Když se moje dcera přihlásila do autoškoly, řekl jsem si, že s ní udělám pár jízd, pro jistotu v lese. Vybral jsem krásnou a širokou lesní cestu, kde jsem ji posadil za volant a sedl si vedle ní. Chtěl jsem, aby jela na 1.rychl.stupeň, tedy pomalu, šlo mi o to, aby si zvykla na to, že sama jede a řídí auto. Po chvíli jsme přijeli na krásnou lesní křižovatku do tvaru přesného kříže. Všude kolem nás byly nahusto vysázené smrčky, zřejmě lesní školka. Ukolébán pomalou jízdou narovno jsem dceři, nic zlého nepředpokládaje, řekl, aby zabočila doprava. To zvládla, ale mělo to háček - už nevrátila volant zpátky a moji radu vzala doslova. Vjeli jsme do té školky a dodnes vidím, jak se před autem pokládají smrčky. Dcera lehce znervózněla a přidala plyn. Tou školkou jsme prolétli v kruhu až zpátky na cestu, kde se mi podařilo ruční brzdou a řvaním auto zastavit. Domů už jsem jel celý rozklepaný pro jistotu já, zatímco dcera byla v pohodě. Ještě pár let bylo ve školce vidět, kudy jsme projeli - krásný pravidelný kruh, hajný si určitě musel myslet, že tam přistáli mimozemšťani. Dneska je z dcery vynikající řidička a z lesní školky je statný les.

5511> .....se mi podařilo ruční brzdou a řvaním auto zastavit....

Dobrý

to mi připomělo mýho tátu, kterej mě přesně takle taky učil řídit auto.