Možná to sem úplně nepatří ale nějak jsem nevěděl kam tohle téma zařadit, pak mě napadlo že to s nehodama trochu souvisí. Já sám jsem začal asi před rokem a půl chodit - samozřejmě bez příspěvku. Pokud zdraví dovolí, budu chodit tak často jak to jen půjde. Ten pocit po odběru je potom úžasnej. Citím stále větší potřebu v tom pokračovat, tím spíš když pár lidí z blízkého okolí a hlavně z rodiny muselo nedávno podstoupit transfuzi. Někteří sami z vás jste možná někdy transfuzi dostali a člověk nikdy neví kdy bude druhýho člověka potřebovat. Jak jste na tom? Chodíte? Jak dlouho?
2 reakcí na tento příspěvek Dárci krve
po druhe sem neomdlel ,ale mel sem opet na male. To uz sem vedel ,ze bych omdlit mohl a tak sem tech 40 minut poctive zustal sedet hned vele odberoveho luzka a dobre sem udelal. diky obkladu a zmene pozice (nohy hore) sem neomdlel. jinak bych se slozil znovu. Po chvili sem byl uz v pohode a za cca 10 minut opet v cekarne pri zvejkani obcerstveni sem zase citil ,ze mozna omdlim. sedl sem si, rozdejchal sem to a v poho, ale jak sem psal. nebejt obkladu a dlsi pomoci sestricek, omdlel bych.
Bylo mi naznaceno ze moji krve maji dost a stejne z ni delaji jen plazmu a nez abych se tu trapil a jim pridelaval praci a starosti se mnou tak at se na to radeji vyprdnu.
Pritom me to ,ze omdlim nijak nevadi. Proberu se a vse je v pohode. Zadne bolesti hlavy nic, ale chapu ,ze je to pro personal komplikace a tak nez otravovat tak sem poslechl a jiz nechodim. Sem rad ,ze sem to zkusil, mrzi me ,ze nemuzu darovat. Ale aspon mam klidne svedomi ,ze sem se snazil.