Byl jsem hostem Aprilia Racing Team Gresini

Nejdřív bych měl asi napsat jak jsem k tomu přišel. Bude to hodně podobné jak ten slepej k houslím přišel. Na jedné nejmenované sociální síti, která má ve znaku písmeno, které se v abecedě nachází mezi E a G, vidím příspěvek od Aprilie, který vybízí k vyjádření lásky ke své Aprilii, postnutím fotky do komentářů. Bylo mi jasné, že v komentářích najdu kamaráda, který vlastní hned dva kousky. Tušení se naplnilo, kamarád v komentářích nalezen, a tak mu hned píšu, že pokud ho vyberou, tak jedu s ním. Musel jsem rychle reagovat než ho napadne vzít manželku.

Nějaký den soutěž běží, když mi v pracovním procesu pípnutí telefonu oznamuje příchozí zprávu. Přijímám jí a kámoš mi oznamuje, že byl vybrán jako host týmu plus může vzít někoho sebou. V tu chvilku si dělám velké naděje a ty další zpráva mění ve skutečnost … v pátek prověříme D1 na cestě za, jak pevně věřím, velkým zážitkem. Kamarád ve čtvrtek odjíždí do Brna na autogramiádu obou jezdců Aprilie, kde zároveň od manažerky marketingu Laury převezme dvě visačky pro vstup do areálu Automotodromu a paddocku.

Ve čtvrtek ulehám krátce před půlnocí, abych už o čtyři hodiny později vstal, určitě jako první u nás na vsi... . Nedá se nic dělat, na trasu do Brna je lepší mít rezervu, koneckonců týmy jezdí týden dopředu. Doma se hodinu probírám a vyrážím se zpožděním za kámošem, kde překládám svůj batoh do jeho vozu a vyrážíme. Dálnice D1 i se zpomalovacími retardéry v pohodě projetá a tak máme čas na procházku po paddocku ještě předtím než se setkáme s Laurou.

Kamiony Aprilie stojí kousek od vstupu do paddocku, tak přichází první foto na památku. Neujdeme ani sto metrů a kamarád doslova přepadne televizní štáb, tuším britského Eurosportu, kde objevuje Colina Edwardse. Chvilkový ztuhlý výraz v obličeji Colina se mění po chvilce povídání s kámošem v úsměvy a připojují se i ostatní. Já na sebe prásknu, že ne, protože anglicky zkomolím i pozdrav. Ostatně záhy pochopím, že můj úkol dne bude spočívat ve focení mobilem všech přepadení. To není lehký úkol, protože musíte být pohotový a rychlý.

Zatím mě vysvobozuje telefon Laury (mluví slovensky) a odchod do hospitality Aprilie. Laura je velmi příjemná slečna s podobným účesem jako mám já a úplně jinou výškou než já. Vcházíme tedy dovnitř, kde je příjemně klimatizováno a je nám vysvětleno, že teď jsme Aprilia tým, na nic se nemáme ptát a cokoli si vzít a o cokoliv si říct. Všichni co jsou zrovna uvnitř a snídají (že jsem doma rozpékal ty rohlíky), nás zdraví jako by jsme byli spolu už na desátý velký ceně. Lišíme se od zbytku týmu jen oblečením. Já celej a kámoš od pasu dolů. Laura nám vysvětluje náš program, kde máme spoustu volnosti a asi tři schůzky na určitý čas s programem. Nemá na starosti jen nás a její telefon co chvilku zvoní. Oba do sebe nic nedostaneme, ale kafe u Italů si dát musíme.

Máme teď do první schůzky rozchod, tak opouštíme zázemí a míříme zpět do paddocku. To už trénují Moto3 a já s baťohem, kde mám foťák, už bych rád něco blejsknul. Šplháme tedy nad boxy a chvilku sledujeme maximálky na cílovce. Kalup slušnej, ale i brzdy v první zatáčce budou zajímavý, tak zase dolů a do první zatáčky. Tam jdu sám, protože kamarád chce vyhlížet další oběti a to i bez fotografa. Odcházím tedy do první zatáčky, kde něco odfotím až do tréninku MotoGP, to už dorazil i kámoš, který ulovil Randy Mamolu.

Čeká nás tedy první schůzka a to je prohlídka boxu Aprilie. Dovnitř se chodí po dvou lidech a nesmí se fotit. Chodbička je tak poskládaná, aby zvenku při otevření dveří boxu nešlo nic vyfotit. Je nám řečeno, že k motorkám můžeme po jednom. Jdu tedy druhý. Zdravení už se nedivím, jsme přece jeden tým. Čemu se trochu divím, jak rychle po tréninku jsou motorky odstrojené. Nikdo moc nemluví (nevědí, že přede mnou můžou v klidu) a maká na svým. Bez kol, kapot, brzdy a kdoví čeho je motorka MotoGP slušný monstrum. Jak bylo všechno rozložený, tak mi přišlo, že kluci mechanický tam nemají moc místa a vzduch tam není taky ideální jak je zavřeno. Tohle by si užil mechanik. Já spíš koukám, jak spousta hadiček a trubiček někam vede, ale motorky absolutně čisté, nikde ani náznak umazání od šmíru nebo nějaké mastnoty. Libový jsou křesílka jak v nich jezdci sedí. Můj čas v boxech končí a při odchodu se oba můžeme nechat vyfotit s kusem kapotáže.

Jsme zpátky na denním světle za dveřmi boxů u obou kamionů, kde v jednom probíhá meeting po prvním tréninku. Jezdce nám je řečeno asi neuvidíme, zůstávají v kamionech do dalšího tréninku. Členové týmu postupně vycházejí a mizí zpět v boxech. Přichází Laura, vybavuje nás bílou páskou na ruku, to je pro naší skupinu na oběd a další kartičkou na krk, kde jsou aplikace Aprilie. Po mém neustálém škemrání má pro mě Laura velké překvapení v podobě vstupu do míst, kde nebudu muset fotit přes plot! V té chvilce pro mě odpadá oběd, protože bych prošvihl odpolední trénink Moto3, ty totiž otvírají druhé kolo tréninků. Do té doby však musím několikrát pohotově tasit mobil, protože třeba Cal Crutchlow na nás dva celej den čas nemá.

V jednu hodinu se naše cesty s kámošem rozcházejí, protože já si půjdu fotit zpátky oblečený monstra v akci a kámoš má schůzku s Maxem Biaggim. Já si užívám do čtyř hodin focení všech kubatur a kámoš v krátkém hovoru zaměstnává Maxe, křižuje depo a z balkonu nad boxy sleduje občas i dění na dráze. S posledním závodníkem Moto2 se vracím do paddocku, kde se potkávám s kámošem a Laura nás bere k boxům za kamiony. Oba jezdci mají krátké setkání s novináři a mluví o průběhu tréninku. Aleix Espargaro i přes pád je ten lepší z dvojice Aprilie a vypadá v pohodě bez následků na svém těle. Laura dostává tři díly z kapotáže Aleixe, který je po meetingu s novináři podepisuje a půjdou údajně do nějaké soutěže Aprilie … zřejmě na sociální sítě. Určitě cenný artefakt.

Já jsem v pohodě, mám kámoše. Teď momentálně ne, protože u sousední Avintie prochází Tito Rabat a je potřeba tasit foťák a vše zdokumentovat při podepisování modelu přilby. Náš čas se pomalu naplňuje, ale nedá nám to a musíme si to celé projít ještě jednou. Ještě párkrát během procházky fotím a pak rozloučení s Laurou, která co je dovoleno nám ukázala a pro mě udělala i něco navíc. Na cestu se ještě vybavujeme v hospitality pitím, dostáváme milé překvapení v podobě trička Aprilia s oběma jezdci a suvenýry. Pro mě krásný den a to už jsem měl to štěstí a dvakrát dostal akreditaci na MotoGP, takže z nějaký stránky tenhle svět už znám.

U Aprilie skutečně nesmírně vstřícní lidé. S kámošem, kterej vládne angličtinou, kdokoliv a kdykoliv, bez nucení, vždy s námi pokecal. Moje velké poděkování směřuje kámošovi, že mě upřednostnil před manželkou a Lauře od Aprilie, pro kterou nebylo nic problém a zvládla nás oba jako profík. Ne jako, ona je skutečný profík. Těm, co to dočetli až sem a říkají si, že tohle všechno je tak nějak všeobecně známý a jsou zklamaní, tak těm se omlouvám. Pravda je i taková, že na této úrovni vám nikdo pod pokličku nakouknout asi nenechá. Já si třeba sebou vezl pět otázek na každého závodníka, ale bohužel jejich program už od čtvrtka je na minuty daný, tak k tomu nedošlo, což mě trochu mrzí. No nevadí, kamarád bude určitě soutěžit i za rok, tak je vyhazovat nebudu. Ještě se můžou hodit.

Informace o redaktorovi

Michal Kohout - (Odebírat články autora)