Road Racing Liberec po závodě v Hořicích

Do Hořic jsme letos dorazili o něco později, než bývá zvykem, respektive tak jako většina až v pátek. Tradiční místo v aleji za hvězdárnou bylo už od čtvrtka díky Vláďovi nachystané a my se modlili aby počasí na víkend vyšlo a do poslední chvíle věřili, že déšť nepřijde.

Road Racing Liberec po závodě v Hořicích
Bohužel ten nahoře (nejen naše) prosby nevyslyšel a na hořickou trať snesl déšť už v noci z pátku na sobotu. Čekaly nás tři kategorie 600, TWIN a 1000 v alespoň pro náš tým vrcholném závodě sezony nebo třeba jestli chcete jen jednoduše 300 Zatáček Gustava Havla.

Závodní víkend komentoval Vladimír Šnajdr slovy: „Kde začít. Tohle byl můj sen, svézt se na téhle legendární trati. Trati, kterou jako skoro domácí znám mnoho roků. Jako nováček jsem si dal hodně velký cíl, start na tak těžkém okruhu hned ve dvou třídách a to opět Supersport a Twin. V pátek klasika, administrativní přejímka, technická a pak už jen pár drobností připravit na motorky a čekat na ráno.“
„Počasí moc nepřálo už ve čtvrtek byl silný vítr a předpověď na víkend se neměla lepšit. Po nočním dešti jsem řešil pneumatiky. Třída do 600 byla totiž tento rok vypsaná jako první a tak nebylo moc s kým probrat v jakém stavu je trať. Rozhodl jsem se vyjet na trať se suchým obutím. Hned při výjezdu na dráhu jsem si uvědomil, že tahle volba nebyla moc dobrá. Ze čtyřiceti startujících do tréninku jsme byli čtyři, kteří vyjížděli na suchých gumách v očekávání že trať bude s přibývajícími koly schnout. Výsledný tréninkový čas byl opravdu žalostný a doufal jsem, že se odpoledne polepším. Nestalo se tak.“

„Odpoledne přišly ještě silnější deště a tak se v podstatě až na výjimky počítaly časy z dopoledních jízd. Výsledek mého šestkového snažení byl takový, že jsem byl druhý pod čarou a i přesto, že v neděli nestartovalo plných dvaatřicet závodníků, nebylo jsem do závodu připuštěn. Bohužel, ale jak říkám, vše zlé pro něco dobré a asi to tak mělo být. Mohl jsem se plně soustředit na Twin.“

„Twin byl jiná káva. Při dopoledním tréninku skoro ideální podmínky a to ukazovaly i časy, které byly rychlejší než u Supersportu. Devátý čas ve třídě pro mě byl sen a cíl jsem si dal jasný, udržet pozici. Závod byl pro mě víc než zajímavý. Těsně před výjezdem na start jsme byli zastaveni, protože na trati zasahovala sanita, které byla zavolaná pro kolabujícího diváka. Start byl odsunutý o víc než půl hodiny, ale díky týmu jsem v pohodě čekal s gumami na nahřívákách.“
„Co jsme ale nemohli ovlivnit je počasí. To se během chvíle kdy jsme čekali dost zhoršilo. Po projetí zahřívacím kolem začalo pršet. Vedení závodu udělalo neuvěřitelnou věc a to, že dovolili přezout motocykly na mokré gumy i přes to, že byl vypsán závod jako mokrý. Na tu tuhle činnost jsme měli 10 minut. Kluci z týmu opět zabrali a tak jsme měli přezuto jako jedni z prvních a čekali na další restart. Bohužel do téhle procedury se pustili i méně schopní závodníci. Například hned vedle nás se za pomoci palice pokoušeli přehodit zadní kolo přes čtvrt hodiny, jak dlouho to celé trvalo nedokážu odhadnout, ale zapotili se při tom řádně. V tomhle bodě mělo asi vedení závodu dát po deseti minutách stopku a ti kdo to nestihli měli startovat z boxu. Toť asi moje jediná výtka na celý víkend.“


„Po další delší pauze se tedy opět startovalo. Start super, hned po nájezdu do prvního kola jsem byl na hranici první desítky, vše šlapalo jak mělo. Závod byl myslím parádní, jak pro závodníky, tak i pro diváky. Postupně s přibývajícími koly však trať začala schnout. To byl ten problém, který jsem už psal. Pauza na přezutí byla příliš dlouhá a poslední dvě tři kola se už jela opět skoro na suchu. Mokré gumy se už nestačily chladit a tempo, které jsem držel se Stefanem Holzem z Německa už jsem nemohl udržet.“

„Výsledné čtvrté místo v kategorii Twin jsem ale na začátku víkendu opravdu nečekal. Nejvtipnější bylo na tom všem i to, že ten den jsem byl nejrychlejší twinař s českou licencí, protože Michal Dokoupil totiž jede se slovenskou licencí a G. Lupton s licencí GB. Teď asi po nejkrásnějším závodu co jsem zažil můžu říct jedno, je to opravdu těžká trať, která potřebuje stoprocentně připraveného závodníka. Tohle byl opravdu můj víkend a za to děkuji všem, kdo mi k tomuhle výsledku pomohli. Díky všem za podporu, pomoc a fandění,“
dodal Vladimír Šnajdr.
Aleš Nechvátal k závodu v Hořicích řekl: „Po návratu z Hengela a tréninku s Racetrackem v Brně, jsem se těsně před Hořicemi svezl ještě v Mostě abych donastavil motorku, respektive její podvozek. V týdnu mě ale skolila jakási viróza, takže jsem až do poslední chvíle ležel, abych byl na víkend fit. Pátek proběhl tradičně jak už psal Vláďa ... .V sobotní 1. kvaldě třídy OPEN 1000 jsme na suchu odjeli pouze asi 12 minut. Do té doby se mi podařil zajet čas, který bohužel stačil jen na sedmé místo na roštu. Odpolední tréninky byly vlivem počasí zrušeny, protože hořické mraky se opět pořádně vyřádily a později se rozhodlo, že ve své zkrácené formě budou přeloženy na nedělní dopoledne.“

„V nedělní následovalo mírné zlepšení, které bylo ale pořád daleko od toho, co jsem očekával. Trochu jsme bojovali s nastavením podvozku do tohoto počasí a nedařilo se přiblížit standardním časům, na které jsme byli zvyklí z loňska. I tak to ale vyneslo posun na šesté místo na roštu, což je druhá řada. Před samotným startem závodu litrů začalo opět pršet, takže volba mokrých pneu byla jasná. V zaváděcím kole i warm-upu sleduju trať, která je místy opravdu hodně kluzká. Start závodu jsem mírně zaspal, do první zatáčky najíždím na sedmém místě, ale dolů na náměstí už jsme zpět na šestém místě. V tu chvíli ještě netuším, že pár vteřin zpět, dvě místa za mnou došlo ke kolizi.“

„Závod je červenými vlajkami zastaven. Následovala delší pauza, jelikož došlo k vážnějšímu zranění jednoho z jezdců. Restart závodu, který byl zkrácen na osm kol, se mi celkem povedl, ale stejně jsem jednu pozici ztratil. Po prvním kole jsem figuroval na pátém místě. Už od prvních kol jsme se potýkal s horším gripem zadní gumy, což mi nedovolovalo jet jak jsem potřeboval a nechal si poodjet jezdce před sebou. Po pár kolech se mi podařil nalézt rytmus a začal jsem pozvolna zrychlovat. Podařilo se mi předjet čtvrtého Pavla Tomečka a začal jsem stahovat i třetího Víťu Bicana. Na předjetí už to ale nakonec nebylo a cílem jsem projel čtvrtý.“

„V těchto podmínkách se to dá považovat za super výsledek, ale jsem mírně zklamaný, bedna byla už opravdu blízko Jsem rád za nové zkušenosti a věřím, že příště budu silnější. Děkuji všem za podporu.“


Těšíme se na vás všechny při dalším hořickém klání v srpnu, ale hlavně už tento víkend v Dymokurech, kde nás opět uvidíte ve třech nejrychlejších třídách.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 1x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist