Ducati Monster 600 (1998)

Co říci úvodem? Hodně věcí a zkušeností, o které jsem díky tomuhle konkrétnímu Monsteru obohacen, jsem vylíčil už v informacích o motorce. Jelikož ale cesta ke zdárnému konci vypadá na stezku zarostlou trním a vším možným, vypadá to, že se takový deník bude hodit.
Jak jsme na tom k dnešnímu datu? Začněme pozitivně. Předchozí týden jsem strávil čištěním. Jak to vypadá, poslední, kdo motorku čistil, byl nejspíš technik, který ji sestavoval. Ale naštěstí mě piplání se se zubním kartáčkem namočeným v odrezovači baví, a tak motorka aspoň trochu prokoukla. Nicméně v tom budu pokračovat i následující víkend.
Další dobrou věcí, co se týče vzhledu, je odstranění gumových nálepek na nádrži. Sundání zbytků lepidla, které by udrželo snad i slona na stropě trvalo na každé straně asi 45 minut, možná víc. I Anticovid měl co dělat, aby to sundal dolů.
S tím souvisí další věc - namontování padáků, a to ne ledajakých, ale poctivě vysoustružených z oceli, takže pokud by šla někdy motorka k zemi, měly by ji zachránit.
Vyčistil jsem i zámek pod sedlem, ale na ten se musím podívat ještě víc a dát mu trochu péče.
No a tím jsme vyčerpali dobré zprávy a jdeme na ty špatné, v tuhle chvíli celkem stěžejní. Monster nestartuje. Teda startuje, to jo, startér se točí, ale motor nic. Což je blbý hlavně vzhledem k investici 15k za servis, který jsem navštívil na palubě odtahové služby ze stejného důvodu. Aktuálně hledám a pátrám po někom, kdo je srdcař a najde příčinu a odstraní ji. Pokud jste to dočetli až sem a víte o někom takovém, za koho byste dali ruku do ohně a je v okolí Zlína, napište mi, prosím, zprávu - budu za to moc rád.
Co nás čeká? Aktuálně je v plánu nová řetězová sada a možná namontování origo výfuků. Ten aktuální je nějaký bastl a stroji asi moc nesvědčí. Čím dál víc mám pocit, že zachraňuju špinavýho, podvyživenýho, týranýho psa. Ten se vám většinou za vaši péči odvděčí věrným přátelstvím. A tak si říkám: zažiju někdy něco takovýho jednou i od svýho Monstera? Nepřestávám v to doufat.