úmyslně uvedeno u jména MDDr. (ale asi ten titul neznají, budiž jim to omluvou ). Jsem v praxi teprve od září, takže se fakt snažím dodržovat objednací časy, když se to náhodou protáhne, tak se omlouvám, snažím se být milá, i když ne vždy jsou milí i ti pacienti...fakt jo...a dost mě štve, jak mě nadřízení nabádají k podvádění a vykazování výkonů, které jsem neudělala, protože proč by ses tyvole okrádala...