Tak jsem si dneska jel do Globusu pro pár rohlíků a balení hajzlpapírů, a když jsem procházel halou CČM, naskytnul se mi zajímavej pohled. Naproti mě jel vozíčkář na takovym tom elektrickym vozíku, za mnou jel v opačnym směru druhej vozíčkář, taky na elektrickym vozíku. Když se ti dva potkávali, oba ve stejnou chvíli naprosto samozřejmě zvedli levou ruku a s takovym trochu znuděnym výrazem na sebe mlčky mávli. Úplně stejně, jako na sebe máváme my na motorkách. Zůstal jsem na ně koukat jak blázen a totálně nechápal, co se to vlastně stalo.

Takže můj poznatek z dnešního nákupu: Vozíčkáři musej bejt hrozně statečný lidi, když i přes to, že jsou upoutaný na vozíku, což pro ně určitě skýtá nemalý problémy, dokážou nad svoje postižení povznést a mávnout na sebe když se potkaji v obchodě.

Myslíte, že maj vozíčkáři taky nějaký svoje Wheelchair Cluby a gangy? A že taky musí zdravit vozíčkář na slabšim vozíku jako první vozíčkáře na silnějším vozíku?

Asi mě teď seřvete, proč vám to tady cpu. Ani nevím. Přišlo mi to takový roztomilý, tak jsem si řekl, že se o to musim podělit.