Taky se mi podobná věc povedla- na křižovatce jsem se rozjížděla do zatáčky a chcíplo mi to, silnice tam byla zalomená tak jsem došlápla nějak nízko a neudržela jsem to za což jsem hned dostala od přítele sprďana že jsem debil a že na motorce nemám co dělat když neudržím stokilovou dvácu a skorošvára se chechtal jako pominutej.... a na úplně první projížďce na evidenčku jsem zpanikařila na písku (brzda, a sakra, doprčic škarpa, tam né, dobrý dobrý, to ustojím a řach) a plácla s tím v minimální rychlosti, noha pod motorkou a než jsem stačila vymyslet jak se z pod toho vyhrabu, tak přiskočil kamioňák co tam stál na křižovatce a zvedl mě , dojela jsem těch zbývajících 100 metrů, přítel na mě řval jako tur a všichni přítomní na STK se bavili na můj účet, jenom technik mě chlácholil ať si z toho nic nedělám, že se to stává Doufám že další pády pokud možno mít nebudu, nechci zase bavit okolí

Naposledy editováno 06.08.2015 22:37:36

Petra1989> Přítel je asi světa pán, když tak po tobě řve... jakoby nikdy neodhodil mašinu.
heh, mě jednou ujel Simson. Stál na hlavním, já to nakopl, zapínám helmu a jak tam byla jednička a sytič, tak to šlo do otáček a než sem se otočil, motorka udělala hop a jela Kamarád ho naštěstí chytl, já tak dobrý postřeh neměl a navíc sem stál dál od toho.

Petra1989> To jsem ráda, že jen já nemám doma takového křiklouna, stalo se mi něco podobného při našich společných jízdách s manželem, když jsem začínala. Raději jsem jezdila za ním a on tehdy na křižovatce, kde jsme dávali přednost stihl odbočit a mně tam vjelo auto, motorku už jsem měla stočenou, rychlost minimální a hmátla jsem po brzdě. Naštěstí byl vpravo ode mne val zeminy o který jsem se opřela, ale jak jsem měla ta stočená řídítka, tak se mi ji podařilo trochu odřít. Vedle mne zastavilo auto, paní na spolujezdci zjišťovala, jestli jsem OK a řidič hned vyskočil z auta a pomohl mi ji postavit. Odjeli směrem za manželem a po cestě ho dojeli, asi jel pomaleji, když mě neměl v zrcátkách a paní se ho ptala, jestli mu nechybí spolujezdkyně, že jedna se tam válela na křižovatce . No co jsem si pak vyslechla snad ani nejde reprodukovat. Při zastávce na benzínce se pak znovu rozohnil a vytočil, že nasedl na svou motorku s tím, že tohle nemá zapotřebí a odjel. Chvilku jsem z toho byla vyklepaná, ale pak jsem nasedla a vydala se odněkud z Adršpachu směr Brandýs. A byla to mnohem větší pohoda . Asi v půli cesty ho vidím oproti, takže mu to přeci jen nedalo, ale naštvání mu vydrželo až domů. Možná i proto, že "Fejzřík", co ho sedlám byl původně jeho mazlíček . Dlouho trvalo než pochopil, že bude lepší pro oba rozdělit se a jezdit si každý po svém. Teď jsme byli spolu po nějaké době v neděli na vyjížďce a dostalo se mi poklony, že jsem se za tu dobu vyjezdila .