Suzuki DR 650 (1990)

Při jedné nutné probírce papírů na potřebné/nepotřebné, no .. ... spíše jsem v tom svém mrdňajzu potřeboval něco akutně najít, jsem narazil na pár fotek, v čase a prachu už pozvolna zapomenutých. Prohlížím si je, sám sebe přistihuju, že najednou nic nehledám a začínají se mi vybavovat okamžiky té doby. Tak si špetku po Werichovsku medituju : "Nuže...neváhejmež, pravím sobě a vzpomínati započněmež. Snad objevené fotografie a paměť naše příznivě nakloněny tomuto počínání budou". Zapomeňte chvíli na mobily, digitální foťáky, počítače a internet.
Píše se začátek let devadesátých 20.století, čerstvá je ještě sametová revoluce, Brno se stalo po létech půstu opět nedílnou součástí seriálu Grand Prix a Jaromír Jágr v dresu Pittsburghu už stabilně trápí obránce NHL i ve spaní . Díky němu a událostem posledních měsíců celý svět ví, kde leží malé Československo a neskutečně nám drží palce v naší nové a "svobodné" cestě. Doba plná euforie, nadšení a velkolepých plánů, která postihla téměř všechny Čechy a Slováky. Mě samozřejmě nevyjímaje. Pád železné opony s možností vycestovat za hranice jen s cestovním pasem bez víz, devizových příslibů a souhlasu stranického aparátu KSČ nás okamžitě vyslal na IFMA v Kolíně nad Rýnem. To víte, doma jsme opečovávali JAWY 350 a naše duše lačné po nových velkých čtyřtaktních strojích chtěly vidět a osahat si na čem jezdí vyspělejší část Evropy. Takto jsme to tenkrát vnímali, věříc, že i nám bude za krátko dopřáno podobného potěšení.
Kolín samotný nás moc nezajímal, jen jsme se s kolegou Karlem protáhli městem a spíše než historické památky naši pozornost přitahovaly zaparkované jednostopé vozítka. Němci jsou bez pochyby "motorrad nation", takže možná nebylo potřeba na výstaviště ani chodit (hodnoceno nadsázkou a odstupem času). Na každém rohu stála nějaká motorka a na každém druhém v našich očích "dělo" . Chtěli jsme si udělat pár fotek, jenže ... obava, že nám někdo vynadá a ještě k tomu v němčině byla silnější . Karel byl na kraviny vždycky kadet a po každém odhodlávání, že už . ... jsme motorku pouze legračně a hlavně nenápadně v uctivé vzdálenosti obešli. Pak si dodal odvahy a naštvaně mi říká: "Ty se sereš, když se budeme ksichtit, že jsme na tom právě přijeli, nikoho nenapadne, že není naše. No jistě ... jak by mohlo ?" odvětil jsem. Znělo to tak důvěryhodně, že jsme se té naší geniální myšlence museli smát oba ještě hodně dlouho






Výstava samotná nabídla veškerá motocyklová lákadla dané doby, což se od každé výstavy víceméně očekává. Co bylo ovšem pozoruhodné, na rozdíl od pozdějších pražských výstav, že jste si mohli všechno vyzkoušet . Žádné ohrádky či cedulky s nápisem "NICHT SITZEN" prostě nikde nebyly, dokonce ani u mistrovského stroje Wayna Raineyho YAMAHY YZR 500 ne. Ve slušnosti jste mohli vlastně dělat co jste chtěli. S podobným přístupem jsem se u nás nikdy nesetkal






Dalším naším porevolučním počinem byla účast na FIM Rally v holandském Eindhovenu s tím, že si to protáhneme o kousek dál. Takže rychle pobalit do igelitu jedno triko, ponožky, trencle/slipy a bundu, na pupek nahodit tenkrát velmi populární ledvinku s doklady a vyrážáme. Měl bych-li nějak ve stručnosti popsat FIM Rally, tak je to vlastně takové několika denní mezinárodní setkání lidí holdujících motorkám, pořádané FIM - Fédération Internationale de Motocyclisme /Mezinárodní motocyklové federace/. Přičemž je pořadatelská země každý rok jiná. Drobná epizodka celá FIM Rally se, při návštěvnosti cca 2500-3000 lidí, odehrávala v tréninkovém středisku fotbalového klubu PSV Eindhoven, což byl v podstatě komplex travnatých ploch s přilehlými budovami se sociálním zařízením. Byl krásný podvečer, lenošně jsme se povalovali před stanem a přemýšleli, co a jak podnikneme v následujícím dnu, když vedle nás přijela dívčina na fungl nové ZXR 750 v bojových zelenomodrých barvách. Možná si někteří na Kawasaki ZXR 750 vzpomenete, od přední kapoty jí k nádrži vedly takové "choboty" pro nasávání náporového vzduchu. Krása






Nevím čím to, ale ženská za řídítky takové motorky vypadá vždycky zajímavěji než chlap, takže jsme se všichni jako na povel natáčeli do příslušného směru a chvilenku mlsně hleděli na ZXR chvilenku a možná ještě mlsněji na její majitelku . Plně si vědoma situace, že je v daném okamžiku totálním středobodem "mužského vesmíru" (nečučeli jsme sami ), šarmantně vyklopila boční stojánek a seskočila ze sedla. Aby nám toho nebylo málo... po sundání přilby a vrchního dílu kombinézy si ještě v mírném záklonu provokativně prohrábla prsty své dlouhé, husté kadeře. Náš pohled byl tááák upřímný , že jsme si vůbec nikdo nevšimli do země se bořícího bočního stojánku a ZXR 750 se nezadržitelně kácela k zemi . To vše se odehrávalo v momentě, kdy se kolem potácel čoprista HELMUT. Vousatý německý týpek, lehoučce pod parou, v riflích a kožené vestě, s potetovaným bicepsem přibližně o obvodu mého stehna. Sledujíce, ze zadu a s mírně rozestřeným hledím , marné pokusy útlé ženské postavy postavit ZXR zpátky na kola (váhový nepoměr byl ukrutný) přistoupil k motorce a po jejím zvednutí svým hlubokým a vychlastaným hlasem suše podotknul : "Na ja, typische Frau." V hromadném smíchu jsme pak pod stojan strčili potřebnou podložku a potřásli si všichni pravicí .
Holandsko je v podvědomí zemí tulipánů, mě se spíše jevilo jako země větrných mlýnů, vodních kanálů a typicky holandských mostků. Jako z obrazu Vincenta van Gogha.






Principielně fungují po staletí stejně, podobně jako u náš železniční přejezdy. Spustí se signalizační zařízení, most se zvedne, propluje loď, která vám na pozdrav zahouká a jede se dál. Zábava nastane taktéž v momentě, kdy je silnice souběžná s kanálem se zvýšeným náspem. Protože vodu z cesty nevidíte, vyvolává to dojem, že loď někdo vedle vás tahá na kolečkách. Když jsem to viděl prvně málem nám hrozil vzájemný karambol , poněvadž jsem blbec hleděl na loď a ne před sebe . Holandsko je samo o sobě krásné a bude-li vám někdo tvrdit, že je pro cestování na motorce nezáživnou zemí, nevěřte mu. Nelitujte času, vyhněte se dálnicím, sjeďte z hlavních tahů a poznávejte






Tím dál bylo myšleno až do Francie. Návštěva Francie nebyla náhodná, hledali jsme místo posledního odpočinku Karlova dědy, který tam v roce 1944 po vylodění spojenců při osvobozování Francie bojoval a u Dunkerque padl. O tom jsem předtím nevěděl a na otázku : "Ty máš dědu pochovaného ve Francii?", se mi dostalo jen strohé odpovědi : "Jo, ale nikdo z nás tam nebyl, protože nás tam nikdy nepustili." Tak jsme si to pěkně na dvou Jawách a jedné MZ štrádovali dál k belgickému Ostende až k pobřeží. Zajímavé je, jak se mění vzduch už ve vzdálenosti 40-50 km od moře, to v autě neucítíte . Na mapě vypadalo Ostende, podle velikosti tečky, jako malé pobřežní městečko. Moje celková vize o atmosféře malého města se starobylými domy, před kterými elegantní důchodci mastí petanque a pocucávají beaujolais /čti božolé /, to vše podbarveno sentimentem šansonu Mireille Mathieu , přirozeně rychle vzala za své. Bodejť by nevzala, když je Ostende pořád v Belgii, že? To je ta moje představivost . Město sice své historické jádro má, ale daleko viditelnější je jako moderní přímořské letovisko. Měli jsme možnost si vyzkoušet obě polohy. Hlavní dopravní tepna vedla kolmo k pobřeží, kde se napojovala na silnici vedoucí podél moře z jihu na sever, tam nás ovšem z důvodu probíhajícího závodu triatlonu policie odklonila a museli jsme přes centrum. To bylo pro moji Jawu utrpení . Hustý provoz, uzoučké uličky a snad každých 50m křižovatka se semafórkem. Lupnout na Jawě neutrál když se kola točí problém není, jakmile stojíte trefíte se málokdy . Díky tomuto neduhu Jawy 350 typu 634 jsem ji téměř na každé křižovatce musel držet na spojce , teplota nechlazeného motoru se spojce těžce nezamlouvala a motorka měla tendence tahat . Celou situaci jsem zachraňoval přední brzdou. To ale mělo také dočasný účinek, protože motor se začal dusit a aby mi nezdechnul úplně, lehce jsem povrkával plynem. Připadal jsem si jako nedočkavý mamlas na startovní čáře a modlil se ať už jsme z města venku . Pocit mamlasa se ještě znásobil, když si lidé jdoucí po chodníku na mě začali ukazovat prstem a dětem dávali kapesníky . Rychle mi docvaklo, že se chudáci Vlámové s mixem oleje/benzínu 1:33 linoucího se z obstarožního dvoutaktu jako šedomodrý dým doposud ve svém poklidném životě nesetkali. Zhrzen touto událostí jsem kolegům signalizoval "time-out" a za městem sjeli na krátkou pauzu k pláži. Potřebovali jsme vychladnout, já i motorka a jak se posléze ukázalo, taky to bylo k něčemu dobré . Narazili jsme na zbytky atlantického valu.






Věděl jsem o něm, četl jsem o něm, ale to co jsem viděl na vlastní oči silně válcovalo mé dosavadní představy . I následné činy Karlova dědy dostaly ihned úplně jiný rozměr. Kde sebrali naši předkové toliko odvahy a odhodlání ? Jak tohle mohli z moře vůbec dobýt? Nechápal jsem a vlastně nechápu dodnes . S tímto vědomím jsme pokračovali dál k Francii. Vojenský hřbitov i hrob jsme našli v Andinkerke , ovšem jednoduché to nebylo.






Vojenských hřbitovů je v této oblasti opravdu hodně a bylo to tak trochu hledání jehly v kupce sena. Slunce padalo k horizontu a byť k Dunkerque zbýval jen kousek (necelých 20 km) zdržovat jsme se nemohli. Nalezení kempu a postavení stanu za světla mělo větší prioritu. Představte si ... přístavní město, uhnízdění u moře ... co nám scházelo. Úžasná poloha kempu . Ráno jsme pěšky vyrazili na průzkum centra s tím, že pošleme domů pohlednice, na kterých hrdě ohlásíme výsledky našeho cestovatelského snažení . To, že pohlednice dorazí domů o týden později než my, jsme neměli samozřejmě v dané chvíli ani tušení . Motali jsme se po městě většinu dne, pocity hladu ztrestali hamburgrem, tento výplod moderního stravování do Čech zatím nedorazil, takže nám to docela chutnalo a pozvolna se přesouvali k přístavu.






Ten jsme, "my středozemci", přeci nemohli vynechat . Naskytla se i možnost proplutí celého přístavu až na širé moře, zažít ten byť jen pidi-pocit mikro-námořníka v pohledu na pobřeží a tiše, sám pro sebe zvolat: "Pevnina na obzoru" . Tím vším mě více jak hodinová plavba lodí neskutečně lákala. Paráda ... pouze do momentu odhalení ceny . Ale ...to by bylo, aby správný Čech od moře utíkal a po důsledné analýze našich finančních možností padlo finální rozhodnutí - NA PALUBU . Koupě lístků, místo v zadní částí paluby kvůli nejlepšímu výhledu ... za ty prachy se žádné pochybení nepřipouštělo . Vše probíhalo podle plánu, ovšem v mém případě pouze do doby, než strojník nahodil motory. Loď vyplula a už při obhlídce první zaoceánské obludy, ty lodě jsou fakt obrovské, jsem cítil, že to nezvládám .






Kombinace na hlavu pražícího slunce, lehce houpavého pohybu lodi a hlavně monotónního bublavého zvuku motorů, který na mě působil líp než babiččina ukolébavka z raného dětství, měla za následek, že jsem po 10 minutách vytuhnul jak špalek . Vzbudil jsem se v chvíli, kdy loď zpětně dorazila k molu a osádka zahlásila: " S'il vous plait descendre." Což jsem záhy, podle počínání druhých, pochopil jako VYSTUPTE SI PROSÍM. Normálně jsem to celé prochrápal . Nasraný jak brigadýr jsem si celou cestu zpět do kempu nadával do ...,...,... a už nevím ani čeho všeho. To se mi opravdu povedlo, hotový majstrštyk .






Ale na štěstí nebyl všem dnům konec. Druhý den ráno jsme sbalili fidlátka a pelášili směr Charleville-Mézieres. Tento název města si budu pamatovat pravděpodobně do konce svého života, protože jsme se jej snad tisíckrát pokoušeli vyslovit stejně jako Francouzi, ale ani jednou se nám to nepovedlo . Celý den byl plánován jako přesouvací s cílem dostat se co nejblíže Štrasburku. Polední pauza na oběd však naše plány notně poměnila. Příjemná debata před hostincem s rodilým "frantíkem", ovšem s brilantní češtinou , nás svedla na Verdun. Prý jeho děda pocházel z Chomutova . Všechno nám dopodrobna vysvětlil, věnoval nám své mapy, ve kterých označil body našeho zájmu, takže tam po takovém odborném výkladu nešlo nejet .






O Verdunu jsem toho předtím moc nevěděl. Moje znalosti končily u spojitosti s 1. SV a lidovým rčením "Bušili do nás jak u Verdunu". Po standardní ubytovací proceduře v kempu jsme ihned vyrazili na obhlídku centra a vnitřní pevnosti města. Nabízeného průvodce jsme tvrdošíjně odmítali a snažili se pokladní vysvětlit, že tam jenom tak lehce nakoukneme. K našemu štěstí byla neodbytná, podzemí je tak velké, že bychom se z něj sami asi nikdy nevymotali . Tam jsem taky poprvé slyšel o "verdunském mlýnku na maso". Pro lidi vůbec neznalé tématu - 1.sv byla válka zákopová, takže se po většinu vojáci vzájemně řezali nějakou dobu na jednom místě. Bitva u Verdunu trvala 10 měsíců, za účasti více jak 2 miliónů vojáku. Šílené číslo na jedno bojiště . Tento fakt vám pomůže částečně pochopit souvislosti, proč je všechno tak obrovské, početné, ... Jizvy tohoto konfliktu jsou na krajině patrné ještě dnes. Verdun a jeho okolí je přímo posetý pevnostmi, bývalými kasárnami, hřbitovy a pomníky. Pro Francouze byla bitva o Verdun navíc otázkou osobní cti a národní hrdosti. Což jsou pro mnohé "Evropany" dnes už víceméně prázdné pojmy .






Říkám si, že vůbec není na škodu si občas udělat čistku ve svých vlastních věcech a u toho si oprášit vzpomínky na to, co jste prováděli před XX léty. Že bych tím dal základ novému výchozímu impulsu pro mé budoucí plány ? Závěrem ještě malý osobní poznatek. Francouzky, Belgičanky, Holanďanky jsou velmi milá a příjemná děvčata, ale "opravdickej kus " jsme potkali až při zpáteční cestě na benzínce v Německu. A světe div se ... byla to Češka. Takže ... pánové jezděte si, kochejte a radujte se ... ovšem vždy s vědomím, že ty nejhezčí ženské máme prostě u nás doma

Všem, kteří se touto spletí písmenek dokázali prokousat až sem děkuji a gratuluji . Je to známkou vaší trpělivosti a nezměrné tolerance . Přeji příjemný advent VŠEM

• 

  To jsem prosím pěkně já, ve věku 20 + :-)

• 

  ...právě jsme přijeli...a že na to oba vypadáme :-)

• 

  chvilka snění...to by se hltaly kilometry

• 

  25 let starý koncept MORPHO...ani se to nezdá,že?

• 

  tovární bike YAMAHA YZR 500

• 

  najděte 10 rozdílů s předchozím fotem :-)

• 

  mařky došly, tak i pivko bylo na 1/2

• 

  holanské mostky

• 

  Atlantický val

• 

  konec pláže v Dunkerque

• 

  lehký pohled v nekonečno

• 

  pohlednicové zpravodajství

• 

  Douamont, až z toho mrazilo

• 

  Nekropole v Douamontu

• 

  Verdunská Mohyla Vítězství

• 

  bývalá kasárna z 1.SV