Suzuki SV 650S (1999)

Tak dnes krááásných 400 kilásků s kamarádem Pablem, který nás protáhnul po luxusních jihočeských stezkách. Sluníčko hřálo, jen vítr místy dost hustej, ale dalo se to. Obvykle bývám už po cca 300 kiláscích k.o., ale dneska to jezdilo uplně samo
Byla jsem tak nadšená z vyjížďky a tak pěkně rozjetá, že mi ještě pořád ani nedochází, jakej kousíček mě dělil od pěknýho crashe... Tak pět kilásků od baráčku předjíždim takovýho fialovýho pizděse, ještě mi tak blesklo hlavou, jestli náááhodou nebude odhybat doleva, ale nebliká, tak ho začínám předjíždět. A najednou vidim ten jeho čumák vedle sebe, jak mi zprava zavírá cestu... tak jsem začala uhýbat mírně vlevo a v tu chvíli mi blesklo hlavou, že buďto to úplně ohnu a vezmu to s nim doleva na vedlejší (ale na to jsem byla moc rozjetá a odbočka moc lomená...), a nebo zatáhnu za plyn, hodim myšku a podjedu ho doprava. Vybrala jsem si možnost b) a vyšlo to. Pár setin sekundy jsem jen čekala, jestli příjde rána a nebo jestli jsem to stihla. Díky bohu to vyšlo. Ale ze zadu to prý vypadalo dost dramaticky... No, kokotů jezdí na silnicích mraky, ale s tím člověk hold musí počítat a myslet i za ně. Já jsem dneska moc nemyslela a málem se mi to vymstilo... Ale co, hlavně, že všecko dobře dopadlo, páč tohle by mi to moje modré zlatíčko asi neodpustilo