ahoj, tak už vás zase můžu zdravit ze sedla XRV 750, 2002, v opravdu výborným stavu. A navíc jsem si díky prodávajícímu zlepšil mínění o prodeji ojetin v ČR - co řekl, to platilo a ještě jsme fajn pokecali nejen o motorkách. Děkuju tímto taky vám všem, co mi odpovídali na nekonečný dotazy. Přeci jen po 10 letech na zmrzlinách jsem v kategorii cestovních endur dost tápal. Loňskou sezónu jsem vynechal úplně a jen vybíral (a taky trochu trénoval šotolinu na biku  ). Prvním smutným zjištěním bylo, že ve skutečnosti není moc z čeho vybírat. Jednoválce mi všichni vymlouvali kvůli určení, přeci jen jsem chtěl občas někam dál vyjet ve dvou a taky proto, že jsem byl zvyklý na vyšší výkony. Přesto mě na podzim zaujala nová 660 Ténéré a na výstavě mě naživo dostala úplně. A nebýt na jaře ten průšvih s dodávkami, nejspíš teď jezdím na ní. Další kandidáti: LC8 a GS. BMW mě hodně oslovilo, 1200 GS už byla na spadnutí, dokonce jsem na ní měl zálohu, svezení je to báječný, ale nakonec jsem z toho vycouval po poznání, že tuhle motorku by bylo lepší koupit novější, v lepším stavu a za víc peněz než mých 230t. Moc fajn byla i 1150 Adv., ale přeci jen 1200 mi vyhovovala víc a spíš využiju silniční vlastnosti, nějaký velký offroady jako Rumunsko neplánuju. Takže BMW do budoucna nevylučuju (pokud nebude nová Super Ténéré nebo Africa). KTM jsem vypustil na základě zde předávaných zkušeností se spolehlivostí a radši jsem na ní ani nesedal, aby mě to nechytlo podobně jako BMW Na předváděcích jízdách jsem zkoušel další varianty, jako Varadero (zklamání z hmotnosti, trochu naivně jsem čekal, že pojede jako VTR) a další… Trochu vybočením byla Breva a Versys, ale nádech Dakaru mě táhl víc. Už nevyráběné XTZ 750 a XRV jsem zpočátku ani neuvažoval s tím, že je nejspíš neseženu ve stavu, co bych chtěl. Dlouho jsem tak odolával nabídkám p. Kybka z Hamrů, abych se na africe aspoň svezl. Nechal jsem se přemluvit až v zoufalosti v půlce letošní sezóny. Napoprvé mě překvapilo, jak potichu může běžet studený motor letité motorky se 75t na tacho, která několikrát objela Evropu. Po nějakých 10 km se moje mínění o tomhle „veteránu“ zlepšilo několikanásobně. Ještě jsem vyzkoušel Transalpa, ale to už jsem byl v podstatě rozhodnutý a jen mě to utvrdilo, Trandalo mi byl najednou jak o dvě čísla menší. Teď už to nejmenší, sehnat Twin v supr stavu. Jak už to bývá, když se člověk ani už moc nesnaží, najednou den starý inzerát, papírově hodně slibný, navíc pár km cesty od práce, aspoň za zkoušku to stálo. Ojetin už jsem viděl dost a dost, ale tady jsem si poprvé uvědomil, jak je člověk podezřívavý a pořád podvědomě hledá, kde je ta nastražená past (až jsem se musel v duchu omlouvat). Tenhle kousek v podstatě bez škrábnutí, padáky, vyšší plexi a hlavně sada tří kufrů. Po půl hodině nebylo co rozmýšlet. Ani doma po odkrytí některých plastů jsem pak nic neobjevil. Za pár dní jsem najel 1500 km a nadšení mě pořád neopustilo. Překvapením bylo i to, jak si motorka v podstatě sama určí styl jízdy. Dřív: výjezd ze zatáčky – rovinka – plnej knedlík – ručička k červenýmu - natvrdo brzdy - zatáčka… Teď jedu třeba na Vír a Pernštejn, 90 – 100, vůbec mě neláka za to brát, koukám po Vysočině, nemusím hlídat každou zaplátovanou díru na asfaltu, dřív neznámá pohoda, najednou zjišťuju, že jezdím už tři hodiny, taky bych měl možná tankovat… Taky si říkám, že v týhle tragický sezóně mám o dost větší šanci na přežití, vůbec mě to nenutí do nějakého riskantního předjíždění – asi stárnu, ale musím říct, že v Africe jsem se našel. A vzdávám hold Hondě (mojí první), že před tolika lety udělala tak dobrou motorku.