Na výcvikáči ve Stříbře - hrozná díra - pak v Pardubicích u dělostřelců. Psovod..ve Stříbře sme měli velitele čety dobrýho nadšence. Dokonce sme museli za běhu zpívat, všichni se nám smáli, ale jak sme byli zmagořený, tak sme byli skoro i hrdý. Dělal s náma psí kusy. Když sme zlobili, dělali sme v létě kliky na rozpáleným asfaltu, naběhali maratony, nechali se přejíždět BVP. Jednou se nás rozhod zničit na opičí dráze. Pořád dokola, dokud lidi nezvraceli I nadřízený ho museli mírnit, ale měli pro něj asi slabost. Zas se ale hodně cvičilo a kousalo se psama. Jednou sme dokonce byli na cvičení s MILES, to mohlo bejt dobrý - jednou sme útočili na kopec, podruhý bránili - kdyby to nebylo stylem Urrráá, za ródinu... :) Ale zajímavý. Pak v Pardubicích to stálo už za hovno, žádný kousačky, psi sme skoro neviděli i když se si na to stěžovali. Program dne byl úklid, nic, jídlo, nic..domů. Nebo naopak obdenky. Dozorovat prázdný patro s lahváčem a tv, nebo s partou 6 gum v autoparku. To bylo zajímavý v tom, jak to některý brali vážně a jiný na to uplně sraly. Takže výcvikáč mazec, pak doslova ztracenej čas.

kakabus> Tak Stříbro byla prdel i v r.2000. Pořád se tam něco dělo a ty tři měsíce výcviku celkem utekly.