Cena města Jičína 2015

Zdejší trať, která podle propozic měří 3 300 m, má proměnlivou šířku od 4 do 12 m a převýšení 15 m, už asi nemůže být jednodušší... ubrat jednu zatáčku, tak se honíme jako .. no prostě lítáme rovně tam a zase zpátky. Přestože program optimisticky nabízí 5 pravotočivých a 2 levotočivé zatáčky, skutečnost je ale taková, že třikrát zatočíš doprava a jsi zase v cíli. Rozdíl v počtech je daný tím, že pořadatelé okruh ozdobili dvěma totálními retardéry, skutečnými pastičkami na příliš ambiciózní závodníky.

Sobota
Pravda, všechno začalo už v pátek stavěním stanu v areálu kempu U Rumcajze, na území okupovaném členy bratrstva Prasoprostoru ... tímto děkuji za vřelé přivítání.

V sobotu ráno bylo nutné rychle postíhat formálku a přetrpět technickou přejímku opět spočívající v přednášce o startovních číslech... A mohlo se začít závodit.
První kvalifikace měla být seznamovací .. a vlastně byla jen a pouze seznamovací. Po dvou pomalých kolech pod vlajkami se poštěstilo nakroužit asi čtyři nebo pět rychlejších kol, než motocykl Aprilia zvadl, odmítaje točit víc než necelých 10 tisíc. Průběžný 11. čas v tu chvíli neznamenal nic, hlavní bylo odhalit příčinu dysfunkce agregátu.
Podezření na závadu přívěry se vzápětí potvrdilo, když z bovdenu vyklouzlo přeškublé lanko ... pokolikáté už? Náhradní nebylo a ani nikdo neslyšel o někom, kdo by měl. Oprava tedy byla spíš volnou improvizací pro kleště a pájku. Výsledek ale nakonec vypadal docela dobře a lanko mazalo zpátky na své místo.
Druhá kvalda měla být ostrá a nekompromisní a taky zásadní pro posun vpřed.
Zásadní byla ... posunul jsem se vzad, jelikož tentokrát lanko vydrželo kola dvě.
Miluju dvoutaktní závodění ....

Neděle
Závod jsme měli jet až někdy odpoledne, stačilo tak dorazit do depa po o. Pierre, majitel Kinderkamionu, MotorVilage a náhradního lanka, vyřešil jeho zapůjčením můj technický problém a nic tak nebránilo další opravě... ale ještě jednou se ten plechovej badzmek poserozbije a poletí do ...

Závod třídy MotoSP

Na gridu 22. pozice, co na to říct...
Pekelně jsem se soustředil a myslím že se povedlo vytvořit jeden nejlepších startů jaký svět neviděl. Mnoho bojovníků zůstalo za chvostem mého italského poníka a několik dalších se povedlo vyřešit během prvního a druhého kola. Je ale pravda, že dvakrát bylo v retardéru namále. Poprvé, když ve snaze co nejrychleji proplout mezi bigbagy se povedlo zvednout přední kolo... v ten moment, sice řídítka v plném rejdu, motorka ne a ne zatočit. Jirka za mnou se asi posmál. V dalším kole se mi povedlo nepodřadit a byl jsem předjet. Tahám, tahám, dotahuji, brzdný bod míjím, předjíždím ... se zadním kolem výš .. a ještě výš, očima podpírám motocykl, v ten moment nářadí obzvláště vrtkavé... Bylo jasné že se tam nevejdu a rychle volím zkratku, zato pomalejší cestou, retardérem rovně. Martin Slanec zneužívá cizího neštěstí a poodjíždí...
Zlobit začíná i Pavel Habrda. Poprvé vnitřkem v "ostrém vracáku", tedy druhé zatáčce, kterou se sjíždí z obchvatu do města. Za agresivní stopu ale platí pomalým výjezdem a ztrátou vybrzděné pozice... aby ji vzápětí získal zpět na brzdách před druhým retardérem. ... sprostá slova...
Déle než kolo se na něj nemůžu dotáhnout, docela letí, pacholek... Předjíždím ho až na výjezdu z kruháče a vydávám se po krku dalšímu předjezdci.
Stíhací jízda přináší ovoce a soupeř je skoro na lopatě ... chystám si ho na brzdy... a najednou jsme skoro na lopatě všichni tři, to když ze závětří zaútočil Habrďák a na brzdy nám to tam poslal oběma. Mě míjí asi o kousek, Martina o dva. Naštěstí měl naloženo tolik, že zatáčku prolétl rovně dřív, než jsem se stihli potkat. Klika byla, že v téhle druhé zatáčce Jičínského okruhu mohl pokračovat na Turnov.
Celou dobu jsme jeli všichni tři docela svižně a dost jsme stahovali pátého v pořadí... to vypadalo hodně dobře. Jenže nám nebylo souzeno Davida Řezáče dojet a pojet. Martin vletěl do druhého retardéru o něco rychleji než asakrarychle .. a letěly balíky a motorka a on ...  a on se koulí přímo přede mě!!  ... brzdím až se Aprilii podlamují kolena ...
tadáá, reklamní pauza:
věděli jste, že přilba nejmenované značky, má tak skvěle vyřešené větrání, že se mi až dělá pěšinka?
tadáá, konec reklamní pauzy
... manévr je úspěšný a elegantně se vyhýbám. Stálo to ovšem spoustu času. Řezáč odjíždí, naopak Habrďák se dotahuje. Jenže jak se blíží konec závodu, dojíždíme okolozpátečníky ... to zas bude loterie. První z nich mě stojí pár metrů náskoku ... poslední kolo bude asi fičák. No a byl. Za prvním retardérem je Habrďák zase přede mnou. Věším se mu za zadní kolo a na výjezdu z vracáku ho předjíždím. Před druhým retardérem si chci nechat malinko odstup před dojížděným Rébou, to abych ho na výjezdu brilantně předjel ... jenže se mezi nás zase nasunul Pavel Biiagi Habrda ... opět sprostá slova
Paráda. Do cíle zbývá už jen třetina zatáček, takže v té jediné to musí klapnout. Na výjezdu tahám jako čert, div že jsem neskončil na zahrádce U všech čertů a pod tíhou argumentů se na doplivnutí před čárou znovu ujímám šestého místa ... a pán na nás mává šachovnicí a je konec.
Užili jsme si poprvé slunných závodů i srandy kopec a kromě toho, že si Medvídek zlomil kličku za naprosto záhadných a tajemných okolností, údajně v rychlosti, která se měří jen podle slunečních hodin, se naštěstí nic nestalo.

 

 

PS: Psal mi Martin Slanec, že to létání trochu odnesly vazy a že dostal do kolena hrst šroubků ... takže jak říkám, je dobře, že se nikomu nic nestalo.

... a ještě jednou :


díky

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE