Sir_CHerokee

Zveřejněno: 07.06.2021 08:00,Kategorie: Novinka,Zhlédnuto: 1003x,Komentářů: 7x,Hodnocení: 5.00 od 5 uživatelů

Prakticky celý západní svět bije na poplach a mluví o tom, že máme posledních pár let na odvrácení nežádoucích klimatických změn, jinak je s lidstvem i planetou amen. Takového změny sice probíhají odjakživa, nyní se ale pověstné ručičky měly dostat těsně

Úvod

Prakticky celý západní svět bije na poplach a mluví o tom, že máme posledních pár let na odvrácení nežádoucích klimatických změn, jinak je s lidstvem i planetou amen. Takového změny sice probíhají odjakživa, nyní se ale pověstné ručičky měly dostat těsně před pověstnou dvanáctku. Hněv se přitom snáší hlavně na auto-moto průmysl, ačkoliv ten ani zdaleka nepatří mezi obory, které přírodě škodí nejvíce. Na ráně je však daleko více než třeba dopravní lodě nebo předimenzovaná nákladní doprava, kdy zboží lze přeci dopravovat místo kamiony vlaky. Také letecká doprava patří mezi významnější (nikoli však hlavní) znečišťovatele, přesto jsou razantní změny chystány především pro auta a v druhé řadě pak pro naše milované jednostopé stroje. Mnozí politici i aktivisté přitom zdůrazňují, že jedinou záchranou je přesun k elektromobilitě.

Emise a blízká budoucnost

Emise CO2 jsou (na rozdíl od emisí zdraví škodlivých látek) přímo úměrné spotřebě paliva, protože oxid uhličitý je v benzinu i naftě vázán v určitém množství. Benzinové auto se spotřebou 5,0 l/100 km má emise CO2 120 g/km, u dieselu je to 132 g/km. Výrobci spalovacích motorů jsou pod obrovským tlakem. Závodí s časem, aby se jim podařilo přiblížit se emisním limitům CO2 a pokuty byly co nejnižší. Současná hranice je stanovena v průměru na 95 gramů CO2 na kilometr. A právě zmíněné pokuty jsou jednou z příčin proč ceny aut i motorek skokově rostou.

Schválené snížení o dalších 35 % tak znamená 62 g/km, respektive 2,65 l/100 km! Člověk nemusí být expertem na fyziku, aby mu bylo jasné, že se sebeúčinnější spalovací motor nemůže takové hodnoty dosáhnout. Fakticky se tak jedná o silnou regulaci nabídky, protože výrobci prostě nebudou smět nabízet auta s většími motory.

Stále více hlasů totiž upozorňuje, že emisní limity a politická podpora elektromobility ženou evropský průmysl do slepé uličky, z níž vede jen velmi drahá a nejistá cesta ven.

Budoucnost elektromobilů je spojena mimo jiné s kapacitami a cenami baterií, které tvoří nejméně třetinu hodnoty jednostopého nebo dvoustopého vozidla. Evropa se bude potýkat s otázkou dostatku kapacit bateriové produkce, neboť výrobci se chystají uvést na trh v nejbližších letech stovky nových modelů elektromobilů, elektroskútrů a také elektromotorky. Avšak rozhodující část bateriové produkce je stále v rukách asijských výrobců.

V podstatě to znamená, že se kvůli politickému rozhodnutí vzdáváme obrovského technologického náskoku ve vývoji konvenčních pohonů, kterého evropští výrobci v uplynulých desítkách let dosáhli, a dobrovolně svoji prosperitu odevzdáváme do rukou Číňanů. Pokud bychom nadále stavěli na zdokonalování konvenčního pohonu či například vývoje vodíkového pohonu, byla by to asijská velmoc, kdo by musel dohánět náš náskok.

Důsledky

Auto-moto průmysl, který zaměstnává více než 13 milionů lidí a tvoří přibližně 4,2 % HDP Evropské unie, se pochopitelně bouří. Nejde jen o samotné výrobce, ale i o navazující průmysl. V podstatě jim nezůstane jiná možnost než zákazníkům doslova vnucovat elektrická vozidla. Společně s tím se naše společnost nevyhne masivním investicím do nabíjecí infrastruktury, kterou samozřejmě zaplatí spotřebitelé. K tomuto rozvoji nepochybně bude zapotřebí hodně elektřiny. Ta se jen v solárních panelech či větrnících nevyrobí. Oxid uhličitý nebude proudit do atmosféry z výfuků, ale z elektrárenských komínů. K tomu je třeba připočíst ekologickou zátěž spojenou s výrobou baterií pro elektrická auta. Analýza z roku 2012 v časopise Journal of Industrial Ecology, ukázala, že v okamžiku, kdy elektromobil opouští výrobní linku, má na kontě již dvojnásobek emisí oproti běžnému autu se spalovacím motorem. U motocyklů tomu jistě nebude jinak. K tomu se samozřejmě musejí připočíst emise CO2 uvolněné při výrobě elektřiny pro pohon elektromobilu. 

O nákladech spojených s nucenou restrukturalizací celého automobilového a posléze moto průmyslu a výstavbou infrastruktury se v plánech environmentalistů v EU bohužel nedočteme. Tak „daleko“ se nepřemýšlí. Stejně tak bychom ve zprávách z doporučení Evropské komise marně hledali jakýkoliv pokus o alespoň hrubý odhad toho, do jaké míry může splnění cílů přispět ke zpomalení či zmírnění klimatické změny. Bez porovnání nákladů a „výnosů“ přitom logicky nelze ani zahájit smysluplnou debatu o tom, zda by obrovské prostředky, čas a energie, které na plnění nových cílů nevyhnutelně padnou, nešlo vynaložit efektivněji.

Současný stav

Elektromobily a elektrické motorky dnes na trhu prakticky nic neznamenají, i když jich lze už nějaký ten pátek koupit spousty. Zájem je podstatně nižší než se všeobecně předpokládalo. Přitom „běžná“ auta a motorky zdražují, aby podpořili prodej elektrických variant, na které se na našem kontinentě do budoucna bezvýhradně sází. Zároveň velcí hráči přiznávají, že elektrovozidla ještě dlouho nebudou levné zboží. Ve výsledku to znamená, že pro nižší a střední třídu se dopravní prostředky stanou méně dostupné.

Rozšiřování nabídky elektrovozidel by mělo přirozeně vést k poklesu jejich ceny, která je při porovnání s klasickým dopravním prostředkem se spalovacím motorem s podobnými parametry dnes i dvojnásobná. Tento předpoklad by byl naplněn, kdyby nerostla cena vzácných kovů nutných ke konstrukci baterií geometrickou řadou. Tento vývoj navíc předpokládá reálnou poptávku. Tu by bylo nutné kvůli vysoké ceně a kratšímu dojezdu elektro motorek a aut podpořit pobídkami (např. dotace, zrychlené odpisy, nižší silniční daň) a restrikcemi (omezení vjezdu aut se spalovacími motory do měst), nebo bude nutné zvýšit poptávku také ze strany státní a veřejné správy. V některých místech Evropy se již tak děje. V USA a Číně od toho postupně ustupují (dlouhodobě neudržitelný stav).

Rizika do budoucna

Všichni tak nějak tušíme, že vlivem elektrifikace vynucené nikoliv poptávkou, nýbrž politickým diktátem, stojíme na prahu největších změn za celou historii auto-moto průmyslu. Ovšem asi jen málokdo dokáže domyslet, jaké budou následky tohoto kroku, zvláště pro země jako Německo či Česká republika, jež jsou na této výrobě do značné míry závislé.

Na jednu stranu je totiž fascinující, že elektromobily jsou technologicky mnohem primitivnější, mají mnohem méně pohyblivých částí a jsou tedy jednodušší na výrobu i servis. Každá podobně velká změna ale logicky znamená výzvu pro stávající velké hráče - vzpomeňme, co znamenala Nokia před nástupem chytrých telefonů a co znamená dnes. A v neposlední řadě je třeba si uvědomit, že podobné zefektivnění vezme práci bezpočtu lidí. Příkladem budiž BMW. Dnes její elektrická divize zabírá 15 % celého komplexu. A zhruba třetina ze 150 000 zaměstnanců BMW po celém světě již byla přeškolena na elektrifikaci. Co přesně se stane se zbytkem, momentálně není jisté. Ví se ovšem tolik, že všechny již značka potřebovat nebude.

Vzácné kovy

Na světě je nová studie, za kterou stojí technologická univerzita v Sydney. Ta zmapovala 14 vzácných kovů, které jsou pro rozmach elektrifikace nezbytně nutné. V případě lithium-iontových baterií není užito jen lithium, ale také kobalt, mangan a nikl. Na výrobu solárních panelů je pro změnu třeba tellur a galium, stejně jako stříbro nebo indium. Spotřeba těchto kovů přitom bude stoupat úměrně s růstem elektromobility. Je totiž třeba si uvědomit, že právě těžba vzácných kovů zatěžuje životní prostředí drastičtěji než výfukové plyny. Kupříkladu až 60 % kobaltu se těží v Kongu, jež je kvůli tomu jedním z nejvíce znečištěných míst planety. Dochází zde k otravě vzduchu, vody i půdy, navíc těžba z velké části spoléhá na práci dětí a samotné podmínky jsou extrémně nebezpečné. Navýšení produkce toto vše jen zhorší. Zůstávat nemusíme jen u kobaltu, třeba lithium těžené hlavně mezi Argentinou, Bolívií a Chile již způsobilo kontaminaci podzemních zásob pitné vody. A aby toho nebylo málo, niklová rafinerie stála za poškozením australského Velkého bariérového útesu. Její provoz byl ukončen, nicméně již  bylo rozhodnuto, že bude muset být obnoven. A to právě kvůli navýšení celosvětové poptávky řízené elektrifikací. Víceméně to tedy znamená, že abychom zachránili ovzduší, budeme ničit vše, co je pod námi. Dle studie budou do roku 2050 vyčerpány veškeré známé světové zásoby kobaltu, v případě lithia se pak dostaneme na 86 %.

Závěr

Zdá se, že pomalu je tedy načase začít zjišťovat, jaký máte doma příkon, kolik bude stát větší jistič a kam si strčíte krásnou novou nabíječku. To platí pro ty šťastnější a bohatší, kteří si budou moci dovolit individuální dopravní prostředky, jejichž cena bude vyšroubována z důvodu nedostatku vzácných kovů. Ty ostatní „nacpe“ pokroková pseudozelená elita společnosti do hromadné dopravy, případně jim vnutí jako nezbytný tzv. car sharing. Běžný člověk tak bude důsledněji sledován, kontrolován a ještě mu bude vysvětleno, že je to pro jeho blaho. Osobní svoboda většiny společnosti tak utrpí další ránu.

Rosťa Gromnica