Waynu Raineymu je 57 let. Jeho kariéru ukončila vážná nehoda

Příběh Wayna Raineyho se na první pohled od vyprávění jeho dalších velmi úspěšných kolegů příliš neliší. Stejně jako oni od raného dětství miloval motorky a byl jako mnoho z nich považovaný za obrovský talent. Třikrát se stal mistrem světa kubatury do 500 ccm, zúčastnil se celkem 95 závodů, z toho 24 jich ovládl a v dalších 41 se umístil na stupních vítězů. Jeho dobře rozjetou kariéru a útok na další titul však ukončila v roce 1993 vážná nehoda. Americký pilot po ní zůstal upoutaný na invalidní vozík.

Waynu Raineymu je 57 let. Jeho kariéru ukončila vážná nehoda

Celým jménem Wayne Wesley Rainey se narodil 23. října 1960 ve státě Kalifornie ve Spojených státech amerických. Na závodní dráhu se vydal již v brzkém věku, tehdy na motocyklu Honda Mini-Trail 50, jenž jel z 95 procent na nitromethan a ze zbývajících pěti na alkohol. „Můj otec si tehdy pozorně pročítal pravidla a psalo se tam jen to, že musíte mít palivo,“ vzpomíná dnes sedmapadesátiletý jezdec. Téměř okamžitě začal se svým strojem vyhrávat různé motokrosové závody, překonával mnohá očekávání a brzy se přesunul do třídy do 100 ccm. V ní jezdil na motorce značky Suzuki 90, o které se traduje, že nevydržela déle než osm kol, a později přesedlal na stroj Honda CR125 Elsinore, o nějž v té době už nikdo nestál.

V patnácti letech získal Wayne Rainey svého prvního sponzora a o další tři roky později se postavil na trať proti Jayi Springsteenovi a Garymu Scottovi v rámci série A.M.A. Grand National Championship. Ve svém prvním závodě na okruhu Houston Astrodome dojel na osmé příčce. V sezóně 1981 se u týmu Kawasaki zranil Eddie Lawson, pilot jezdící v americkém šampionátu superbiků. Šéfové týmu tehdy na doporučení zraněného závodníka nabídli Waynu Raineymu, zda by si nechtěl vyzkoušet i jejich silniční dvěstěpadesátkový motocykl. Do té doby na žádném neseděl. Přesto jim odpověděl: „Jasně, proč ne?“

Přechod z motokrosové na silniční motorku

Jak se nakonec ukázalo, Kawasaki vsadila s Raineyem na správnou kartu. Rok na to se stal stálým účastníkem silničních závodů série AFM. Ve své první sezóně vyhrál patnáct ze šestnácti podniků a zároveň v nich překonal všechny do té doby platné rekordy. Tým kolem tehdy jedenadvacetiletého jezdce se snažil co nejvíce využít jeho potenciálu a po úspěchu v sérii AFM jej přiměl vrátit se na závod v Loudonu do motokrosového šampionátu A.M.A. V něm Wayne Rainey zvítězil s náskokem více než 20 vteřin. O den později jej s nabídkou přestupu do národní soutěže superbiků oslovil Gary Mathers. „Odešel jsem z bláznivého klubového závodění a stal se týmovým kolegou Eddieho Lawsona. Byla to pro mě tehdy obrovská věc!“ Rodák z Downey se vše učil za pochodu a na konci sezóny 1982 se s jedním vyhraným závodem a celkovým třetím místem v šampionátu stal nováčkem roku.

Svého prvního skutečného úspěchu se Wayne Rainey dočkal o rok později – stal se celkovým vítězem série A.M.A. Superbike Champion. Krátce na to však jezdce kontaktovala jeho stáj Kawasaki se šokující zprávou – jeho tým už nebude nadále podporovat. Angažmá si ale nemusel hledat dlouho – přijal nabídku nově vzniklé stáje Kenny Roberts Yamaha Racing Team a poprvé v životě okusil, jaké je to závodit v Mistrovství světa silničních motocyklů. Jeho sezóna však nebyla tolik úspěšná, jak by si představoval a pro rok 1985 se vrátil zpět do USA, kde jezdil za MacLean Racing a později Hondu.

Hra Rainey versus Schwantz začíná…

V sezóně 1987 bojoval v americkém Superbike National Champion o titul mistra světa. Jeho největším soupeřem byl tehdy Kevin Schwantz. Napětí s přibývajícími závody rostlo a v Daytonu dospělo až do nejvyššího možného bodu. V čele jedoucího Wayna Raineyho tam tehdy předjel právě pilot Suzuki, který však následně skončil na zemi. „Zahodil to, protože o tom moc přemýšlel,“ okomentoval tehdy jeho pád dnes sedmapadesátiletý jezdec. Kevin Schwantz si to však nenechal líbil a vrátil mu to se slovy: „Kdybych nespadl, nikdy by mě nedojel.“ Od té chvíle si závodníci nemohli přijít na jméno…

Rok na to přešli oba piloti do Mistrovství světa silničních motocyklů a kategorie do 500 ccm. Zatímco Kevin Schwantz zůstal u stáje Suzuki, Wayne Rainey přestoupil k Team Roberts Yamaha. První závod v Japonsku ovládl jeho soupeř, v tom následujícím v Laguna Sece se zase více dařilo jemu. V celkovém hodnocení šampionátu skončil nakonec Wayne Rainey třetí, jeho rival osmý. V sezóně 1989 se oba jezdci zapojili do bojů o světový titul. Blíže k němu měl kalifornský rodák, pádem v závodě ve Švédsku se o něj však připravil a v podstatě jej daroval svému někdejšímu týmovému kolegovi Eddiemu Lawsonovi.

Výrok Kevina Schwantze „když dojedu první, skončí na druhém místě Wayne. Pokud vyhraje Wayne, nikdy nevíte, kdo dojede za ním“ krásně dokresluje průběh sezóny 1990. Rainey v ní byl totiž téměř neporazitelný. Z patnácti závodů jich sedm vyhrál, pětkrát se umístil na druhé příčce, jednou na třetí a pouze jedenkrát nedojel a s 255 body získal svůj debutový titul mistra světa.

V roce 1991 byl korunován králem šampionátu silničních motocyklů podruhé a v sezóně 1992 dokonal svůj hattrick. A to i přesto, že jej trápily problémy nejen s motorkou, ale také se zdravím. V kvalifikaci na Velkou cenu Německa totiž přeletěl přes motorku a zlomil si několik žeber, zápěstí a zranil si koleno. Přesto se však rozhodl do závodu nastoupit. „Po psychické stránce jsem se cítil na dně, byla to pravděpodobně má nejhorší GP v kariéře," vzpomíná na podnik, z něhož nakonec kvůli obrovské bolesti odstoupil, Wayne Rainey.

Osudná nehoda v Misanu

Rčení „s jídlem roste chuť“ u amerického jezdce neplatilo. V roce 1993 útočil na zisk svého čtvrtého titulu po sobě, radost ze závodění jej však postupně ale jistě opouštěla. „Už to pro mě nebyla taková zábava jako dříve,“ říká dnes rodák z města Downey. Pro své poslední zlato si přijel ve Velké ceně České republiky. Tehdy ještě nevěděl, že bude o čtrnáct dnů později bojovat o život. V italském Misanu nešťastně spadl, nenávratně si poškodil páteř a skončil na invalidním vozíku.

„Byla to ta nejhorší bolest, kterou jsem kdy cítil. Předtím jsem se mnohokrát zranil, ale tenkrát jsem hned věděl, že je něco špatně. Můj mozek mi říkal 'vstaň', ale já jsem mohl pohybovat pouze rukama. Vnímal jsem všechno, co se děje kolem mě, a když se mi začaly dělat mžitky před očima, pomyslel jsem si 'A je to tady - teď umřu, Bože, pokud jsi opravdový, pokud tam někde jsi, chci ještě vidět svou ženu Shaeu a syna Rexe'," vzpomíná na první minuty po nehodě Wayne Rainey.

Když se třínásobný mistr světa poprvé po svém pádu setkal s Kevinem Schwantzem, šla veškerá rivalita stranou. „Ze všech jezdců jsem právě jej obdivoval nejvíce. Nikdo, kdo po něm přišel, už nebyl na Yamaze tak konkurenceschopný jako on,“ uvedl na adresu Wayna Raineyho jeho největší soupeř.

Svět motocyklů však opustit Američan ani po nehodě nedokázal. Vybudoval si vlastní tým, který působil v boxech mezi léty 1994 a 1998 a zasadil se o to, aby se závody GP vrátili zpět do Laguna Secy. V roce 2015 byl uveden do motocyklové síně slávy.