cort>J.W.Göthe: "Žití je hoden jen ten, kdo rve se o něj den co den."
K tomu Murphy: "Neberte život příliš vážně. Stejně z něj nevyváznete živí..."

Popravdě je taková choroba k posrání. Mám taky svou životní zkušenost - polycystickou ledvinu. Krom toho trpím bolestmi v břišní krajině v oblasti ledvin a žaludku a felčaři nic. Tak jsem se s tím sžil a čekám, co se podělá. Zatím žiju ale přiznávám, že mne to občas veme a mám z toho ne snad přímo depku, ale blbou náladu.
Na druhou stranu si říkám, že "mám svý jistý" a díky tomu jsou některé věci mnohem srozumitelnější. Krom toho takováhle choroba člověku velmi přerovná žebříček hodnot a to většinou k lepšímu. Pak je tu jeden vedlejší efekt, který člověk docení až v pozdějším věku - každá dlouhodobější choroba učiní člověka psychicky odolnějším k chorobám obecně a pobytům ve špitálech. Ono, když se podíváš na starší lidi, kteří byli celí život zdraví a pak je v 65 něco přepadne a oni musí do špitálu, tak je to většinou zlomí, zatímco celoživotní "kryplíci" jen zatnou zuby a jedou dál. Takže vítej mezi "kryplíky" a prď na chorobu. Pokud Ti doktor řekne "tohle nedělej" a " tohle dělej", tak se podle toho zařiď a pusť to z hlavy, Čas nevrátíš, zázraky se většinou nedějou, tak proč nad tím dumat. Lepší je ten čas využít třeba třeba k pozorování krás přírody, koníčky apod.
Držím Ti palce!

PS: Samozřejmě nemluvím o rezignaci na vyléčení. Pokud taková šance je, tak by si za tím měl jít. Jen nemá smysl klást si zbytečné otázky.

Dancer>Souhlas, jen to člověka nasere, ale show must go on. ;)