ILA> Před několika lety před Vánocemi, jsem se válel se zlomenou stehenní kostí (ne mou vinou) ve špitále a taky to na mě padlo, to je asi normální. Najednou všechny plány na několik měsíců dopředu v tahu, člověk si říká proč zrovna já, přehrává v hlavě co mohl (měl) udělat jinak aby to dopadlo jinak.
Přes svátky jsem tahal nohu doma a hned začátkem ledna (cca 3 neděle po úrazu) už jsem byl na rahabilitacnim lůžkovém oddělení .. Měl jsem štěstí, páč tam byla drtivá většina důchodců po kolenech a kyčlích, ale na našem pokoji jsme byli tři kluci (20, 30 a 36 roků mladí).
Byly z toho super dva měsíce, byla sranda, nakonec se nám nechtělo ani domu.

Odtama jsem frčel rovnou do lázní na další skoro 3 měsíce a tam to terpve začlo
Tam už nás byla banda přes 10 lidí, jezdilo se k vodě, večery u ohně se špekáčkama a propili jsme tam každej hroznej ranec.
Ale zpětně to hodnotím jako nejlepší "dovolenou" v životě.

Kdyby Ti někdo před měsícem řekl, ať si vezmeš čtvrt roku volno, tak mu odpovíš že se zbláznil, že to nejde protože práce, povinnosti, plány..
A pak Ti do toho život hodí vidle a najednou zjistíš, že to jde, když nic jiného nezbývá..
Máš spoustu času přemýšlet nad věcmi které jsi odkládala, máš čas číst knížky, poznáš nove lidi, na plno věcí ziskas nový náhled.. Ono vše zlé k něčemu dobré..

Nervy se dávají do kupy pomalu, ale srovná se to, to buď v klidu.
Pořád jsi na tom lépe, než benjamin z naší trojky na pokoji, ten málem přišel o ruku, zachránili mu jí, ale od lokte dolů jí měl (a stále má) mrtvou, bez vyhlídek na zlepšení.
Takže tahat od 20 let kus mrtvého masa na šátku je furt blbější varianta než brnění a necitlivost v prstech..

Depky přejdou, ruka se otřepe a spraví a třeba na to za pár let budeš vzpomínat v dobrém jako já

Naposledy editováno 19.07.2022 11:48:51

dva_hrnce> Mno, mezi plány byl i nějaký letošní Pilení sraz...
Jinak volno nemám, ani jsem si nenechala napsat neschopenku, pár dnů po propuštění z nemocnice jsem ležela doma, to jsem fakt nemohla ani na zahradu, ale už normálně pracuju (odvrácená strana "svobody" malého živnostníčka ). Rehabky buď z volna nebo před prací.
Většina z vás co čtu, tak máte úraz ne vlastní vinou, já si to způsobila vlastní jezdeckou chybou, ztrátou respektu z místních podmínek a zbytečnou přemotivovaností, Ale zas tak si to nevyčítám, šlo o pravidelný trénink na uzavřeném okruhu s motorkou pro tyto účely pořízenou (mimochodem tomu vzteklýmu hajzlíkovi nebylo skoro nic, jenom rozdrcené motohodiny, ulomený šroub na dorazu a ohnuté padáky v kolech).

Samozřejmě se mi tímto ovšem totálně rozhodil můj OCD cvičební a stravovací stereotyp a s takovou bych vážila za chvilku jak půlka Svartpilena, takže plánuju už 4. týden po úraze začít aspoň běhat (běhávala jsem poslední měsíce v průměru 70 km/měs., takže žádný ultra, ale nechci přijít o kondici úplně). Má někdo s poraněnou pazourkou nějakou zkušenost? Díky