Jawa 50/05 (1963)

Tento Pionýr je nezmar, pojede za jakýkoli situace

Více fotografii

První dojmy - Poprvé jsem na něm jel když mi bylo 12 let u dědy kolem kůlny, bylo to jako droga, když jsem ho uklízel do kůlny už jsem se těšil až ho zase vytlačím a protáhnu mu pérka. Co jinýho říct moje první motorka, když nepočítám stadiona :-)

Recenze

Tento Pionýr je dědictví po dědovi, kterej ho dostal od bratra, takže takovej rodinej klenot. Když jsem na něm začínal jezdit, tak jsem mu dával pěkně zabrat, vůbec jsem ho nešetřil, od závodů, tůrování, lítání po polích a loukách a různé teréní přestavby. Co je to vlastně za klenot mi došlo zhruba až za deset let soustavné likvidace tohoto stroje (tzv. na dojetí). Docvaklo mi to když jsem přišel po zimě do stodoly a uviděl ho obalenýho blátem, slámou a buhví čím ještě, motor nebyl skoro vidět, koukal jsem na něj a říkám si "přece ho takhle nenechám, sloužil bezmála 50 let bez chyby a já se mu odvděčím takhle" , nehledně na to že kdyby žil ještě děda tak by mě asi přerazil. Pionýra jsem kompletně vyčistil od bláta atd., rozmontoval do šroubku a započala renovace. Prvně šlo na řadu srdce, komplet GO (0 výbrusů) , když jsem shodil hlavu a válec tak jsem se divil že ještě vůbec jezdil, misto 3 kroužků tam byl akorát jeden zapečenej a kupodivu hlava a válec bez poškození a bez rýh. Po rozpůlení převodovky (ještě původní papírové těsnění) jsem zjistil že je jako nová, nechyběly žádné zuby, vidličky nebyly ohnuté ani ošoupané, jako na právě zajetém motoru. Dále pokračovalo broušení, kitování a lakování a vše co souvisí s renovací. Vše jsou 99% původní originální díly z tohoto pionýra (kromě ložisek, gufer, svíčky a plášťů s duší).