300 zatáček Gustava Havla – parádní nedělní podívaná

Letošní ročník si tamní pořadatelé ukousli pořádné sousto, rozhodli se uspořádat osm závodních jízd a nutno říct, že tenhle maraton zvládli skvěle. Určitě tomu pomohlo i vynikající počasí a také to, že všechny nedělní pády se obešly bez vážnějších zranění.

Jako první se divákům představily bezmála čtyři desítky pilotů ve třídě Sportproduction 125. Tahle kubatura hořický program již tradičně otevírá a občas diváky bývá opomíjena. Pokud si ale diváci přispali i letos, tak udělali velikou chybu – „dakšny“ totiž patřily k nejnapínavějším závodům celého nedělního programu! Už od prvních kol se na čele utrhlo kvarteto, které všem přihlížejícím nabízelo protřídní podívanou a pořadí na čele se často měnilo. A aby ne – vždyť se jednalo o skutečně špičkové piloty a jejími členy byl několikanásobný vítěz Zatáček Radek Lamich, účastník loňského závodu brněnských „světových“ supersportů Pierre Coppa, velmi rychlý Lukáš Fikker a také poleman Michal Vecko. V první části závodu celá grupa držela pohromadě, ale s přibývajícími koly se rozdělila na dvě dvojice a o vítězství bojovali Lamich s Coppou. Čecho-Ital si závěrečný útok připravoval až na poslední kolo, ale do jejich souboje se připletli „kolaři“ a cílem tak projel první Radek Lamich, který obhájil svoje loňské vítězství. Pro první hořické vavříny si dojel Pierre Coppa a na stupních vítězů je doplnil Lukáš Fikker.

Kubatura Open do 600 jela dva závody podle časového schématu, osvědčeného v seriálu IRRC. V první jízdě byl nejrychlejším pětinásobný mistr světa Endurance a loňský mistr IRRC Matthieu Lagrive z Francie, který suverénně zvítězil stylem start – cíl. Na druhém místě dojela hvězda naší roadracingové scény Kamil Holán, jehož sice zpočátku hodně zlobil Rakušan Jochen Rotter, který ale nakonec skončil těsně pod stupněm vítězů, protože jej překonal Petr Wiesenberg. Tohle jméno ještě sice není tak známé, jako například Holán či Červený, ale určitě si na něj velmi brzy zvykneme! Michal Vecko po čtvrtém místě z „dakšnů“ dojel tentokrát na pátém místě. Také druhé klání téhle třídy opanoval Matthieu Lagrive a stejně tak dojel druhý Kamil Holán, ale i když rozdíl mezi nimi byl podobný jako v první jízdě, tak tentokrát byl jejich souboj mnohem vyrovnanější. Ve svém třetím závodě si konečně spravil chuť Michal Vecko, který dojel na třetím místě těsně před čtvrtým Petrem Wiesengergem a pátým Slovákem Davidem Hanzalíkem.

Ve společném závodě tříd GP 125/Moto3 a CRR 250 se diváci těšili hlavně na souboje ostrých „dvacek“, které bývají vždy ozdobou hořického programu. Tentokrát stopětadvacítky doplnily dva stroje čtyřtaktní kubatury Moto3 a bylo zajímavé sledovat, jak se tyhle dvě koncepce perou s náročnou hořickou tratí, Nakonec byl nejrychlejším Michal Indi Dokoupil, který poměrně překvapivě po letech strávených na velkoobjemových motorkách přesedlal na malý jednoválcový čtyřtakt, ale i na něm si vedl skvěle. Na druhém místě dojel Patrik Kolář a třetí byl v cíli Rakušan Steffen Grämer. Poměrně zvláštní bylo rozhodnutí, že jezdci startující s motocykly kubatury Moto3 budou klasifikováni odděleně, zejména když kromě Dokoupila jel se čtyřtaktem už pouze Jiří Obtulowicz, který v závodě dojel sedmý, ale v podstatě bral stříbro - víc „trojek“ nejelo… Patrik Kolář však díky tomuhle rozhodnutí získal svoje jubilejní desáté vítězství i přes to, že byl v cíli penalizován dvaceti sekundami, stejně jako Němec Grämer, který tak byl odsunut na třetí místo za domácího matadora Oldřicha Podlipného. Skvělý souboj sváděli dva piloti na čele třídy CRR 250 a to David Řezáč a Lukáš Waltrer, kteří s produkčními čtvrtlitry Suzuki RGV 250 předváděli naprosto skvělou podívanou a o jejich pořadí v cíli rozhodovala až cílová fotografie. Třetí místo bral Karel Matúš s Aprilií RS 250.

Divácky nejatraktivnější bývá vždy třída Open nad 600 a stejně jako u šestistovek, tak i litry jely dvě závodní jízdy. Všichni diváci se určitě nejvíc těšili na souboj domácího Marka Červeného s jeho věčným soupeřem Didierem Gramsem a populární Mára od startu vypálil jak k ohni, už po prvním kole měl na Gramse náskok 3,7 sekundy, ale svoji snahu poněkud přehnal a v nájezdu do Lukaveckého vracáku havaroval (naštěstí bez následků). Didier Grams si tak už nenechal svoje vítězství vzít a pod cílovou vlajkou dojel s náskokem 3,213 sekundy před Kamilem Holánem, bronz bral Aleš Nechvátal. Ve druhém závodě už Marek Červený nedopustil žádné chyby, spolu s Gramsem předvedli skvělou jízdu, a po devíti kolech byl mezi nimi rozdíl pouze 0,075 sekundy! Kamil Holán ve druhé jízdě „litrů“ bohužel havaroval, a pro další bronz si dojel opět Aleš Nechvátal.

Severoirský dominátor Shaun Anderson sice v první sobotní kvalifikaci třídy Supermono našel přemožitele v Petru Najmanovi, ale díky druhé kvaldě přesto startoval z pole position a ani v závodě nepřipustil žádné debaty či vměšování do jeho cesty za vítězstvím. Petr Najman však ukázal skvělý výkon, díky kterému si dojel pro stříbro, když na Andersona ztratil osm sekund a na stupně vítězů je doplnil třetí Libor Kamenický. Třída supermono slavila v Hořicích dvacetileté výročí, protože právě na hořické trati se jel během Zatáček v roce 1999 premiérový závod téhle kubatury.

Zatímco závod jednoválců byl poměrně uzívaný, tak klání dvouválcových strojů třídy Supertwin opět zvedlo všechny diváky ze sedadel. Jedním z hlavních protagonistů byl opět Petr Najman a skvěle mu v jeho počínání sekundoval Slovák David Hanzalík. Oba jeli během celého závodu v těsném sepětí, oba překonali stávající traťový rekord (který Hanzalík ustanovil na 2:25,660 sekundy), ale v cíli se nakonec víc radoval Najman, který svého slovenského soupeře překonal o nicotných 0,169 sekundy. Skvělý výkon předvedl i třetí Jan Markalous, který odrazil útoky dotírajícího Petra Plichty.

Letošní Zatáčky patřily k ozdobám naší roadracingové scény a diváci se už teď můžou těšit na další hořická klání, která budou tradičně k vidění během srpnové Czech Tourist Trophy.
 

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)
Miloš Rejman - (Odebírat články autora)