Honda SH 125 (2012)

A je to tady. Hondička má najeto dva tisíce a je na čase odtajnit skryté vlohy. Věděl jsem už při koupi, že esháčko nebude navždy uvězněno cedulemi ohraničujícími obec, byť plzeňsky převelikou. Že se bude muset občas protáhnout a ukázat výdrž cestou do Varů, do Brd a nebo třeba do BRD. A že bude muset mých skorostokilo uvézt i po nějaké té polní nebo lesní cestě. A tenhle víkend konečně nastala chvíle pravdy.
Nebudu popisovat cestování po více či méně hlavních silnicích tepelskou vrchovinou, kdy si víc a víc uvědomuji, že ideální cestovní rychlost je kolem 60, max. 70 km/h. Povím něco o tom, jak jsme s bráchou a jeho Ptakopyskem projeli polem, štěrkem, kamením, děravými zpevněnými i nezpevněnými cestami, jak se můj skútr škrabal do prudkého kopce i manévroval mezi výmoly. A to všechno zvládl bez zaváhání, v pohodě, jakoby byl pro terény zrozen. Samozřejmě trochu přeháním, pohodlí v sedě na kamenité cestě určitě není stejné jako na géesu, ale rozhodně se esháčko lehkých terénů bát nemusí. Vcelku dobře drží stopu, po posunutí tlumičů na druhou (prostřední) polohu jsem ani jednou nezatloukl, nikde jsem neškrtal podlahou o zem. Dobrá manévrovatelnost se uplatní i v horším terénu, vhod přijde hlavně při vyhýbání se větším výmolům nebo kamenům. Rychlost samozřejmě s horším terénem klesá, držet se terénního stroje by bylo hodně nepohodlné a asi i nebezpečné, ale pomalejší a obezřetná jízda přinese radost - hlavně z toho, že i zdánlivě nedostupná místa se stávají cíli cest.
První velký test přišel u Ovesných Kladrub, kdy jsme si vyzkoušeli cestu mezi pastvinami, částečně prašnou, částečně štěrkovou a nakonec i kamenitou, abychom se dostali do zarostlé bývalé vsi Vysočany. Výhledy do krajiny, podivné pocity na místech, kde bývalo kdysi rušno a živo, radost z průjezdu zarostlou, hrbolatou a rozbitou cestou, to vše byla odměna za trochu drncání.
A přišly zase asfaltky, prudké kopce, kde motor zabírá do šedesátky s velkou energií, klesání, kde se osvědčily dobré brzdy, hravé zatáčky a sem tam rovinka, kde cesta ubíhala. Když jsme večer dorazili do Varů, bombónkem byla spotřeba, která se po městských třech litrech dostala na 2,75. A druhý den, kdy jsme opět testovali šotolinu, štěrk a kameny v Českém lese, byl průměr za zhruba 150 ujetých kilometrů 2,65l/100km.
Za dva měsíce a něco přes dva tisíce najetých kilometrů mi dělá hondička velkou radost. Ve městě je nepřekonatelná - hbitá, živá, obratná. Mimo město na malých silnicích je k nezaplacení, časový rozdíl oproti cestování autem je minimální a radost z jízdy veliká. Cestování na hlavních tazích už tak příjemné není, hlavně kvůli chování řidičů aut obecně, ale i to se dá v případě potřeby zvládnout. Ale právě objevená možnost výletů v lehčích terénech je dalším velkým plusem. Jsem rád, že jsem si vybral právě Hondu SH 125 ;)