esvéčko

Zveřejněno: 24.06.2018 15:46,Kategorie: Vyjížďka,Zhlédnuto: 1466x,Komentářů: 6x,Hodnocení: 5.00 od 2 uživatelů

Jak český důchodce vyjel na maloobsahovém skútru na pětidenní zahraniční cestu.

Jak český důchodce vyjel na svém maloobsahovém skútru.

Nastal čas pro plnění nesplněného z předloňské motosezony - projet slovenskou ROUTE 66 v sedle skútru SIMSON SR 50. Letos se k tomu naskytly příznivé okolnosti. Poměrně stálé a teplé počasí, nějaké pracovní povinnosti coby důchodci mě také netížily a říká se prý, že "všude je hezky, tak co doma?" Takže příprava představovala: plán cesty, příprava stroje, výbava.

Plán cesty - posloužila studnice všech možných rad a mouder - motorkářské fórum na internetu a studium dostupných papírových map. Vypracování itineráře se nekonalo, pouze představa využití vedlejších silnic s ohledem na schopnosti stroje. Bylo hned jasné, že akce bude vícedenní, takže nutnost přenocování budu řešit podle situace, t.j. kemp + vlastní stan, případně možnost ubytování v pensionu.

Příprava stroje - skútr Simson SR 50, r.v. 1994 opatřený bočními kufry + horní kufr, obsah cca 70 l. Skútr je 1 měsíc po STK - bez závad, kontola funkčnosti, náhradní díly mimo zapalovacích svíček pouze drobnosti, zdrhovací pásky, izolepa, několik univerzálních lanek bylo doplněno o malé kladívko k zatloukání stanových kolíků + litrová nádoba osvědčeného oleje MOGUL TSF - to vše v plastovém kastlíku uloženém mezi nádrží a řídítky. Ještě přifouknout pneu a expediční vzhled dodají stylově vlaječky, z nichž jedna prozrazuje moji příslušnost k Motorkářům nad 60 let.

Výbava - Kempovací potřeby. Stan, spacák, karimatka do nepromokavého válce na místo pro spolujezdce. Boční kufry + topcase - vařič, ešus, něco málo pro zakousnutí, voda, pár kousků ošacení, papírové mapy, rezervní brýle, zásobu léků na týden (nejsem už nejmladší) a nezbytná kontrola dokladů (těch správných).

Páteční dopoledne je odjezdové. Po víceméně vedlejších silnicích jsem plánoval toho dne dojet do Strážnice a přenocovat v tamním autokempu. Takže zhruba směr Pardubice, Slatiňany, vedlejškama směrem Kunštát a potom kolem Moravského krasu objet Brno a pak zase směrem na Slavkov a Strážnici. Naši pilní silničáři ale zhatili moje plány, nakonec vinou objížďky jsem zavítal i do Dalečína, Bystřice nad Perštejnem, takže těch kilometrů na počitadle naskákalo o něco více, přes 300. V kempu to žilo, mám rád tu atmosféru, stavím svůj stan a z důvodu úspory váhy jsem zvolil ten nejlehčí, ale taky nejmenší, určený pro nouzové přenocování v přírodě (jak jsem se dočetl v návodu). Nicméně druhý den jsem měl plánovanou pouze krátkou etapu - přejet na slovenskou stranu a navštívit příbuzenstvo v oblasti Pezinku. Po cestě jsem v obci Doľany narazil na motorkářskou restauraci - klub. Ačkoliv do otevírací doby bylo ještě několik hodin, ujal se mě pan majitel, provedl mě stylově vyzdobenou provozovnou, nabídl občerstvení. Prostředí pěkné, z motorkářského hlediska zajímavé, můžu doporučit. U příbuzných jsem setrval do dalšího dne a v neděli dopoledne jsem mohl pokračovat jižním směrem do Šahů, města na slovensko-maďarské hranici, kde začíná silnice s číslem 66. Rovinatou krajinou cesta Simsonovi pěkně ubývala, též minimální nedělní provoz tomu napomáhal a po cestě jsem zaznamenal příjemný pocit. Při zastávce na krajnici z důvodu odložení svršků zastavuje kolemjedoucí mladý motorkář na silném čtyřválci a dotazuje se, mám-li nějaký problém a potřebuji-li pomoc. S díky odmítám, ale musím se přiznat, že slovenští motorkáři podle tohoto příkladu budou asi kolegiální. Vtipnou událost jsem zaznamenal, když v jednom úseky modrá směrová tabule tvrdí, že ČECHY jsou vzdáleny 4 km. Nicméně já jsem pokračoval směrem na Šahy. Nic mimořádného nabránilo v tom, abych krátce po poledni dorazil do těch míst a pořídil tak u červeným pruhem přeškrtnuté cedule foto mého nabaleného Simsona - na startu slovenské ROUTE 66. Ta legendární, americká "66" měří o poznání více kilometrů, ale i tato, ve skromnějším měřítku má svůj cíl ve Vysokých Tatrách po asi 240 kilometrech, což je pro mého padesátikubíkového Simsona výzva. Nic nebrání tomu vyrazit severním směrem po silnici značené číslicí 66. Díky kochacímu tempu můžu pozorovat okolí, všímat měnící se ráz krajiny, slušnou kvalitu asfaltu - to vše i v postupně houstnoucím nedělním provozu. Menší obavy mi působí, že směrem, kterým se ubírám se vyskytuje čím dál víc mraků a přitom si uvědomuju, že nepromok jsem vtipně nechal doma. Mám spoléhat na pravidlo, že "co nevezu, tak to nepotřebuju?" Mění se ráz krajiny, roviny jižního Slovenska zůstaly za námi a je potřeba stále častěji řadit i jiné rychlostní stupně, ale Simson si s tím dokáže poradit bez problémů.Míjím město Zvolen, "66" vede na Banskou Bystrici, nedaleko je letiště TRI DUBY známé z dob SNP. Z Banské Bystrice se severní kurz mění na východní, silnice vede malebným krajem, řeka Hron se objevuje tu z jedné, tu z druhé strany. Naplňují se moje obavy, z mraků začíná pršet. Plexištít a oplechování skútra sice plní svůj účel, ale i tak se poohlížím po nějakém ubytování. Směrovka mě navádí do lázeňského městečka Brusno, kde na první pokus nacházím přístřeší v soukromí. Během noci ještě dvakrát vydatně "šplouchlo", ale ani jsem nelitoval, že jsem neotestoval nepromokavost mého minimalistického stanu. Ráno potom po umyté silnici a za citelně chladnějšího počasí mířím na Brezno. Projevuje se fakt, že pondělí je pracovní den a to značným provozem nákladní dopravy. Také přibylo příkrejších stoupání, inu přejezd částí Nízkých Tater a poutač upozorňuje na pramen řeky Hron. Zastavím se na chvíli, doplním zásobu vody a mířím opět severním směrem stále po "66" k Popradu. Doplnění paliva na čerpací stanici, pán z obsluhy reaguje na "expediční" vzhled mého Simsona otázkou: "odkiaľže ste na tých maličkých kolieskach ku nám pricestovali?". Poptává se i na Simsona, nezbytná fotečka na památku. Pro mne a Simsona je to do Tatranské Lomnice už jenom kousek. Dopravní značka Vysoké Tatry - Tatranská  Lomnica je kulisou pro zvěčnění Simsona na konci slovenské ROUTE 66. Počitadlo tachometru ukázalo 246 "Simsoních" kilometrů. Takže to nesplněné z předloňské motosezony můžu odškrtnout.

Byla to ale jen část z cesty, ještě zbývaly zpáteční, návratové kilometry domů. Okolní, skalnaté kopečky byly zahaleny v mracích, po tom pěkném, teplém počasí z minulých dní nebylo ani památky. Z Tatranské Lomnice do Smokovců a kolem dalších tatranských středisek vede velmi pěkná silnice, z pravé strany majestátní tatranské štíty (dnes zahaleny do mraků), už celkem slušně zalesněné okolí poničené vichřicí a vlevo pak výhledy do nížiny zalité sluncem na pozadí s masivem Nízkých Tater- takové pohledy se nabízí. Tato kvalitní silnice je značně oblíbená u slovenských motorkářů, nasvědčuje tomu i slušný jejich výskyt. Takže tady začíná návratová trasa západním směrem, tedy Pribylina, Liptovský Mikuláš, dále pak Martin, Žilinu. Kolem Žiliny už je značný provoz, ale pokračuju zdárně směrem Bytča, kde jsem uvítal poutač na kemp Súľovké skaly. Dnešní porce kilometrů v sedle čítala přes 300 km. Takže znovu stavím svůj tábor, využívám vlastní kuchyň a likviduju potravinové zásoby. Brzy ráno několikeré zahřmění je povelem k časnému sbalení svého miniležení a přečkáme dvě bouřky pod přístřeškem v suchu. Po vyjasnění pak můžu po bouřkama umytých silnicích pokračovat přes Bytču, Makov na slovensko - českou hranici. Volím směr Vsetín malebnou Hostýnsko-Vsetínskou hornatinou po málo frakventovaných vedlejších silnicích do Bystřice pod Hostýnem, kde si silničáři slova o špatné kvalitě silnic vzali k srdci a opravují značně dlouhé úseky. Jedním ze záporných postřehů je, že se najde jen mizivé množství míst, t.j. prakticky žádné poskytujících možnost zastavení a krátkého odpočinku s nevelkou plochou a jednoduchým, bytelným posezením. Toto sice splňují čerpací stanice, ale na silnicích nižších kategorií se taková plocha prakticky nevidí.

Najetím na hlavní tah přes Svitavami, Litomyšl a Hradec Králové už se poslední návratová etapa blížila domovu a svými konečnými 352 km byla současně nejdelší z celého pětidenního putování a taky rekordní vzdáleností ujetou za den v sedle Simsona. Celkem jsem ujel necelých 1400 km.

Cílem tohoto putování bylo projet slovenskou ROUTE 66 na 24 let starém skútru SIMSON SR 50 s obsahem pouhých 50 ccm tak trochu v duchu hesla: Cestovat  lze i s malým obsahem motoru. Simson to absolvoval se ctí, bez závad, pouze jedna výměna zapalovací svíčky, pouze doplňovaní paliva. Ano jde to. Esvéčko - Motorkáři nad 60 let.