staroch30> No jo, ale jak z toho ven? Já mám teď dostat zbytek dědictví, který je bohužel vázaný na majetkový vyrovnání. Takže můžu koupit motorku, mám i kamaráda, kterej by mě pomoh s výběrem motorky. Jenže jsem v 16ti naposledy seděla na dvěstěpadesátce a nic si nepamatuju. Bydlím na vesnici, můžu se domluvit s klukama vedle ze servisu, jestli by mě půjčili plácek, případně můžu trénovat tady na dvorečku. Je to soukromej pozemek, sice tu jezdí policajti na oběd, ale za rohem je placu dost. Potíž je, že nemám nikoho, kdo by mě rozjezdil. Ten kamarád má přítelkyni, bydlí u maminky a přebytky svýho volnýho času věnuje mýmu synovi, kterýmu dobrovolně strejduje. Jsem rozvedená, klukovi chybí "otcovský" vzor a s tím kamarádem vymizely i potíže stran synova chování ve školce i vůči mě. A abych byla úplně upřímná, pomoc potřebuji ve všech směrech a motorka je jedním z nich. Co jsem tady narazila, byly akorát povšechný doporučení, něco jako plácnutí do vody. Přednostně potřebuji někoho, kdo by mě rozjezdil, z okolí Prahy. Můžu si pro něj dojet a hodit ho zpátky, automobilní jsem. Jenže opět narážím na hromadu předsudků ala "baba hledá chlapa do postele a tohle je jen zástěrka" a podobný vemenismy. Nevíš tady o někom, svobodnej, zadanej, rozvedenej, je mi to fuk, hlavně dostatečně toleratní k mým vrozeným mozkovým závadám, kdy mi cokoli se naučit trvá dlouho, kdo by měl chuť mě zaškolit? POMÓÓÓC, vim, že žiju ve světě postavenym na hlavu, ale tohle už je na jednu samotnou ženskou moc velkej kalibr