Suzuki DL 1000 V-Strom (2014)

Motoroute 2019- Alpské šotoliny

Tomuto výletu předcházelo několik událostí. Jedna né moc příjemná a to že v srpnu 2018 našeho výstrojního a ubytovacího náčelníka Milana zbouralo auto. Ještě to není úplně OK, ale chuť na motorku ho naštěstí nepřešla a na cestu nám nechal udělat týmové trička. Ta druhá, že se k nám vrátil absentér Martin. Ten vymyslel, že bychom tentokrát mohli opustit silnice a vyrazit do terénu. Pořídili jsme proto brožuru OFFROAD GUIDE- Alpské šotoliny abychom načerpali inspiraci. Vybrali jsem severní lokalitu- západně od Turína.

1 den pátek
Sraz na předstartovní kafe máme u Pavla. Sestava jezdců a motorek stejná jako minule, jen Milana nahradil Martin na Hondě Varadero 1000. Dnešní den je takový povinný přesun směrem na jihozápad po trase Holešov, Břeclav, Hollabrunn, Melk a Tauplitz. Máme najeto prvních 435 km na naší trase do Itálie.

2 den sobota
dnes už by to mělo být zajímavější, jedeme do Itálie a chceme se podívat na Passo dello Stelvio, ale trochu se nám kazí počasí a upravujeme plány. Jen tak z cvičných důvodů navlékáme a sundáváme nepromoky. Je to jako výlet po lyžařských střediscích Schladming, Bischofshofen, Kitzbuhl, Innsbruck. Za Innsbruckem najíždíme na dálnici. Cesta ubíhá dobře, než před sebou uvidíme šedočernou stěnu mraků. Zastavujeme a oblékáme nepromoky. Bylo to za pět minut dvanáct… prší celkem slušně, ale naštěstí část cesty se noří do země a v tunelech trochu osycháme. Po tom co jsme vyjeli na denní světlo jsme se přiblížili k Italsko- Švýcarské hranici. Zastavujeme u bistra, kde nás obsluhuje Slovenka, dáváme si kafe a koblihu a přes Booking hledáme ubytování v Bormiu. Kvůli počasí nasazujeme nejkratší možný směr přes Švýcarsko do Itálie a loučíme se s myšlenkou že projedeme Stelvio. V Itálii se umoudřilo počasí a my svlékáme nepromoky a fotíme krásy okolí. Na vrcholku vidíme nějaký hotel, že by tam šli udělali taky nějaké zajímavé fotky… a úplně mimo plán, náhodou jsme se dostali na Passo dello Stelvio ze západní strany. Ze sněhu v červnu okolo silnice máme radost jak malé děti. Po 453 km přijíždíme do vytipovaného penzinu v Bormiu. Apartmán pěkný, spaní dobré, a ty vyhlídky… super. Něco jsme pojedli, popili a přes Booking objednali ubytování na následující 4 noci v Bussolenu.

3 den neděle
ráno vyrážíme směrem na jihozápad po trase Tirano, Sondrio a Morbegno. Projížďka okolo Lago di Como je velmi příjemná, počasí nádherné, teplíčko, ale provoz jak u nás… proto uhýbáme směrem do Švýcarska a dál na Varese, Novara a Turín. O této cestě se mi asi bude ještě dlouho zdát… v helmě pořád slyším: „ … za čtyřista metrů na kruhovém objezdu použijte druhý výjezd“ … snad 47krát . Až to někdo zažije, ať si stěžuje, že je u nás moc kruháčů… to byl šílený přesun, ale dojeli jsme na místo, domeček jsme našli a ubytováváme se asi 30 km od Francouzských hranic. Máme najeto 408 km, ale bylo to trochu trápení. Oproti tomu ubytování u Laury a Beppeho v La Casa Dei Nonni je naprosto luxusní a domácí jsou moc ochotní a skvělí.

4 den pondělí
vyrážíme na náš první den offroadového ježdění. Vedoucím dne se stává Martin, který má tu brožuru ze všech soudruhů nejlíp nastudovanou. Pro začátek vybírá jednu z nejbližších tras v obtížnosti 1 (nejlehčí), trasu na Colle delle Finestre. Začínáme od toho nejjednoduššího, protože jsme většinou začátečníci, někdo je terénem nepolíbený, ale taky jeden přirozený talent a ještě na nejkásnější motorce… nejdřív se nemůžeme trefit ( ještě máme ostych ze zákazových značek, které jsou v Italštině), ale nakonec stoupáme po úzké asfaltce plné ostrých serpentýn. Když jsme tak v půlce tohoto trápení, teda úseku, modlím se abychom se nevraceli stejnou cestou dolů. Naštěstí brzy začíná šotolinová cesta, kterou silničáři ještě „vylepšují“ pěkně načechranou štěrkodrtí. Dojíždíme na parkoviště ve výšce 2176 m.n.m., kde jsou kromě motorek i auta a cyklisté. Chvilku všichni fotíme krásy okolí a serpentýny pod námi a taky ceduli s nápisem. Pak vyrážíme pěšky k pevnosti Forte Finestre ( kdo to neví, většina tras je po bývalých vojenských zásobovacích cestách k pevnostem z 1. světové války). Odsud je ještě lepší vyhlídka na všechny strany. Přes parkoviště stoupáme k odpočívadlu s kulatým kamenným stolem a chystáme se uvařit si polévky a konzervy jak moderním způsobem na plynu, tak tradičním na ohni. Překvapí nás tu manželský pár ze Zlína se psem… taky cestují podle brožury, ale pick-upem. Všichni jsme v pohodě, tak se rozhodneme ještě pro jeden offroadový zářez. Blízko naší první trasy se nachází Colle dell Assietta, trasa obtížnosti 2. Ale asi jsme někde špatně odbočili a dorazili jsme na Colle Costa Pianna (2322 m.n.m.) Nebylo to úplně v plánu, ale taky to stálo za to. Pro většinu z nás byl největší adrenalin průjezd blátíčkem v místech kde tál sníh. Motorky to přežili, my taky a tak jsme mohli oslavit prvních 142 offroadových kilometrů.

5 den úterý
vyrážíme do Francie na trasu č. 1 kolem přehrady Mont Cenis s pevností Fort de Variselle. Už samotný příjezd z Bussolena přes Susu k Francouzské hranice byl zážitek. Krásné cesty, zatáčky, krásné prostředí … prostě paráda. Výlet kolem přehrady byl takový odpočinkový, šotolinky jak u nás, nic těžkého, tak jsme jak malí kluci zablbli v kaluži pod hrází… ještě že z toho nezačalo pršet. Mimochodem počasí nám přeje. Je slunečno, v údolí horko, ale když vyjedeme do hor teplota je tak akorát.
U přehrady nám Martin jako jediný franštinář objednává luxusního lososa se zeleninou… díky Marťo… navařils dobře. Jsme pří chuti co se týká cestování, tak uděláme druhý pokus na Colle Dell Assietta. Ze začátku celkem drrrrsnééé, samý šutr. Při zastávce u vodopádu dochází k zásadnímu rozhodnutí jestli se vrátit nebo pokračovat dál, i když nevíme co nás ještě čeká. Ale Martin to měl dobře připravené… přesvědčil nás, že to bude lepší a nezklamal. Fakticky super hřebenovka od Colle Dell Assietta (2474 m.n.m.) přes Colle Lauson (2497 m.n.m.), Colle Blegier (2381 m.n.m.), Colle Costa Piana (2322 m.n.m.), Colle Bourger (2299 m.n.m.) a Colle Basset (2424 m.n.m.) do Sestriere- další lyžařské středisko a my jsme si nevzali lyže …
Do Bussolena se vracíme unavení a vyprahlí, ale těch 234 km stálo za to. Co jsme tam viděli a zažili, to jsou ty zážitky, která Vám nikdo nevezme.

6 den středa
měli jsme velké plány podívat se na Mont Blanc, ale když jsme to spočítali kolem a kolem, tak jsme to vzdali, skoro dobrovolně… to bysme se uštvali. Ale výlet do Francie okolo Mont Cenis k Lac du Chevril vypadal jako dobrý nápad. A taky že jo. Jenom se nám zase do cesty přimotaly ty střediska ... lyžařské: Val-d Isere a taky Tignes, ale co s tím, když nemáme ty lyže. Jedeme zpátky a užíváme si to. Fakt bomba!!! Já už fakt nevím jak Vám mám napsat, že je to tu všechno super. Na cestě zpátky proběhlo několik zastávek kvůli focení, kamenná vesnice taky stála za to a čerstvý pstruh (než skončil na pánvi, potom na talíři a pak v nás) v hospůdce u Monte Cenis to byly hody.

7 den čtvrtek
loučíme se s domácími (fakt skvělí lidi) a po včerejším odpočinkovém dnu kdy jsme najeli 217 km se připravujeme na třídenní přesun k domovu. Aby to nebylo úplně jednoduché a že si chceme furt něco dokazovat (teda alespoň Karel slíbil, že když dojedem k moři, tak bude spát ve stanu, když už je vezeme s sebou). Proč bysme mu to nesplnili. Jedeme do Caorle. No to jsme si teda dali. Dálnice, mýto, 40 stupňové vedro, masakr a 517 km v kolech a zadnicích.

8 den pátek
přejezd z Caorle do Tauplitzu, částečně po dálnicích. Jediná zajímavost dnešního dne je to, že Baworáky nevydrží všechno… defekt se nevyhýbá ani zkušeným jezdcům. Ještě že jsme na tuto eventualitu byli kolektivně připraveni. Někdo měl nářadí a knoty, někdo kompresor a někdo know-how na práci. Dílo se podařilo a dostali jsme se do Rakouska. Tam už to bylo zase trochu zajímavější mezi lesama a horama…takových skoro romantických 416 km.

9 den sobota
přesun z Tauplitzu k domovu probíhal na několika frontách, ve dvou skupinách.
Ti co se hróóózně moc těšili domů vyráželi za svítání a hnali to hlava nehlava po dálnicích. Zbytek to dal na pohodu tak půl na půl. Každopádně jsme dojeli domů všichni celí živí, zdraví, někomu něco chybělo, někomu možná přebývalo, ale co nechybělo nikomu jsou zážitky.
Poslední den měl asi 422 km. Celkem tedy asi 3230 km.

Už teď se těším co bude příště kamarádi.

• 

  Předstartovní šílenství...

• 

  Cestou na Passo dello Stelvio

• 

  Stelvio... to je meta...

• 

  Bormio

• 

  Příjezd do Bussolena

• 

  Parkujeme v Bussolenu

• 

  Příjezd na Colle delle Finestre

• 

  ... a ještě jednou

• 

  Forte Finestre

• 

  Porada na cestě k Colle di Costa Piana

• 

  Cesta nahoru ke Colle Costa Piana

• 

  Trocha adrenalinu...

• 

  Serpentýny k Mont Cenis

• 

  No nesluší nám to... kluci šikovní

• 

  Mont Cenis ...a co dál...

• 

  Dolů se radši nedívejte..

• 

  Jedem k Colle Dell Assietta

• 

  Colle Dell Assietta

• 

  Cestou na Val d-Isere...

• 

  Lyžařské středisko Val d-Isere