Největší hvězdy československé silnice (8)
Text: Motorkáři.cz | Zveřejněno: 31.10.2005 | Zobrazeno: 4 535x
Další pohled do histrorie československého motocyklového sportu Vám přinese opravdovou legendu - Gustava Havla!
HAVEL Gustav
* 27.08.1930 Praha - + 31.12.1967 Praha
GP NSR (Hockenheim 61) – 2. Jawa 350
GP Švédska (Kristianstad 61) – 2. Jawa 350
GP NDR (Sachsenring 64) – 2. Jawa 350
GP Itálie (Monza 61) – 3. Jawa 350
GP Irska (Belfast 64) – 3. Jawa 350
GP NSR (Nurbrurgring 65) – 3. Jawa 350
GP NDR (Sachsenring 65) – 3. Jawa 350
GP Irska (Belfast 65) – 3. Jawa 350
GP NDR (Sachsenring 66) - 3. Jawa 350
Gusta načal svou životní dráhu jako skromný kluk z pražského předměstí Řepy. Od roku 1950 kdy se jezdila v Brně Velká cena nikdy nechyběl, ať už jako divák či jezdec. Se zrodem domácího šampionátu začal úřadovat už coby tovární jezdec Jawy (od roku 1952). V nultém ročníku se stal mistrem v pětistovkách, později přidal dvojnásobný triumf ve třídě 350 z let 1956-57.
Do mistrovství světa se poprvé podíval na tratích v holandském Assenu a v belgickém Spa. Získávání zkušeností se určitě později hodilo, i když Gusta nedokončil ani jeden závod třistapadesátek. Psal se rok 1957. Na okruhu Hockenheimring v tehdejším západním Německu v roce 1959, kde skončil ve svých oblíbených třistapadesátkách desátý, už se ale začal dostávat do podvědomí. Rok 1960 ještě patřil daleko bojovnějšímu Šťastnému, ale již posléze se dočkal i Gusta a začala zlatá éra. V roce 1961 začalo MS nevídaně. Šťastný první, Havel druhý po statečném výkonu.
"Jako první a zatím jediný Čechoslovák se Fr. Šťastný vklínil do řad největších hvězd tohoto sportu. Lze jen těžko popsat pocity vítězství z VC Německa. Byly o to krásnější, že další jezdec Jawy, Gustav Havel dojel druhý! Takové bylo i pořadí MS, ale tuhé boje nás ještě čekaly".
Havel později trošku slevil ze svých výkonů, aby se v plné parádě vrátil na výsluní v posledních dvou závodech: třetí na Monze, druhý v Kristianstadu. Celkově skončil v mistrovství světa 1961 na třetím místě, neuvěřitelná senzace. V dalším roce už tolik slávy nebylo: čtvrtý na Sachsenringu, pátý v Belfastu a na Monze. Rok 1963 a Havel se nemůže vzhledem k potížím se strojem příliš prosadit, znovu bez umístění na stupních vítězů. Rok 1964 mu to ovšem vynahrazuje, Gusta skvěle zastupuje nemocného Šťastného. V celkové klasifikaci končí jako pátý a po vynikajícím výkonu stoupá na bednu na Sachsenringu kde byl druhý, a v milovaném Belfastu je třetí. Rok 1965 a 3x třetí místo: Nurburgring, Sachsenring, Belfast. Poslední pěknou sezónou je rok 1966. V něm se podaří ještě jednou zažívat pocit slávy ze stupňů vítězů. Gusta dojíždí v památném boji na Sachsenringu třetí za svým kolegou Šťastným. Sice se nedočká svého velkého vítězství, ale přesto za ním vynikne obrovský kus práce. Jednak jako geniální motocyklista, ale také skvělý člověk - skromný, klidný, kamarádský si získal nejedno srdce v depu i v životě. Zdobí ho devět umístění na bedně, jedná se o fantastické výsledky. V roce 1967 laboruje, tak jako většina ostatních s nedodělanými dvouválci, a tak přijímá nabídku továrny ČZ k poslednímu závodu na brněnském okruhu. Dojíždí zde za nadšených ovací čtvrtý a nikdo by netušil, že to je jeho poslední velký výkon.
Na sklonku roku 1967 ukončil svůj život nevinně vyhlížející havárií v jedné pražské ulici. Bylo mu 37 let. Ještě bychom se od něj dočkali mnoha velkých úspěchů.
Gusta Havel získal šest titulů, dvacet sedm vyhraných závodů. Bylo by jich víc, kdyby samozřejmě neměl povinnosti vůči "světu". Ještě v roce 1960 získal titul ve třídě 350. Ale od příště už startuje jen nahodile. Výjimkou je rok 1964 a 1966 (dva tituly mistra republiky ve třistapadesátkách). Posledním vítězstvím na domácí okruhové scéně se blýskl v Těrlicku 1966´ jak jinak než ve třistapadesátkách.
Sympatický Gustav Havel byl po celou sportovní kariéru ve stínu našeho nejlepšího silničáře Františka Šťastného. I přes tuto skutečnost zůstal vždy vzorem a příkladem všem sportovcům. Dosáhl mnoha významných úspěchů, jimiž se zařadil mezi světovou špičku, a tím se zapsal trvale do historie našeho silničního motocyklového sportu.
* 27.08.1930 Praha - + 31.12.1967 Praha
GP NSR (Hockenheim 61) – 2. Jawa 350
GP Švédska (Kristianstad 61) – 2. Jawa 350
GP NDR (Sachsenring 64) – 2. Jawa 350
GP Itálie (Monza 61) – 3. Jawa 350
GP Irska (Belfast 64) – 3. Jawa 350
GP NSR (Nurbrurgring 65) – 3. Jawa 350
GP NDR (Sachsenring 65) – 3. Jawa 350
GP Irska (Belfast 65) – 3. Jawa 350
GP NDR (Sachsenring 66) - 3. Jawa 350
Gusta načal svou životní dráhu jako skromný kluk z pražského předměstí Řepy. Od roku 1950 kdy se jezdila v Brně Velká cena nikdy nechyběl, ať už jako divák či jezdec. Se zrodem domácího šampionátu začal úřadovat už coby tovární jezdec Jawy (od roku 1952). V nultém ročníku se stal mistrem v pětistovkách, později přidal dvojnásobný triumf ve třídě 350 z let 1956-57.
Do mistrovství světa se poprvé podíval na tratích v holandském Assenu a v belgickém Spa. Získávání zkušeností se určitě později hodilo, i když Gusta nedokončil ani jeden závod třistapadesátek. Psal se rok 1957. Na okruhu Hockenheimring v tehdejším západním Německu v roce 1959, kde skončil ve svých oblíbených třistapadesátkách desátý, už se ale začal dostávat do podvědomí. Rok 1960 ještě patřil daleko bojovnějšímu Šťastnému, ale již posléze se dočkal i Gusta a začala zlatá éra. V roce 1961 začalo MS nevídaně. Šťastný první, Havel druhý po statečném výkonu.
"Jako první a zatím jediný Čechoslovák se Fr. Šťastný vklínil do řad největších hvězd tohoto sportu. Lze jen těžko popsat pocity vítězství z VC Německa. Byly o to krásnější, že další jezdec Jawy, Gustav Havel dojel druhý! Takové bylo i pořadí MS, ale tuhé boje nás ještě čekaly".
Havel později trošku slevil ze svých výkonů, aby se v plné parádě vrátil na výsluní v posledních dvou závodech: třetí na Monze, druhý v Kristianstadu. Celkově skončil v mistrovství světa 1961 na třetím místě, neuvěřitelná senzace. V dalším roce už tolik slávy nebylo: čtvrtý na Sachsenringu, pátý v Belfastu a na Monze. Rok 1963 a Havel se nemůže vzhledem k potížím se strojem příliš prosadit, znovu bez umístění na stupních vítězů. Rok 1964 mu to ovšem vynahrazuje, Gusta skvěle zastupuje nemocného Šťastného. V celkové klasifikaci končí jako pátý a po vynikajícím výkonu stoupá na bednu na Sachsenringu kde byl druhý, a v milovaném Belfastu je třetí. Rok 1965 a 3x třetí místo: Nurburgring, Sachsenring, Belfast. Poslední pěknou sezónou je rok 1966. V něm se podaří ještě jednou zažívat pocit slávy ze stupňů vítězů. Gusta dojíždí v památném boji na Sachsenringu třetí za svým kolegou Šťastným. Sice se nedočká svého velkého vítězství, ale přesto za ním vynikne obrovský kus práce. Jednak jako geniální motocyklista, ale také skvělý člověk - skromný, klidný, kamarádský si získal nejedno srdce v depu i v životě. Zdobí ho devět umístění na bedně, jedná se o fantastické výsledky. V roce 1967 laboruje, tak jako většina ostatních s nedodělanými dvouválci, a tak přijímá nabídku továrny ČZ k poslednímu závodu na brněnském okruhu. Dojíždí zde za nadšených ovací čtvrtý a nikdo by netušil, že to je jeho poslední velký výkon.
Na sklonku roku 1967 ukončil svůj život nevinně vyhlížející havárií v jedné pražské ulici. Bylo mu 37 let. Ještě bychom se od něj dočkali mnoha velkých úspěchů.
Gusta Havel získal šest titulů, dvacet sedm vyhraných závodů. Bylo by jich víc, kdyby samozřejmě neměl povinnosti vůči "světu". Ještě v roce 1960 získal titul ve třídě 350. Ale od příště už startuje jen nahodile. Výjimkou je rok 1964 a 1966 (dva tituly mistra republiky ve třistapadesátkách). Posledním vítězstvím na domácí okruhové scéně se blýskl v Těrlicku 1966´ jak jinak než ve třistapadesátkách.
Sympatický Gustav Havel byl po celou sportovní kariéru ve stínu našeho nejlepšího silničáře Františka Šťastného. I přes tuto skutečnost zůstal vždy vzorem a příkladem všem sportovcům. Dosáhl mnoha významných úspěchů, jimiž se zařadil mezi světovou špičku, a tím se zapsal trvale do historie našeho silničního motocyklového sportu.
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?