Letos v květnu tomu bude 20 let, co na Manu zahynul nezapomenutelný střelec Petr Hlavatka, pro lidi kolem silnice prostě Petec.
Chtěl bych tu jeho památku připomenout vyprávěním o naší poslední cestě na závody – na legendární okruh Man.
Sestava Petr Hlavatka, Luboš Kocourek, Jindra Korčák a Jiří David odjela z Brna ve čtvrtek 23.5.1991 v půl desáté večer, tempo určovala Petecova Avie.
K trajektu jsme dorazili v sobotu. Obstarání lodních lístků přes Tonyho Careye nějak selhalo a tak se musel Petec vydat vyřídit veškeré doklady sám. Tehdy nás ještě brali na západě za exoty a přístup celníků tomu odpovídal. V přístavu nabito, za kanál chtěl snad každý, kdo měl ruce a nohy.
Odpoledne se nám podařilo se vecpat na trajekt, Avie se všemi našimi věcmi se už bohužel nevešla a oproti všem slibům, že dorazí hodinu po nás, připlula na ostrov až v neděli ráno.

Ještě ten den ještě proběhla formální a technická přejímka. Luboš byl Petrem určen jako právní zástupce rodiny , to je tady běžná formalita. Pak jsme si objeli okruh autem a měli z něj oči navrch hlavy. Vůbec jsme tu rachotu Petrovi nezáviděli
V pondělí ráno trénink pro mlhu odpadá; tu je nutno říct, že ranní trénink je brzo ráno a až do odpoledne se po trati normálně jezdí. Odpolední trénink – Petr v oranžové vestě, ostatně jako všichni nováčci, trénoval s kubaturou 125 ccm. Petr objel tři kola a byl spokojen. Zkušenější jezdci jej vedli obtížnými úseky a o co mu v nich ujeli, to na rovinkách hladce dohnal a mohl se učit číst trať. Počasí naprosto ideální.
V úterý je jen odpolední trénink, Petr si alespoň na cestovní motorce objede dva okruhy, počasí je mírně pod mrakem. V odpoledním tréninku Petr objíždí jen jedno kolo, zastavila jej porucha - prasklý držák výfuku, což se po tréninku hravě opravilo.
Středa 29.5.1991. Dopoledne jsme si objeli okruh autem, po projížďce výlet po ostrově, počasí a nálada vynikající. Trénink opět jen odpoledne od 18.00 . Petr vyjíždí na trať v 18.10, očekávaný průjezd v 18. 35.
V tom čase náhle startuje vrtulník a přistává asi 1 km proti směru závodu. Petr nejede.V tiskovém středisku nám potvrzují nehodu a první zpráva je pouze zlomená noha . Druhá zpráva zní zlomená noha a ruka. S Martinem (německý závodník, inventář TT všechny a všechno zná, příjmení jsem bohužel zapomněl), odjíždíme do asi 1 km vzdálené NOBLES HOSPITAL, kam prý byl Petr přepraven vrtulníkem. Zprávy o zlomeninách jsou dementovány, byli jsme informováni že zranění je jen vnitřní.
Okolo 20.hodiny se dostavuje oficiální tlumočnice paní Brendlová z Plzně (účastnice tamního folklorního festivalu). Byla zajištěna rádiem Manx týden předem pro případ potřeby, což je též běžná praxe.
Další zpráva zní, že zdravotní stav je vážný. V 21,30 Petr umírá.
Příjezd policie , Luboš odchází na identifikaci a společný odjezd s policii na ředitelství. Sepsání protokolu, zajištění oznámení rodině, která se smutnou zprávu stejně dozvěděla až ráno od nás, o mobilech se nám tehdy mohlo nechat jen zdát.
Zbytek noci a celý čtvrtek proběhne téměř beze slova, nemáme si co říct. V čtvrtek ještě návštěva ředitelství , vyřízení formalit, poté prohlídka místa nehody.
V pátek v 10 hod. soud. Vypovídal technický komisař, stav motocyklu shledal bez připomínek , tratový komisař mluvil o špatném nájezdu do zatáčky, dále vypovídal ošetřující lékař. Dle jeho výpovědi byl pacient v silném šoku, problém udržet krevní tlak, přes opakované transfuze únik krve do dutiny břišní.
Při odchodu od soudu nás ještě kontaktuje pohřební služba k zajištění převozu. Dále vyzvednutí motocyklu z uzavřeného prostoru a odpoledne odjezd z ostrova. Poslední trpkou chvilku nám připravila celnice na francouzské straně, které se nezdálo, že jsme odjeli čtyři a vracíme se jen tři.

To jsou fakta a nyní z doslechu:
V roce 92 Petr Javůrek, Miloš Turna a další přivážejí na místo nehody pomníček. V místě havárie ,kde původně bylo 5 stromů, v době nehody už první dva nebyly a v roce 92 tam už nebyl ani ten Petrův . Pomníček umístili vedle .V roce 93 byl pomníček přemístěn - asi pořadateli, blíže k “Fotografické“ zatáčce.

Na přiložených snímcích je vidět - i když špatně, průběh havárie. Petr si patrně spletl zatáčku, najížděl ji vnitřkem. Přední kolo se zarylo do břehu, motorka se převrátila a spolu s Petrem narazili do křoví (velké stopy po kontaktu), to je nasměrovalo 2-3 metry vpravo , na snímku to není moc patrné, přímo na strom kde motorka sedadlem přimáčkla Petra přes břicho ke stromu. Za tím křovím už byla jen louka. Při identifikaci si Luboš nevšiml žádného vnějšího zranění. Bohužel asi to tak měl někde napsané.
A děkuji, že se na Petra nezapomíná. Ono se vlastně na Peteca nedá zapomenout.
Je to zvláštní tady mluvím o PETROVI ale v životě jsem mu tak asi neřekl.

Ještě něco z jeho života - v mládí byl gymnasta, malé a střední pády ho vůbec nezdržovaly, esíčko na Dachové v Hořicích dokázal projet příkopem stejně rychle jako po silnici. V Hričově na letišti, když mu odešly obě brzdy tak jednou rukou řídil a druhou ukazoval divákům aby se rozestoupili Na štěstí to odnesly jen balíky. V Brně u výstaviště závodil bez helmy, když mu spadla a nikomu se ho nepodařilo zastavit. I když na menších objemech začínal, nejvíc mu slušely velké motorky, čím větší, tím líp jel. Byl milovníkem přírody, absolvoval lesnickou průmyslovku obor dřevorubec, sbíral jmelí v korunách stromů. Byl ornitolog, zastavil třeba na dálnici a pozoroval dravce na obloze. Jeho rozhovory s Honzem Bartůňkem – taktéž nadšeným ornitologem plné odborných latinských názvů jsou nezapomenutelné. Někdy o něm možná napíšu něco víc.

snad jeho kamarád BUBLA Jiří David, - PETEC mě Jirko taky moc neříkal





Naposledy editováno 02.03.2011 18:59:54

já nezapomenu na památnej závod v Hořicích
když si to dával s Dekánkem
celej závod kolo na kolo
chyběly do konce závodu necelý dvě kola
a Petec najednou nikde,tedy už ne nalepenej na Dekošovi
Dekánka odmávali jako vítěze a pak přijel Petec
byl jsem u věže a viděl jeho motorku
měl v předních kotoučích zařezaný špony od brzdových třmenů...
destičky byly pryč
to se psal rok 1987


o rok později si Petr stoupl na nejvyšší stupínek
ale i to byl závod jako prase
před startem zapršelo a jezdci řešili gumy
Petec je neřešil
po startu šli dopředu s mokrejma

trať ale osycchala ti na suchejch šli na čelo
už už to vypadalo, že vyhraje Zeller
ale za velkýho řevu Březiny v rozhlase a řevu diváků
z Kudrnáčky vyjel první právě Petec
užili jsme si to, protože hořičák Pecen byl ještě k tomu třetí
mám z toho roku video i s tím řevem

...a je tady vítěz...Petr Hlavatka..!!!!

Naposledy editováno 02.03.2011 15:08:31

Veronika-Suzuki píše: povídejte dál!

byla doba, že jsme objížděli závody a lanařili k nám jezdce
bylo to hlavně v období roků 1994 1995
tedy po těch dvou letech co se 300 ZGH nejely

v Budějkách na letišti, kde se jel mistrák, jsem se poznal s Radkem
a nabídl mu Hořice, nalepil si do autobusu plakát, slíbil a přijel

já jsem osobně zval Petra Šalé, když jsem ho potkal na nějakým dejchánku v Brně
to byl ještě mladej kluk
a tenkrát mi řekl...Hořice?? v životě nikdy

ale Radek zapracoval
ten ukecal nejenom Petra Šalé, ale i další, už tenkrát dromaře
a jen kvůli Radkovi jeli do Hořic (Kaminski, Veselý, Nečesánek, Lelek atd)

Petrovi se u nás tak zalíbilo, že sem pak jezdil i sám
přál jsem mu, aby dosáhl podia
jel na třetím fleku a nahoru Dachovským kopcem ho předjel Harry Heutmekers
protože jemu motorka jela jako sviňa
Šalik pak seděl smutně v depu a všichni se ho ptali co se stalo
a on řekl... no co..celkem nic jenom si se mnou Harry vytřel prdel

pak přijela televize a chtěli s někým rozhovor
řekl jsem si že je dovedu k Radkovi
přijela taková pěkná redaktorka s kameramanem
já je dovedl k chatce a šel pro Radka

ten ležel na posteli a já mu říkám
pojď udělat interwiew...a on..můžu jít tahkle?
(slipy a tričko)
já říkám, ...nojo...ser na to

on vyšel ven a drbal se tam, kde se chlapi často drbají
a ta slečna z toho byla rozhozená
pak ten rozhovor udělali, ale Radkovi zabírali radši jen obličej

když jsme odcházeli tak mi ta chudinka řekla...
tak vám pěkně děkuju

ve dvěpade jezdil Jara Urbánek
pravda, nepatřil mezi ty rychlý rajdry
ale byla s ním vždycky velká sranda
strašně to prožíval, hlavně před startem

už hodinu před startem chodil v rozepatý kombošce
hajzlpapír v ruce, kouřil a chodil
já ho chodil vždycky povzbudit

a když jsem ho viděl s tím hajzlákem
tak mu říkám...copak snad nemáš sráděru??

a Jara suše řekl...
ty vole ...už sem byl šestkrát srat a pořád nic

vzpomínky zustavají- 1987 PMP RESITA-Rumunsko,pak Sachsenring,1988 SCHLEIZ, Frohburg ale to ti povykládám osobně až se potkáme.také moc vzpomínám na Juru Šafránka.

Oznamujeme všem přátelům, kamarádům a známým, že nás v neděli 18.4.2014 v ranních hodinách po dlouhé a těžké nemoci opustil ve věku nedožitých 68 let člen a sponzor našeho PaM Racing Teamu, bývalý závodník panOtto Hilburger z Boskovic.