Jsem motorkář?
Tak vlastně nevím. Jsem sice čerstvým majitelem japonského půllitru ale…
Dovezl jsem ji koncem prosince a kromě několika stovek metrů kolem domu jsem nenajezdil nic. I tak jsem byl zmrzlý jak…, však si to dovedete představit. A tak ta moje chudinka stojí v teple garáže a jediné co si s ní užívám je, že se na ni občas posadím, nastartuju a prostě se jen tak mazlím a těším. Venku je zima a tak doba, kdy si vyrazíme teprve příjde. Kamarádi mi píšou na FB „vítáme tě mezi motorkáře“ ale jak se vlastně takový motorkář pozná?
Jasně, má motorku. Ale když si tak listuju profily motorkářů.cz tak zjišťuju, že vlastně ani to není podmínkou. Mnozí zde jsou momentálně bez motorky a za motorkáře se bezostyšně považují.
Má motorky rád…? Tak to jsem motorkářem asi dlouho protože ta moje je vlastně splněný klukovský sen (nebo, jak říká moje žena, výsledek krize středního věku).
Mnoho na nich najezdil…? Ta moje je má první v životě. Takže nevím…
Pročítám dále diskuse, cestopisy, rady a návody. Vybírám, co bych si koupil na sebe, co bude třeba udělat na úvod sezony, plánuju a sním nad první vyjížďkou, koukám která by mohla být mou příští a začínám se cítit motorkářem. To co jsem slyšel od jednoho populárního herce, byť mnou příliš neoblíbeného, že lidi kolem motorek mají v sobě něco navíc bude asi pravda.
Takže přátelé, byť jsem naprostý zelenáč, na motorce začínám ve svých padesáti, a plány mám veliké, tak asi jsem a budu tady mezi svými, prostě Motorkář, se vším, co k tomu patří.
Hugo Sanchez