V podstatě návštěva lokality, ve kterém jsem v rámci tehdejší povinné vojenské služby strávil 2 roky svého života 
. Chtěl jsem vidět kasárna ležící tenkrát v hraničním pásmu u obce Rusovce /SK/ upřesnění pro ty, kteří tam třeba sloužíli také - 7.palebná baterie /oddíl/ 186. protiletadlové raketové brigády Pezinok, Rusovský kaštiel /zámek / dominanta Rusovců, mimo jiné i sídlo SLUKu /Slovenského ludove umeleckého kolektivu - něco jako Tanečnice z Lúčnice/, prostě krásné mladé holky hopsajících v krojích 
, trojmezí tehdejšího Československa, Maďarska a Rakouska jehož sloup byl od "kasina" kousek a kostel první rakouské vesnice ležící hned za hranicemi - Deutsch Jahrndorf . Na věž kostela jsem se často díval při návratu z pošty a jehož zvony byly po větru slyšet. Kolikrát jsem přemýšlel o tom jak to tam může vypadat a jak bych se tam docela rád mrknul /na tehdejší dobu velmi odvážné přání/ . Původní plán vzít to v jednom dnu na otočku / brzo ráno tam a pozdě večer zpátky/ vzal ovšem rychle za své, poněvadž Igor přidal "body zájmu" jako koupání v Dunaji a obhlídku díla Gabčíkovo-Nagymaros a to už v jednom dni smysluplně zvládnout nelze. Spaní v hotelu nebo kempu jsme zavrhli oba okamžitě - jako kdysi pěkně volně pod širákem 
. Problém byl akorát v tom, že to celé nechal na mně a obava z jeho zklamání, když se už se mnou štráchá takovou dálku, byla veliká. Nejtěžší bylo vybrat vhodné místo na spaní 
, ale to se mi povedlo vyřešit i pro případ malinko horšího počasí. Neprozradil jsem kde, jenom jsem podotknul, že bude spát jako "císařpán". Myslím, že mu to celý první den šrotovalo v hlavě 
. Cesty jsme v rámci co největšího zpestření záměrně volili ty v pohraničí nejméně frekventované a na doporučení Adryho s výjezdem na Velký Lopeník. . Nebylo tam úplně mrtvo jak jsme předpokládali, všechno ovšem proběhlo v klidu a pohodě a to je nejpodstatnější 
. Průjezd Moravským Slováckem jsme si chtěli okořenit návštěvou sklípků v Petrově, ale Jura Klásek ani Matúš Pagáčů nebyli doma 
tak jsme místo do žil natankovali jen do nádrží a nabrali směr Břeclav-Lanžhot-Bratislava. Příjezd před kasárna pro mě ovšem znamenal šok. Ono to vlastně už nejsou kasárna, ale ruiny s vymlácenýma oknama, pomalu zarůstající plevelem a náletovýma dřevinama. Všechny kovy - od radiátorů až po obrovské pancéřové vrata do bunkrů jsou fuč 
. Nechtělo se mi tomu ani věřit, obzvlážť když vím kolik času jsme museli věnovat údržbě techniky i objektů. Další ranou do palice byl stav Rusovského kaštiela a přilehléhého parku 
.To už skoro nestálo ani za fotku, kaštiel taktéž nezadržitelně chátrá a aby na něj nebylo tolik vidět vyřešili to ryze "po česku" - obehnali ho vysokým plechovým plotem s nápisy ZÁKAZ VSTUPU ! :´- K mé velké radosti zbylá plánovaná místa vše vynahradila. Pohled na Dunaj je fascinující, naše Vltava a Labe jsou proti němu takové potůčky 
. Trojmezí SK/HU/A je druhé trojmezí které jsem navštívil a srovnat se to s trojmezím CZ/PL/SK vůbec nedá. Nevím jestli je to společné dílo nebo jen zapracovali Rakušáci, nicméně povedlo se na jedničku 
VŘELE DOPORUČUJU. Vesnička Deutsch Jahrndorf mě pouze utvrdila ve faktu, že jsme Rakušáky nedohnali, ba co víc - my jsme se jim ani nějak zvlášť nepřiblížili 
Způsob myšlení lidí a správa veřejného majetku má u našich jižních sousedů trošku jiný level i po 25ti letech od pádu komunismu. S blížícím se večerem nás čekal přesun do "císařského apartmá", které Igora viditelně zaskočilo, ale uznale podotknul, že nic lepšího pro naše potřeby snad ani neexistuje. V Tescu jsme si koupili pivko, k mému úžasu vytáhl Igor z tankruksaku znamenité švestičky samozřejmě v tekutém stavu a protože byla krásná jasná obloha /nepamatuju si, že bych něco takového viděl/ seděli jsme a kecali skoro do jedné hodiny po půlnoci. Nad ránem začalo trochu pršet, což mě probudilo a vidím,jak Igor sedí ve spacáku a lamentuje chvíli nad deštěm, chvíli nad nějakým "štěkajícím" srncem , kterého já jsem ani neviděl ani neslyšel a chvíli mlel něco o bezpečnosti. Ráno po probuzení jsem ovšem hleděl jak z jara, všechny potíže, které mu bránily v klidném spánku odstranil jednotně - přilbou na hlavě . Počasí se na štěstí umoudřilo, takže nám nic nebránilo pokračovat v jízdě po rakousko-moravském pomezí. Suma sumarum - krásné dva dny. Pokračování v cestě najdete híííír
-
Forststraße na Lopeník
-
Na vrcholku Bílých Karpat
-
Anylínový soklíl=bujaré veselí
-
Hlavní bunkr a zbořenina v "céčku"
-
Tady v minulosti stála odpalovací rampa
-
Dnes by se tam skrz porost asi nevešla
-
Kaštiel-přeji mu veselejší zítřky
-
Trojmezí
-
Jedna z mnoha skulptur na trojmezí
-
Detailista v akci
-
Široký a klidný Dunaj
-
Večerní cigárko u Dunaje+upozornění těm co taky kouří
-
Deutsch Jahrndorf téměř po 30 ti létech
-
Musel jsem tam chvlku posedět
-
Naše apartmá
-
Igorův zlepšovák
Zajímavé fotky
Parádní výlet
Vzpomínky ožily nějak samy, ale až na místě
Spíš jsem si více uvědomil co to bylo za zvláštní dobu 
když to řeknu hodně decentně 
Kurňa píšu jak neandrtálec
Ono se to nezdá, ale za dva dny jsme natočili 900 km 
Máš pravdu - pocity byly různé, ale celkově jsem rád, že jsme jeli a užili si to
Ono se t nezdá, ale za dny dna jsme natočili 900 km 
Tak jste konečně někam vyrazili a jak jsem tak četl,tak to byl pro tebe návrat s rozpačitými pocity.Kolik jste najeli km?