Indian FTR Rally (2023)

Překvapivě univerzální motorka od Indianu

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Indian Praha - Meteor Motor Tech C - Jsou dost zrelaxovaný. Klidně vám půjčí motorku za třičtvrtě miliónu, aniž by chtěli vidět jakýkoliv doklad, zálohu, nebo vám řekli, kdy máte tu motorku vrátit. Problém je, že úplně stejně zrelaxovaný jsou, i když si pak chcete tu motorku koupit nebo na ní objednat nějaké příslušenství. Rozhodně nečekejte, že to půjde nějak rychle nebo, že by se třeba někdo obtěžoval dát vám vědět, že už je to připravené. To si musíte pohlídat sami.

Výška jezdce: 187 cm

První dojmy - Podle papírů by ta motorka měla mít 240 kg, ale já mám pocit, že neváží vůbec nic. To není možný! Jak kdybych seděl na horským kole. Ale s pekelně silným motorem, přitom ale takovým jemným, krásně ovladatelným. To chci!!!

Motorku bych doporučil pro - pro každého, kdo z ní dosáhne nohama na zem. Na těch 19“/18“ kolech je to poměrně vysoká mašina.

Doplňky na motorce - Držák telefonu SP Connect

Originální tankbag – vypadá dobře a je potřeba, protože jinak není kam uložit lékárničku a jiné drobnosti

Originální boční brašna a její držák – vypadá dobře a je praktická na dojíždění do práce. Nicméně tu brašnu na tom držáku drží jen dvě plastové přezky, které ve mně nebudily příliš důvěry, takže jsem v každé zatáčce, kterou jsem říznul trochu svižněji, trnul, jestli ta brašna neuletí. Nakonec jsem jí po první sezoně sundal.

V říjnu konečně dorazil originální zadní nosič/držák na topcase objednaný v červnu. K tomu jsem dokoupil čínský hliníkový topcase Bagtecs xs22. Ten mě tak překvapil poměrem kvalita/cena, že jsem obratem koupil ještě topcase Bagtecs xs45. Ten vypadá úplně stejně, jen je dvakrát vyšší a tudíž má dvojnásobný objem 45l. Přechody mezi hranatou podsedlovkou a kulatou trubkou nosiče působily trochu divně, tak jsem je zakryl originálními štítky s čísly.

Výfuk Akrapovič – překvapivě bych řekl, že je tišší než tovární výfuk. Má krásný čistý (plechový) zvuk. Ten originální výfuk měl takový „uhuhlaný“ zvuk. Navíc je lehčí a menší a černý a na té černé motorce prostě krásně vypadá!

Recenze

Vzhledem k tomu, že se jedná o mou již třetí motorku v průběhu čtyř let, tak si to zaslouží trochu delší vyprávění. Vezměme to pěkně od začátku

Narodil jsem se za prezidentování Gustáva Husáka v malém městečku na úplném jihu Čech. Tam tehdy bylo normální, že si každý kluk v 15 letech udělal řidičák na fichtla, protože to byl jeden z mála rozumných způsobů dopravy. Metro jsme tam neměli. Dokonce ani obyčejný vlak jsme tam neměli a dodnes nemáme. Takže i já jsem si v 15 letech udělal řidičák a začal prohánět stařičkou Jawu 50/23 Mustang. Dodnes nechápu, jak jsem mohl ve zdraví přežít vše, co jsme na ní tenkrát vyváděli. V 19 letech jsem se vydal do světa a Mustang zůstal stát doma ve stodole. Když jsem se po 11 letech z toho světa vrátil, tak už tam nestál. To jsem tehdy ale nijak neřešil, protože jsem si z toho světa přivezl těhotnou manželku, hypotéku a jiné dárečky a měl jsem tudíž jiné starosti.

Po dalších 11 letech přišel covid a já se nudil doma na homeoffice. Napadlo mě, že bych si mohl udělat řidičák na velkou motorku. Kupodivu se mi to i přes zmatené uzavírání a opětovné otevírání autoškol celkem rychle podařilo. Všude jsem četl a slyšel, že jedna z nejlepších motorek na rozježdění pro začátečníky je například Honda CB 500 X, tak jsem si jí pořídil. Musím se ale přiznat, že mně osobně vůbec nesedla. Byla vysoká a těžká v podstatě jako každá jiná motorka, přitom měla takový nějaký podivně slabý a ucukaný motor, strašně vysoko těžiště, odpružení ani brzdy taky nic moc (ty už snad od té doby trochu vylepšili – posledních několik let na ní dávají dva kotouče). Dva roky jsem s ní nějak válčil a pak jsem jednou jel přes Řeporyje.

Věděl jsem, že tam má prodejnu Indian a plánoval jsem, že se tam zastavím a pokochám se vystavenými kousky. Na prodejně byly dvě slečny (nebo mladé paní), které se sice moc krásně smály, ale o motorkách se s nimi moc mluvit nedalo. Když už jsem byl na odchodu, tak se právě vrátil z oběda jeden starší pán. Ten se moc nesmál, ale o vystavených strojích věděl úplně všechno (nikdy potom jsem ho tam už nepotkal – Pete to nebyl). Najednou, vůbec nevím jak, jsem seděl na obrovském předváděcím Indianu Springfield Dark Horse a proháněl se po středočeském kraji s bušícím srdcem a rohlíkem od ucha k uchu. Nikdo po mně nechtěl vidět žádný doklad, nikdo nechtěl žádnou zálohu, nikdo mi neřekl, kdy se mám vrátit! Dopadlo to tak, že za pár týdnů jsem se stal hrdým majitelem nového Indiana Chief Bobber Dark Horse. Ten byl super ( recenze tady ), ale po dvou letech jsem začal mít pocit, že přece ještě nejsem tak starej, abych musel jezdit na chopperu a zatoužil jsem ho vyměnit za nějakou normální motorku.

Indian mezitím uvedl na trh model FTR, který mě především ve verzi Rally docela zaujal. Tak jsem se objednal na testovací jízdu. Zážitky z ní jsem už popsal výše v odstavci „První dojmy“. Celá ta motorka je postavená tak, aby měla co nejníže těžiště. Nádrž je pod sedlem, baterka dole vepředu pod chladičem, vše, co jde, je z plastu. Takže i když je ta motorka docela dost vysoká a má velkou světlou výšku, tak se krásně ovládá a člověk má pocit, že skoro nic neváží. Překvapila mě její univerzálnost. Naprosto v pohodě se s ní dá jezdit po městě a proplétat se mezi kolonami aut. 1200 ccm vodou chlazené véčko naopak přímo vybízí k cestování vyššími rychlostmi. Samozřejmě, že při tom na člověka pěkně fouká, protože FTR Rally nemá žádné kapoty ani plégo, ale to přece k jízdě na motorce patří. Kdybych nechtěl, aby na mě foukalo, tak bych jezdil autem Nemusím mít strach, že mě při delším cestování začne něco bolet, protože dříve, než se tak stane, tak musím zastavit a protáhnout se při tankování. Podle papírů by měla nádrž mít 13 litrů, ale mně se tam nikdy nepodařilo nacpat víc než 10 a půl litru, a to i tehdy, když mi displej hrozí dojezdem 0 km. A na těch 10,5 litru ujedu většinou tak okolo 160 km. Samozřejmě nejlépe se tenhle stroj hodí na klikaté okresky a s přehledem zvládá i lehký terén. Ještě s tou Hondou jsem jednou zcela omylem zabloudil do jedné pískovny. Chvíli jsem váhal a pak jsem si řekl, že vracet se nebudu. Mám cestovní ENDURO, tak to musím přece nějak projet. Na těch hladkých gumách, s vysokým těžištěm a podivně citlivým (nebo spíš necitlivým) plynem jsem se pěkně zapotil a chvílemi propadal beznaději, že už se odtud do konce života nevyhrabu. Takže, když jsem si pořídil Indian FTR Rally, jedna z mých prvních projížděk vedla do té samé pískovny. Prosvištěl jsem skrz ni bez nejmenšího zaváhání a od té doby se tam velice rád vracím Jo a v režimu Sport má ta motorka naprosto úžasný zvuk!