Yamaha XJR 1300 (2001)

Krásná klasická motorka s žebrovaným srdcem. Není velká. Není těžká. Nefouká na ní a nemá ani nijak přehnanou spotřebu. Neměnil bych na ní nic.

• 

  Přesně tak...

• 

• 

• 

• Prázdná si...

• ... prázdn...

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Moto-JJ Josef Janáček (Kralupy nad - Férové přátelské jednání, rychlá domluva, motorka odpovídala inzerovanému stavu. Za mě palec nahoru!

Výška jezdce: 183 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Suzuki GSX 1400: Prováhal jsem vlastní hloupostí pěkný kousek

První dojmy - Nejprve klasický scénář - pročesávání inzerátů, objevení toho pravého, osobní návštěva, láska na první pohled. Ten motor, ty svody, ty výfuky…. Stroj, který má duši musí mít i jméno - bude se jmenovat „Vosička“. A byli jsme svoji. V dohodnutý den jedeme po ose domů. Celou cestu jsem mohl jet klidně na trojku, čtyřku nebo pětku. Na všechny rychlosti to jelo stejně. Já byl trochu toporný, Vosičce to bylo jedno. Prostě v klidu počkala, až si to tele, co ho teď veze, trochu zvykne.

Motorku bych doporučil pro - Začnu obráceně: XJR není určitě vhodná jako první motorka, to nebude fungovat. Začátečníka bude spíš trestat, než aby mu dělala radost. XJR není motorka do města, už na třetím semaforu v rozpáleném městě tomu starému vzducháči slíbíte, že tohle už mu dělat nebudete. XJR je naopak ideální pro zkušenější milovníky klasiky. Více v recenzi.

Doplňky na motorce - Doplňky nemám. Zvažuji chromované padáky Fehling. Praktická věc, která se mi na motorce navíc vysloveně líbí. Nosiče, kufry ani štítek montovat nebudu. Kolem světa se nechystám a pytel s věcmi na víkend se dá snadno přivázat na sedadlo spolujezdce pomocí chytře vymyšlených originálních úchytů.

Recenze

Moje záliba v motorkách trvá od dětství. První svezení cca v 11 letech. Malá dětská motorka sestavená od táty. Dokonalá věc. Vzpomínám si na rozjezdy na mokrý trávě, protože jsem to nejdříve neuměl se spojkou, na spáleniny od výfuku, ale hlavně na tu obrovskou radost, když motor běží a vy si to pelášíte polňačkou nebo sklizeným uježděným polem. Byla zcela bezporuchová a stále ještě učí další generace. Miloval jsem jí jako už žádnou další – první je prostě první.

Po krátkém trápení s neštěstím jménem Jawa 50 Pionýr (verze s revma-plechama) přišel Simson S51, to byla raketa, pak MZ ETZ251, zase raketa pak po delším čase klasická čtyřtaktní japonská učitelka Suzuki GS500, pak Honda XL650V Transalp. Mezitím nějaké další půjčené. V mysli zůstala Afrika XRV750 jako super pěkná a pohodlná motorka, Ninja ZX10R, která mi už během prvních pár sekund vehnala hodně strachu do trenek, CB750 jako dokonalá stará klasika, KTM, která mě naučila, že nic s motorem LC4 už nikdy nechci ani vidět…



… a nyní XJR. Klasická motorka, která se asi nikdy neokouká, na kterou se s láskou chodíte jen tak podívat i když zrovna nikam nejedete. Potkali jsme se krátce po dovozu. Je v původním stavu, nenapadená tuningem a nijak výrazně ani zubem času. Pokud mohu soudit, je vše původní vč. dvojbarevného lakování. Má kompletně vedenou servisku a byla mi předána ve 100% stavu „sednout, jet a užívat si“.

XJR všichni znají, všechno už o ní bylo napsané. Můžu doplnit jen svoje pocity. Něco málo už je v "prvních dojmech". Doplnil bych, že ergonomie mi sedla hned na první dobrou, na motor a obecně na chování motorky jsem si zvykl během pár dní. Po pár vyjetých nádržích (a nemyslete si, že trvá nějak extra dlouho je vyjet… ) už jsem si mohl říct, že je to dobře ovladatelná, dobře vyvážená a v rámci možností hravá klasická motorka ze staré školy. Její možnosti leží vysoko nad mými schopnostmi.

Nejsem cestovatel, mám rád kratší výlety a toulání otevřenou krajinou, pěkný asfalt, slabý provoz – to je pro mě ideální kombinace. Nic mě na XJR nenutí jet přehnaně rychle, někam se hnát. Kloužu si na pětku 80-90 km/h, otáčkoměr ve 1/3 rozsahu a užívám si pěkný den a pohodový výlet. V zájmu urychlení přesunu se dá přežít i dálnice. Nejpomalejší nebudete, i když mě osobně sedí stálá rychlost tak max. do 120 km/h. Dál už je to pak jen o tom, kdo kolik vydrží… a XJR tím nemyslím.
Motor dunivě přede. Starty zcela bez problémů. Nechcípá, necuká, neškube řetězem, je sametově plynulý a táhne. Táhne vždy, na každou rychlost a táhne hodně. Za jízdy si tiše cvaká a ševelí jako každý vzducháč z přelomu tisíciletí. Při ohřívání a chladnutí v něm lupe jako ve starým radiátoru. Znatelně lépe mu chutná 98okt benzín než běžná 95. Asi ho ve Švýcarsku nikdo neučil pít řepko-benzín. Beru tedy teď už vždycky rovnou 98 nebo ještě raději 100+. Snad tím navíc trochu ochráním prehistorickou palivovou soustavu.



Převodovka je přesná, neexistuje nic jako falešný neutrál, nedořazení apod. Dolů je s meziplyny naprosto tichá, nahoru jak kdy.

Spotřeba se mi pohybuje nejčastěji mezi 5,5 a 6 litry. Na motor co má větší objem než velká část současných aut mi to nepřipadá moc. Nádrž 21l, z toho 5l rezerva, palivoměr ukazuje trochu záhadně, červené pole se nekryje s rezervou a nutil by člověka tankovat zbytečně brzy. Reálná rezerva (na kohoutu) je až na spodním okraji červeného pole ukazatele.
Spotřeba oleje na 1000 km neměřitelná. Hladina se vytrvale drží horní rysky. To jsem po pravdě nečekal a příjemně mě to překvapilo.

Spojka je hydraulická, plynulá, sametová. Není problém se plynule rozjet na nezpevněné cestě, není problém se s nohama ve stupačkách otočit na běžné ulici.
Brzdy brzdí. Přední výborně, zadní mi připadá, že je tam trochu do počtu, ale jsem zvyklý brzdit současně oběma, tak to tak dělám i teď. Zadní si možná ještě sedne, vypadá, jako by jí přede mnou nikdo moc nepoužíval.

Podvozek je překvapivě komfortní. Přední i zadní tlumiče mají nastavitelné předpětí. Vzadu mám na svých „Made in Sweden“ tlumičích nejměkčí nastavení. Jezdím téměř výhradně sám a základní „měkké“ nastavení je vzadu tak akorát. Do zad mě to nekope, na nerovnostech to neskáče. Přední tlumiče měl předchozí majitel utažené skoro na maximum. Na naše slavné cesty mi to přišlo až moc. Chvíli jsem se s tím pral a nakonec jsem povolil předek podle návodu na „standard“. Vosička znatelně změkla a tak jakoby zvláčněla v rukách. Jízda je příjemná a snesitelná i na silnicích s horším povrchem. Ani jednou jsem ještě nedostal tlumiče na dorazy. Vidlice se nijak dramaticky nepotápí, nehoupe. Možná budu postupně hledat nastavení někde mezi „Standard“ a „Hard“. Zatím se mi jako ideální pro jízdu v jednom jeví +1 stupeň nad standard.
Nastavení ideálního tlaku v pneu (Pirelli Angel GT) byla pro mě trochu záhada. Vyšel jsem z manuálových 250 kPa pro single jízdu vpředu i vzadu a zdá se mi to hrozně málo. Pocitově se mi motorka v ostrých zatáčkách jakoby zavírá (prostě jako to obvykle dělá na podhuštěných pneu). Přefouknul jsem postupně na 280 kPa vpředu i vzadu a je to ono tak jak to má být. Klidně mi do komentáře napište, jak kdo foukáte a čeho se držíte.



Sedlo je pohodlné. Poloha vůči stupačkám pohodlná, nohy nemám nijak dramaticky zalomené (standardní postava, 183 cm). Podsedlový prostor obrovský. Vejde se tam nářadí, zámek na kotouč, lékárnička, velká zapínací bezp. vesta, antipich a ještě zbývá místo na kraťasy, abych nemusel být v cíli v horku v dlouhých kalhotách.

Spolujezdec má hodně místa, pohodlné sedlo, stupačky s gumou, na kterých může mít položené nohy normálně bez toho, aby si je vyvrátil v kyčlích. Podvozek je pro jízdu ve dvou potřeba přitvrdit vpředu i vzadu aby se nehoupal. Víc ke spolujezdci nevím, nejezdím moc ve dvou, nebaví mě to, nemám to rád.
Všechny ovládací prvky jsou nastavitelné. To je velká paráda.
Světlo má klasickou H4, potkávačka i dálková svítí slušně. Noční projížďky se ale stejně jako jízda ve dvou mojí vášní už nestanou.

Příznivcům klasických motorek a žebrovaných motorů děkuji, že dočetli můj příběh až sem a všem v jedné stopě přeji vždy jen šťastné návraty !



Začal jsem vkládat do Deníku fotky z výletů, které ještě nejsou v Galerii... je vidět, že na XJR zvládnete i louku, když je potřeba ulovit nějakou tu fotku



Něco málo mám nafoceno/natočeno i z jízdy, aby bylo vidět, že XJR není jen na vystavování u řeky, stromu nebo hradu