jezdím tak s manželkou. Jezdí druhou sezónu a myslím, že celkem dobře. Za prvé měla štěstí na auto(moto)školu. Nevím jak na Slovensku, ale tady je součástí to projíždění osmičky, "krizové" řízení atd. Naštěstí majitel pohodář, měl víc motorek, některé řádně opadákované, takže začínala vždy od těch lehčích a postupně přešla na největší, když s tím lehla bokem, nic se nedělo.
Jak tady zaznělo, dřív než si osvojí špatné návyky tak hned zaplatit nějakou motoškolu, nejlíp individuální . Za prvé ji ukážou správnou techniku a za druhé i kdyby si to stejné věděl ty, tak skončíte v hádce a od cizího to prostě bude víc brát. Bohužel x krát odzkoušená pravda. Po každé motoškole jsem hleděl, jak jí strašně zrychlila a já byl taky klidnější a nemusel jsem pořád hledět přes zrcátka, jestli ji mám za sebou.
Jinak interkomy máme, řešíme jen to nejdůležitější. Bohužel jezdím 99% procent před ní, je klidnější, že nemusí řešit kam má jet a může se soustředit jen na řízení. Já ji aspoň upozorňuju na krizovky (štěrk, auta v křižovatce atd. atd.) Kde to dobře zná, tam ji občas přinutím jet přede mě a občas ji připomínám, co zapomíná (hlava, vyklánění, řazení atd.).
Když je pěkný úsek, tak jí oznámím, že valím napřed, aby se mě nedřela a pak ji prostě počkám. Když ji někdy pustím před sebe, tak dost trnu, protože se mě zdá, že předjíždění jí moc trvá, nebo to tam naopak pošle, když mě se zezadu zdá, že tam není moc místa.
Okruh sice fajn, že si zjistí, že i když má pocit že leží, je tam ještě kilometr místa, ale vím sám, jak jsem z něj vždycky před tím, než tam najedu vysraný, že tam lehnu, budu někomu zavazet atd.atd., takže jestli stresuje už teď, tak nevím, jestli je to dobrý nápad.
Jinak ještě doporučuju se vykašlat na cesty kolem komína, ale vyrazit někam na dovolenou, pro ni třeba wellnes a podobné chujoviny, když bude sedět na mašině celý den, tak si to zautomatizuje a přestane na to tak myslet. Vzpomínám si, že první sezonu jsem se vždy vracel dom jen vystresovaný, že se mě ta zatáčka nepovedla, že jsem jel blbě atd. atd. a chvilku mě to trvalo, než jsem si sám sobě řekl, že o hovno jde, s nikým nezávodím , nikdo mě nenatáčí atd. a na dovolené jsem prostě jel a ono to nějak přišlo samo.

Řekl bych, že to bude typem motorky. A ty se nervuješ z ní a ona z tebe.
Moje má VN 800. Jízda s ní je na nervy. Když na ni jede má tendenci se kochat. Jednou jsme jeli i se synem, manželka první, já druhý a syn poslední. Když nás předjel náklaďák, Tak za to vzal a ujel. Že prý se mu to ještě nestalo, aby ho předjel náklaďák. Ale nevěš hlavu, trvalo ji 3 roky než takovou krávu zvládla.
Mimo to jsme si minulý rok koupili každý jednoho Zeda. Na podzim mi chtěla ukázat jak jezdí a projížďka byla super. Sice to ještě tolik neklopí, ale jízda je plynulá, svižná, jedna radost.
Když jede na VN, tak se furt ohlížím kde zase je a co tam dělá. A obráceně, proč se tak loudá, toho bych předjel už X-krát.
Motoškolu doporučuji. Bude tam na ni mluvit cizí chlap a rozhodně ji to půjde líp.

BranoVFR> hej jako pyčovole fakt to vypadá guut

Potřebuje individuální výuku, cim dříve tím lépe než si zafixuje spatné návyky . I kdyby jsi jezdil jako bůh, Ty sám nemusíš být dobrý učitel a jako partner zároveň to také není optimální....

Čau, povedz jej, že držím palce a , že nie je sama čo sa trápi. Možno by bolo vhodné , aby sa šla voziť sama, prepáč, ale preto aby si ju neotravoval. Si myslíš, že nie , že neotravuješ, ale otravuješ . Nechaj ju nech ide sama bez teba. Ono v páre sa jazdí oveľa, ale oveľa ťažšie ako samému.

Tak jsem to tu docetla. Puvodne jsem si myslela, ze je problem ve spatne motorce, ze ji nesedi, ale nechce si to priznat, protoze se ji libi. Ale pokud mela problem i na te 125, tak je to proste u ni v hlave. Ma strach a hleda vymluvy a je temer jedno, na cem bude sedet. Pokud se opravdu chce naucit jezdit a pokud chce jezdit, tak at jde do motoskoly. Ty ji to evidentne nenaucis, protoze ti neveri.

Velmi častá chyba ženských a ostatních opatnych je strnulá jízda v křeči, natažené zatnute ruce... Motorkya musí pod pilotem volně fungovat a člověk ji jen uvolněně ovládá a směřuje... Pracovat s uvolněným tělem ohýbat se nad nádrží, povolit lokty, naklánět se k zrcátkum... Můj recept na pohodové radostné ježdění...

V případech, jako je tento, rady fungují minimálně. Navrhuji místo rad vyzkoušet koučování. Ve Švýcarsku bych se obrátil na Solution Surfers. Pokud bys chtěl víc info, napiš mi SZ.

At najde nejakou kamosku co taky zacina..Neni zadny natlak a muzou si rikat dojmy z jizdy a nestydet se ze jsou pomaly .S kamoskou jezdíme vždycky chvilku letiste kde mame nakresleny znacky a pak mazem do provozu (po prvni sezone)Jezdily sme si pohodicku a ted v lete motoskola..Nasi chlapici na nas taky nemeli nervy ,tak jezdime sami a super.

Mi kdysi dávno v mých začátcích pomohlo, když jsem vezl kamaráda, který byl vyježděný zkušený motorkář. Ten se mi do několika zatáček tak hezky položil, že mě prostě donutil tu motorku sklopit pořádně!
Myslím, že pomůže motoškola, kde mají motorku s takovým tím náklonovým padacím rámem… přítelkyně si musí zažít ten pocit, že motorka opravdu v náklonu drží a nespadne…

Moje drahá polovička si pár let po absolvování autoškoly na moto pořídila jako první stroj BMW R 1200 ST, byť jsem jí radil začít s něčím do 600 ccm. Inu, některé dámy prostě mají svou hlavu...
Bluetooth interkom v helmách je samozřejmostí. Zpočátku jsem jezdil první, aby mohla sledovat mou stopu a možnost náklonu v zatáčce. Podotýkám, že nejsem žádný střelec a vždy si zachovávám dostatečné rezervy. Pak začala mít problém s tím, že se za námi jedoucí auta na ni někdy lepí (ano, jezdili jsme někdy dost volným tempem), takže jsme si to vyměnili a já jezdil vzadu a kryl jí záda.
Co se však ukázalo jako největší problém (a to by mohl být i problém zakladatele vlákna), bylo ovládání relativně těžké motorky v minimálních rychlostech - tedy při parkování, zajíždění na místa mimo vozovku, otáčení, popojíždění atd. To jsme vyřešili tak, že jsme jedno odpoledne věnovali "chůzi" na moto. V uličkách před barákem jsem ji nutil popojíždět rychlostí chůze, mohla si při tom pomáhat nohama a udržovat tak balanc v různých situacích. Zkoušeli jsme tak otáčení, zastavování a rozjíždění v kopci, couvání z kopce spojené s otočením, přejetí velké nerovnosti... To vše na jedničku a přes spojku. Moto sice dostalo trochu zabrat, protože se moc nechladilo, ale hodně to pomohlo a zlepšilo to jistotu mé drahé polovičky i při běžné jízdě.

Naposledy editováno 18.03.2019 13:00:27

No tak asi možná pozdě, ale chvíli mi trvalo, než jsem všechny příspěvky přelouskal. A napadlo mě, jestli ta Tvoje holčina kouká správně. Já jezdil zatáčky pomalu protože jsem furt čuměl na silnici před sebou, jak jsem se naučil koukat tam kam mám, průjezd se zrychlil a náklon taky ujde. Tím chci říct že to nemusí být strach, já se nebál, prostě jak jsem čuměl před sebe, tak to rychlejc nešlo. Jak čumíš do dáli, tak tu zatáčku střihneš jako prd.