Rozhovor s posádkou Huml Sidecar Team

Ahoj Jirko a Vojto, sezona letošních přírodních okruhů je za námi, zimní večery před námi, tak jsem se rozhodla vyzpovídat některé sidecarové týmy. Těmi prvními jste se stali právě vy, a proto bych vás chtěla poprosit o pár zajímavostí a to nejen k uplynulému ročníku.

Jak jste se vlastně dostali k sidecárám?
Jirka: „Od 17 let jsem jezdil motokros. V roce 1981 neměl kamarád spolujezdce do motokrosové sidecary, tak jsem to zkusil. Abych řekl pravdu, tři roky jsem s tím bojoval, ale moje fyzická kondice nebyla na takové úrovni, abychom docílili dobrých výsledků. Tím pro mne skončila jedna etapa. V roce 2005 přišel další kamarád, který tentokrát neměl řidiče. To mě velice potěšilo, protože to byl můj sen. Začátky byly těžké, ale tvrdou přípravou jsme začali dělat hezké výsledky. Problém byl, že neustále každou sezonu jsem měnil spolujezdce, jelikož fyzička je velice náročná a ne každý se pro tento sport narodil. Situace vyvrcholila až tak, že jsem musel sáhnout po mém synovi Tomášovi, kterému bylo v té době 15let. V této sezoně jsme skončili v MČR na 8. místě, což byl pro nás veliký úspěch. Po této sezoně se mnou již Tomáš nejel a zúčastňoval se Mistrovství světa. V roce 2008 jsem si při tréninku přivodil zranění a pomýšlel na ukončení závodní kariery, ale ještě jednu sezonu jsem jel. V roce 2009 jsem ukončil sidecarcrosovou sezonu a pomýšlel na totální konec, vždyť mi bylo 49 a pomýšlet na dobré výsledky mezi samými mladíky bylo téměř nemožné. Po dvou dlouhých měsících nicnedělání jsem neodolal a koupil z Holandska GT 750, se kterým jsme se pravidelně zúčastňovali závodů v České Republice.“

Vojta: „Tak já se motám okolo závodů od 11let. Nejdříve táta jezdil s mým bratrem Tomášem motokrosové sidecary a já doufal, že se také jednou budu moct účastnit závodů. Ta chvíle přišla, když jsem jako 17letý usedl s tátou na sidecaru.“

Číslo 75 máte od samých začátků? Má nějaký speciální význam?
Jirka/Vojta: „Číslo 75 jsme přenesli z motokrosové sidecary, kde bylo přidělené na I.M.B.A (mistrovství Evropy). Další důvod je ten, že naše první silniční sidecara už měla číslo 75, což nás také utvrdilo v koupi.“

Popište nám techniku, se kterou jsme vás letos mohli vidět?
Jirka/Vojta: „Tento rok nás diváci mohli vidět hlavně se sidecar Konny, ve které je replika motoru König, který je zabudován v rámu Windle. Motor König 700 je 2t, čtyřválec, boxer, hlavní použití těchto motorů bylo ve vodních kluzácích, kde dosahoval výkonu cca 160HP. Rám značky Windle je vyroben v Anglii, kde jsou sidecary stále populární.“

V letošní sezoně jste se postavili na všechny tři stupně. Připomenete všechny letošní závody a jejich umístění?
Jirka/Vojta: „Začátek sezony nám překazilo počasí, kvůli kterému jsme museli odříct účast na závodech do vrchu v Landshaag. Ale i přes nepřízeň počasí na rakouských hranicích jsme vyrazili na slovenský Slovakia ring, kde jsme už sezonu zahájili velmi vydařeně. Následovala série 12 závodů v Německu, Slovensku a Česku. Zážitků bylo opravu mnoho, ale nejsilnější jsou ze Schleiz, Hořic a Holiče.“

„Ve Schleiz jsme byli už minulý rok, a proto jsme chtěli v silné konkurenci udělat lepší výsledek než v předešlém roce. To se nám také po kontrole hluku, kterou jsme splnili, podařilo. V prvním závodě jsme vybojovali 7. místo a ve druhém závodě za silného deště jsme dojeli na 3. místě.“

„Do Hořic jsme se těšili už od začátku sezony a také jsme přípravu nepodcenili. Se sidecar Konny jsme v Hořicích zatím nejeli a tiše jsme doufali, že se nejen dobře umístíme, ale také se s časem dostaneme pod 3minuty. Tří minutovou hranici jsme prolomili hned v prvním tréninku na 2:56:590. Do závodu jsme startovali z pole position a za neustálého pronásledování soupeře jsme si také 1. místo udrželi jak na pravidelnost, tak na rychlost. Tímto bychom chtěli připomenout perfektní zabezpečení tratě, která by si zasloužila, aby se sidecary v Hořicích vyhodnocovali i na rychlost.“

„Dalším nezapomenutelným závodem pro nás byl Holič, do kterého nám půjčil náš kamarád Jaroslav Zatloukal jednu ze svých BSA z roku 1936. Nevěděli jsme co od motocyklu čekat, bylo nám jasné, že to nebude tak jednoduché jak to vypadá. V obou trénincích jsme se s motorkou učili a to pokračovalo i do závodů, kde jsme dojeli na 6. místě. Bylo nám velkou ctí, že jsme mohli na tak nádherném motocyklu závodit. Hrozně si vážíme Jardy a Honzíka, vždyť právě oni jsou ti správní závodníci, před kterými smekáme.“

Byla to velmi úspěšná sezona, byla pro vás nejúspěšnější?
Jirka: „Byla to dobrá sezona, ale také náročná. Nejpodstatnější je, že jsme si závody užívali a doufám, že i naši fanoušci. Ale to nejpodstatnější je, že jsme neměli žádná zranění a vždy jsme se po krásném závodním víkendu vraceli domů.“

Vojta: „Tak pro mne to určitě úspěšná sezona byla, ale musím přiznat, že byla velmi náročná už jen na přípravu sidecary, kterou s tátou mezi závody připravujeme sami. Také nesmím zapomenout na Pavla Konečného, který se celou sezonu staral o bezproblémový chod motoru. A na Dianu Adamovou, která se stará o naši stránku www.facebook.com/Humlteam.“

Jezdíte nejen přírodní okruhy, ale také závody do vrchu. Čím jsou jednotlivé závody pro vás lákavé?
Jirka: „Závody do vrchu absolvujeme v Německu a Rakousku, jedná se o mezinárodní seriál závodů IDB, kterých se účastní Němci, Rakušané, Švýcaři a Srbové a to je pro nás ta správná motivace.“

Vojta: „Při závodech do vrchu nejde tak o fyzickou přípravu, ale spíše o psychickou, protože jedině tak jde zajet dobrý čas. Přírodní okruhy jsou pro mne prioritou, ale nepohrdnu ani jízdou po umělém okruhu, kde si zas můžeme vyzkoušet naše maximum, které na přírodním okruhu a závodech do vrchu musí být neustále v pozadí. Ale o to se naštěstí stará táta.“

Máte nějaký okamžik ze závodů side, na které nikdy nezapomenete?
Jirka: „Z těch hezkých okamžiků je když dokážeme s naším klasikem pojet i modernější F2 a z těch horších, to si myslím, že je noční můra všech sidecaristů, když se otočíte a zjistíte, že na sidecaru jste sám a nevíte co se děje.“

Vojta: „Asi nejlepší moment byl právě ze Schleiz, kdy jsme odstartovali na vodě a táta se nacpal hned v první zatáčce na střed a při výjezdu ze zatáčky byl vedle nás soupeř. Táta prudce přidal plyn, což způsobilo, že se sidecara nečekaně ,,zpakovala.“ My s tátou jsme to čekali, ale soupeř se lekl a zařadil za nás.“

Nakonec bych se chtěla zeptat, jaké máte plány v sezoně příští? Stejné okruhy jako letos nebo přidáte nějaké nové? Bude změna techniky?
Jirka: „Nenazval bych to plány, ale spíše přání. Přírodní okruhy, vrchy a pak alespoň jeden závod klasiků v Německu. Chtěli jsme zkusit pár závodů International Sidecar Trophy, ale ne s klasickou F2 se čtyřtaktním motorem, ale s ryzí českou z naší dílny, F2 s dvoutaktním motorem KONNY o obsahu 500, ale bohužel předpisy to neumožňují, škoda.“

Vojta: „Určitě bych se chtěl účastnit stejných závodů, a pokud by sezona skončila minimálně stejně tak dobře jako tato, byl bych určitě spokojený.“

Moc vám oběma děkuji a budu se těšit na viděnou na nějakém přírodním okruhu, kde vám zkusím cestu na stupně trošku zkomplikovat :-)

Informace o redaktorovi

Marta Kopecká - (Odebírat články autora)