baloo90210

Zveřejněno: 10.06.2014 07:52,Kategorie: Návod,Zhlédnuto: 3707x,Komentářů: 3x,Hodnocení: 5.00 od 9 uživatelů

I tak banální oprava motorky, jakou určitě výměna řetězu je, se může změnit v noční můru!

Protože se s přáteli chystám na svoji první delší cestu na motorce do Alp, nechtěl jsem nic nechat náhodě a krom kontroly obutí, oleje a promazání celého stroje, jsem se rozhodl vyrobit si úplný stojan (samostatný článek) a v neposlední řadě vyměnit řetěz. A protože nevím, jak dlouho a v jakém stavu jsou na motorce řetězová kola, rozhodl jsem se pro výměnu celé sady. Vybral jsem a zakoupil vyzkoušený kvalitní český výrobek, nešetřil a koupil typ s O kroužky v tom nejlepším provedení. V sobotu 7. června (den před mými velkými narozeninami, ke kterým jsem si vyjížďku do Alp nadělil) nastal ten správný čas na servis. Motorka šla na stojan, zadní kolo ven, povolit zajišťovací plechy, demontáž rozety, vše očistit, montáž nové rozety, dotažení momenťákem, zajištění plechů - hotovo. Výborný čas a bezproblémová práce mě ujistila o mé šikovnosti a dodala správné sebevědomí. Teď sundat kryt řetězu, podívat se, jak se pracuje s rozebíračem řetězu (nejsem přeci blbý, to už jsem dělal i na kole), cvak - čep je venku (přeci ho nebudu brát flexou, když ho stejně vyhodím :-)) a starý řetěz letí do šrotu. Retěz už asi opravdu měl něco za sebou, podle délky a stavu rozety přemýšlím, zda po 23 tis. km není původní, ale co, stejně už je pryč. V mezičase jsem povolil a vymontoval obě kladky řetězu a gumovou chráničku kyvky - kontrola - kladky jsou bez problémů (vždyť jsem je také vloni vyráběl), tak jen vše očistit, namazat a vrátit zpět na rám. Tak a teď už jen poslední bezproblémový krok - vyměnit řetězovku a můžeme montovat nový řetěz a zajíždět. Tak dolů kryt řetězovky, odjistit plech, vzít trhák, zavolat kolegu, zajistit kolo silným plechem, cvak, - super! - matka je povolená a vzápětí je dole. Teď sundat řetězovku a .....safra.... ta nějak drží......kde mám ten sprej......nastříkáme.......poklepememe.....a.......NIC! Prostě originál řetězovka drží a nejde dolů :-(. Tak znovu sprej, poklepat, podšprajcovat šroubovákem, pak montpákou (bacha na kartery) a pořád nic. No co, nejsem žádný amatér, kolega má dílně přeci stahovák, aha, tak tenhle se tam nevejde, tenhle taky ne a co tenhle..... sláva....tenhle jednoduchý dvoupackový se vejde a pěkně drží. Takže společnými silami jej dotáhneme, napružíme co vydrží, klepneme a zase dotáhneme, napružíme ještě víc a klepneme ještě víc a ......zase NIC :-(. To už jsem zpocený jak myš, přemýšlím co s tím, jak vlastně odjedu, co budu dělat, kterému dalšímu příteli na telefonu zavolám apod. Do mysli se loudí rady z renovace traktorů - kde nepomůže malé kladivo, vezmi ještě větší kladivo, ale tudy asi cesta u motorky nevede. Nakonec přichází spásná myšlenka z dob učení a úst kolegy - zlusíme teplo. Horkovzdušku kolega zavrhuje, je moc plošná a má malou teplotu. Nasazuje tedy na autogen hořák 2-4, pak raději 4-6, já zatím vystřihuji a tvaruji krycí ochranné plechy proti teplu, odpojuji a vytahuji hadičky, kabely a celé okolí balím do zcela vodou namočených hadrů. Opět nasazujeme stahovák, napružuji jej na maximum (to už se oba divíme, co ta čínská mrška vydrží) a kolega opatrně nahřívá řetězovku. Během ohřívání seškrabuji plastové výlisky umístěné na kole a znovu ohříváme samotné kolo. Když už je skoro temně rudé, rychle ještě dotahuji stahovák, pár rychlých a dobře mířených úderů a NIC. Znovu ohříváme, znovu dotahuji, znovu bouchám a NIC, NIC a NIC. Vše uklízíme a já rezignovaně sedím a tupým výrazem hypnotizuji to proklaté řetězové kolo. Po dvou dnech oddechu se vracím do dílny a s kolegou vymýšlíme novou strategii. Ano, bude to super speciální stahovák vlastní výroby! Ze silného plechu odřezávám čtverec, kterému ještě kvůli místu odřezávám hrany. Pak přijde rozměření osmi otvorů a středu a následně vyvrtání 8 děr o průměru 7 mm a jedné veliké, středové o průměru 24 mm. Do té krásně zapadá matka s jemným závitem (znovu se ujišťuji, že se staré, ale nepoškozené šrouby nemají vyhazovat, protože se nakonec vždy použijí). Dále připravuji 4 pevnostní imbusy a 4 pevnostní šrouby. Teď ještě najít něco, čím by se daly na potřebnou míru zvětšit otvory v tom zatraceném kaleném kole, ale zde kupodivu rychle a bezbolestně zafunguje frézka ve vrtačce. Po více jak dvou hodinách práce je vše nasazeno, smontováno a dotaženo. Přichází okamžik napětí. S kamarádem zajišťujeme kolo proti otočení a na centrální šroub stahováku nasazujeme trhák na kola s oříškem, pomalu dotahujeme a začnáme napínat. Po několika pootočení trháku se ozývá vytoužená kovová rána a tlak se uvolňuje. Řetězové kolo bez další, větší námahy opouští svůj domov a my zpocení, ale šťastní zjišťujeme, že hřídel s tisícihranem je naprosto netknutá a nové kolečko na ní sedí, bez sebemenší vůle! Následuje montáž nového kola (už raději namazaného na tisícihranu grafitkou!) dotažení na požadovaných 110 Nm a zajištění plechovou podložkou. Samotné spojení a zalisování nového řetězu už beru jako vytouženou odměnu za dvoudenní úspěch. Následuje napnutí řetězu, dotažení zadního kola, montáž brzdiče, všech krytů a krytek a poté vytoužená a zasloužená večerní projížďka rozpáleným městem. Ještě vyměnit svíčku (olej a filtr ještě vydrží) a motorka snad bude připravená na cestu. Tak dobrý pocit z vítězství nad hmotou jsem už dlouho neměl. Jen se poněkud bojím co bude příště, neboť nová kolečka, už nemají těch osm otvorů :-). A pokud by někdo někdy potřeboval, tak ten úžasný stahovák stojí na čestném místě v poličce a je k zapůjčení :-D.