Kawasaki KZ 1300 (1979)

Sen šíleného japonského kováře na 2 kolech

Více fotografii

První dojmy - Není ten motor až moc široký? není!!!

Motorku bych doporučil pro - Budoucí majitel by měl být určitě manuálně zručný, aby zvládal opravy pokud možno sám, protože do šestiválce se skoro žádnému servisu nechce. Dále by měl umět anglicky, protože v jiné řeči informace nesežene. Co se týče ježdění, měl by jezdec už něco umět a hlavně předvídat, protože chování v zatáčkách a odezva brzd je v porovnání s dnešními stroji na nízké úrovni.

Doplňky na motorce - výfuková kolena z dobového příslušenství od neznámého výrobce
univerzální výfukové koncovky z moto shopu

Recenze

Tak jako většina motorkářů jsem i já začal na padesátce, na Simsonu. Následovala Jawa 350, atd. Když jsem začal shánět svého prvního japonce, nenapadlo mě nic lepšího, než že si musím koupit hned šestiválec. Chtěl jsem Hondu CBX 1000. Když jsem si ale prohlížel videa s CBX na Youtube, v odkazech jsem si všimnul i videa s čímsi podivně mohutným a na pohled neohrabaným. Byla to Z 1300 a láska na první pohled.

Následovalo asi 1/2 roku sledování inzerce, až jsem jednu Kawu našel v Holandsku. Byl to US model KZ1300 z prvního roku výroby. I s dovozem mě v roce 2009 vyšla asi na 90000,- Stav po příjezdu je dobře vidět z fotek. Moto si asi zažilo svoje, ale naštěstí vše potřebné bylo na místě, motor vrčel. Zvuk super, ale jízda se nekonala, nefungovala spojka.
Potom Kawa na 2 roky ztichla a probíhala renovace do téměř originálního stavu. Nic podstatného jsem měnit nechtěl, takže výměna proběhla jenom u řidítek, koncovky výfuku jsou univerzály z moto shopu, některé díly byly navíc nalakovány do barvy motocyklu. Co se týče vzhledu byl jsem s Kawou spokojen.
Horší už to bylo s ježděním. Karburátory mi nakonec nastavili, ale vydrželo to jenom rok. Při výletu do Žamberka příliš bohatá směs ulila svíčky a tím jako to nepálilo, tak se asi taky cosi pokazilo v karburátorech. Po výměně svíček to zase bručelo, ale všechno bylo opět rozhozený. Následovala výměna všech membrán. Nyní čeká na seřízení.

Jak už to u většiny starších strojů bývá, i tady udělali soudruzi z Japonska na několika místech chybu. Velkým pomocníkem při odstraňování těchto chyb jsou stránky amerického Z1300 klubu, odkud čerpám inspiraci. Momentálně mám připravené palivové čerpadlo, potom půjde na seřízení a snad opět zavrčí.

Aby to nevypadalo, že jenom opravuju, tak hlásím, že jsem se na moto i svezl. Zátah šestiválce je něco úžasného. Táhne skoro od volnoběhu. Do 3000ot/min je to v podstatě elektromotor, potom se z toho stává řvoucí zvíře s neskutečným výkonem. Limity motoru jsem nedosáhnul. Limity podvozku jsou ale dosažitelné velmi rychle. Rám je v podstatě Jawa 350, brzdy jsou slabé, hmotnost středně vykrmeného mamuta Ale ten pocit ze šestiválce, navíc v klasickém kabátku, ten se nedá ničím vyvážit.