Kawasaki ZX-6R Ninja (2013)

Posledni 3 dny na okruhu pro tenhle rok. Do Barcelony jsem odjizdel s relativne smisenymi pocity – na jednu stranu obrovsky nadseni a ocekavani, ale priznam se, ze i relativne uleva z toho, ze uz cela sezona bude za mnou (po dlouhy dobe jsem se citil skutecne naprosto fyzicky a energeticky na dne, jak se rika pekne v anglictine, byl jsem proste cely spotrebovany – potreboval jsem skutecne utect od prace, treninku, motorek a dalsich aktivit a proste vubec nic nedelat :)) Na druhou stranu vsak take smutek z konce sezony, prichodu zimy. K tomu jeste pricteme to, ze druha pulka sezony se vubec nevydarila – Most tragedie, Mugello nic moc a navic jsem opet mel relativne dlouhou pauzu (1.5 mesice) z duvodu pracovniho vytizeni (bohuzel jsem musel zrusit Magny Cours). Bohuzel si sef oblibil me pouzivat jako „pozarnika“ vsech pruseru – jedna Task Force za druhou a soboty, nedele v praci (nastesti prescasy si muzeme vybrat v kuse, takze prosinec bude dovolena).

Tohle vsechno se mi honilo hlavou, kdyz jsem s kamaradem a batohem svistel dodavkou po dalnici. Abych se trochu odreagoval zapinam radio a bohuzel predpoved pocasi – potvrzuji se ocekavane spatne zpravy a to, ze bourky se opozduji a maji dorazit presne v prubehu nasich 3 dnu. Parada, jeste tohle.

Prijizdime na okruh a predpoved vubec nelhala – viditelnost nejake tri metry maximalne, obrovska prutrz, na parkovisti pred boxy je asi 20cm vody. Beru softshellku a razim najit zbytek nasi bandy (+ potrebuju zjistit jaky mame pitbox) – neujdu ani 3 metry a v botach mam jezero a dziny jsou uplne mokry. Navic v ty tme vubec nevidim na konec parkoviste, takze vubec netusim, kde je zbytek nasi bandy ve stanovem mestecku. Kurva, obejdeme se bez nich – jdu k organizatorum, zaregistruju se s kamosem a zjistime cislo boxu u nich. Jake je moje prekvapeni, kdyz se dozvidam, ze nase banda pitbox zrusila presne 2 dny pred akci. Navic s tim uz je i smiseny pitbox plne zabrany a aby tech spatnych zprav nebylo malo, zjistil jsem, ze jsem se zaregistroval do modre nejpomalejsi skupiny.

Do p..i, tohle snad neni mozny, jsem trosku nakvaseny a diky pracovnimu stresu jsem trosku vic podrazdeny nez zdravo, takze po shledani druhy den posilam par nasich znamych/koordinatoru do patricnych mist. Kdybych to vedel, tak jsem si vzal nase stany, apod.. No nic, jde se zebrat, mozna se nad nama nekdo slituje a dovoli nam se prifarit k nim do boxu. Po projdeni asi 70% boxu se nad nama slitovavaji Frantici z Bretane (za podil na nakladech) a nebudu moc predbihat, kdyz reknu, ze to byla vyhra. Frantici se ukazou jako super banda a vsichni jsme si lidsky sedli. Takze vsechny tri noci jsme v boxech spis proparili (Frantici dovezli vlastni vina z jejich vinic + ruzne klobasky a syry!) nez opecovavali nase milacky. I pres den to byla spis jedna velka taskarice nez okruhove jezdeni (byli jsem asi nejhlucnejsi box) :)

Vzhledem k tomu, ze venku stale radil monzunovy dest – budujeme vsichni spaci stany uvnitr pitboxu. Ulehnout jdem hodne pozde rano, asi kolem 4. Nojo zivotosprava nic moc, ale zase jsme se super uvolnili – bez stresu se proste jezdi rychlejc.

Rano se probudime a dest relativne prestal, takze je to boj s casem jestli draha stihne uschnout rychlejs nez zacne nas druh stint (Priznam se, ze po bujare noci jsou vsichni u nas v boxu celkem radi, ze se vyjizdi trochu pozdeji :)). Opacne tomu bylo u nasi okruhove bandy - nekteri frajeri vyjeli hned rano na svych motorkach do deste. Bohuzel hned v prvnim stintu to nas kamarad zahazuje, motorka je ten den uz nepouzitelna (nastesti ma jeste druhou) a druhy si trochu vylepsi kosmeticky bok motorky (ale nastesti pouze zbrousena stupacka – 20 minutovy fix). Pred zacatkem druheho stintu poradatale informuji, ze slicky jsou povoleny! Parada vrhame se s kamaradem plni ocekavani do nasi modre skupiny. Bohuzel se ukazuje, ze jsem rozhodne vybral spatnou skupinu. Predjizdim kazde kolo velky pocet pomalejsich (na druhou stranu me to nejak nestresuje, proste si tu posledni akci chci uzit). Prvni den jsem skoncil zhruba s o 1 sekundu lepsim casem nez minuly rok (zklamani). K veceru jsme navic unikly dalsi pohrome, protoze zacalo prset presne po konci posledniho stintu.

Druhy den rano nas vita tradicni spanelske podzimni slunicko, takze 26 stupnu, idealni pocasi na motorku. Do obeda vubec nezrychluji i prestoze se citim mnohem lip nez minuly rok. A citim, ze v ruznych pasazich jsem mnohem rychlejsi, ale celkove cas stale skoro stejny jak minuly rok. Je vsak pravda, ze predjizdim hodne velke pocty pomalejsich jezdcu a kdyz clovek potka 5-6 lidi ve vlacku ztrati kurva hodne casu.

Po obede si beru instruktora at nespekulujeme, jak jezdime super a ve skutecnosti se tam plouzime jak harlejar. Instruktor se ukazuje jako super typek – jsem domluveny na par signalech, abych mel zpetnou vazbu hned. Hned po dvou kolech ukazuje, ze mam spatnou stopu (po stintu pak v boxech v podstate ve zkratce sdeluje, ze jezdim litrovou stopu na 600 a cmara na planek klicove body jako zatoceni, vrchol, apod. – obcas jsou to legracni poznamky, jako bod zatoceni je u vika kanalu). Takze po zbytek stintu ho nasleduju a kopiruju stopu.

Dalsi dva stinty uz jsou pak jenom o uceni nove stopy, je to trochu zvlastni stopa, protoze do vetsiny zatacek se zataci trochu driv bez nejakeho agresivniho zalomeni a hlavne drzet rychlost, nelamat moc polomer a drzet se pri konci asfaltu (koleno musi nad obrubnik). Moje prekvapeni, kdyz jsem k veceru najednou zrychlil o skoro o 4 sekundy (2:10:539) oproti minulemu roku bez nejake velke snahy (80% limitu) a k tomu s predjizdenim hodne pomalejsich jezdcu. Prekvapive jsem mel cas, ktery me kvalifikoval v pohode do zelene rychlejsi skupiny (ale nebyl jsem prerazen, protoze prumerove jsem byl stale pod).

Na posledni den jsem si dal predsevzeti, ze musim startovat z prvni rady (I kdybych se mel na slunci spalit cekanim) a v prvnich 3 stintech zautocit na muj cil, coz je 2:09 rovnych. Box byl hned vedle startu, takze jsem se pohodlne dostal na prvni radu (sice 2 minuty cekani na slunci, ale na zapnuti rukavic, uklidneni dechu, apod. dostatecny cas :)) Vedle me sedel frajer na ZX10R, takze zelena oda na radost. Jak se pozdeji ukazalo, tenhle frajer jezdil standardne 2:07-2:08 (vyhodili ho ze zelene skupiny, i prestoze jeho vecerni casy byly minimalne o 3 sekundy lepsi nez spodek zelene skupiny – obcas to razeni do skupin moc nechapu). Poradatel to poznal podle nalepky, takze ho vypustil prede mnou, coz se ukazalo jako super. V podstate on si vyrazil ve svem tempu a ja se ho snazil drzet. Nez jsem dojeli posledni, tak vetsinou jsme dve kola bez ostatnich stacili. Ve tretim kole jsme vetsinou dojeli opozdilce, co vyrazili pozdeji, ale nebyly tam zadne blaznive vlacky 4 az 6 frajeru a frajerek.

Ve druhem stintu uz jsem porychlil tak, ze v zatackach jsem tohohle litrare pojizdel a to tak, ze hned po sikane jsem ho predjel a drzel se pred nim v pohode. Bohuzel pak prisla posledni sekce, zejmena dlouha rovinka na stadion, kde preci jenom ten litr jede lip, takze me na maximalku predjel, ja jsem se ho na stadionu v klidu udrzel a pak na cilove rovince jsem od nej dostal nejakou sekundu nebo tak nejak. Takze technicka pasaz byla o tom tu sekundu dostat nazpet, aby si ji opet na rovince vzal nazpet. Priznam se, ze jsem si to extremne uzival a druhej frajer prekvapive taky, protoze me v dalsich stintech (do konce dne) nechaval jet prvniho at mu trochu ujedu :) Ve tretim stintu uz pak rovnou na mne cekal na konci rovinky a v technickych pasazich jsem si to relativne davali – ja ho predjizdel bud na brzdy nebo zvenku zatacky, on me vetsinou dostal na konci rovinek nebo na vyjezdu.

Nicmene uz v prubehu 2 stintu jsem citil, ze je neco spatne s predni brzdou – uz jsem nemohl vubec brzdit 2 prsty, ale musel jsem zurive mackat celou dlani – navic i brzdna draha byla relativne dlouha. Proto jsem po druhem stintu prosel vsechny hadice, kapalinu, vycistil disk a prostrikl celou soustavu (ale dement jsem se nepodival na na desticky!).

A pak to prislo ve tretim stintu, kdyz jsem se kockovali se ZX10R na stadionu, rozhodl jsem se ho vzit na brzdy. Akorat ze jsem zamackl brzdovou packu a nic (Proficel jsem kolem ZX10R v plny rychlosti, pozdeji se priznal, ze byl nejprve celkem ohromeny moji schopnosti brzdit, nez zjistil, ze letim mimo drahu, hahaha). Vydesene jsem pouze koukal dopredu, nastesti na stadionu je pro formule 1 delsi zatacka :) Takze jsem mel minimalne dalsich 200m k dobru – zablokovany zadni kolo, predni brzdu jsem drtil obema rukama. Bylo to o fous, ale zabrzdil jsem pred vyletem do zdi a sterku. Jak jsem tak tam stal, tak mozek si okamzite vzpomnel, ze pri cisteni motorky po Mugellu jsem zjistil, ze desticky potrebuji vymenit. Nicmene diky pracovnimu vytizeni jsem na to uplne zapomnel. Okamzite odjezd do boxu.

Pres obed jsem vymenil desticky za standardni silnicni, ktery jsem mel v krabici (sintered zavodni jsem nemel a nechtel jsem je ani kupovat na posledni 3 stinty – stejne po sezone pujde motorka ke klukum z MotoXN). Prekvapive po obede jsem moc neztracel, stale jsem drzel nastaveny tempo 2:09, sice 2:08:890 uz to nebylo, ale cil byl splnen a sranda byla. V prubehu obeda se totiz ke mne pridal muj dalsi 600 kamos, ktery minuly rok jezdil tech 2:09 (od toho jsem odvodil muj cil pro 2018 :), ze se nemuze dostat na stejny cas. Frustrace z neho jenom kapala, tak jsme spolu prosli poznamky od instruktora a domluvili jsme se, ze pojedu za nim a mrknu co a jak. Po dvou kolech jsem uz byl celkem frustrovanej, protoze jsme jezdili tempo neco kolem 2:12-13 a sel jsem pred nej uvnitr sikany. Prekvapive nejak ho to predjeti nakoplo a byl schopny se me drzet, aby mne v sekci na stadionu predjel a zacali jsme to brat jako maly zavod. Nase tempo nebylo zas az tak extra rychly kolem 2:10, ale to vubec nicemu nevadilo, pan ZX10R uz taky uvadnul, takze to nakonec dopadlo tak, ze jsme v poslednich 2 stintech jezdili kockovanou ve trech :) Posledni den byl proste super a cim dal vic jsem chapal lidi z endurance apod. kdy mluvi o uzasnem zazitku, kdyz proste clovek s nekym skutecne bojuje a rychlostne jsou oba nastejno. Kamarad s CBR600RR mel usmev od ucha k uchu od obeda skoro porad (Jaky to rozdil).

Zbytek stintu uz nebyl nicim vyjimecnym krome toho, ze jsem se vsichni tri naramne bavili. Ovsem po dojezdu to byla raketa. Frantici v boxu prichystali oslavu toho, ze se nikdo v nasem boxu nevyflak a navic rozluckova party. Vytasili se s original sampanem, francouzskou hruskovici, apod. Priznam se bez muceni, ze jsme s kamaradem meli problem vubec nalozit dodavku (batoh v podstate zabalil celou dodavku, krome motorek, diky :)). Frantici prespavali v hotelu u Barcelony do druheho dne, protoze to meli stejne na dlouho. Zatimco my sme meli hotel na puli cesty. Byl jsem extremne nezodpovedny, ale odjel jsem relativne pod parou, protoze batoh odmitl ridit plne nalozenou dodavku – pokud by me chytnul nejaky polda, tak jsem dojel, protoze bych nadejchal.

Nastesti vse klaplo a druhy den jsem dorazili domu zivi a zdravi. Kamarad o Barcelone basnil jeste dalsi 2 mesice (prvni velky okruh pro nej – zatim byl pouze v Moste, Ledenonu a Cremone). Takze to splnilo svuj ucel :D