Kymco Grand Dink 125 (2001)

Minimax: skútr s posezem a kapotáží maxiskútru, ale s rozměry, kolečky a váhou bližšími malým skútříkům.

Více fotografii

Motorka koupena od skutr (Slaný) - Prodejce jedná jednak sám, a jednak má zaměstnance-frajírka. Frajírek je strašný, ale prodejce-majitel je fajn.

Skútr dlouho stál ve Francii a měl spoustu vad, které jsem vztekle odstranil sám - až po dvou letech jsem se dostal do kontaktu s prodejcem-majitelem, který mi vysvětlil že vždy uznává reklamace a opravuje je, a skutečně opravil vše co zbývalo v nepořádku (nízká komprese motoru kvůli podpálenému ventilu).

Ergo: nechte si skútr předvést prodejcem-majitelem, nikoli prodejcem-frajírkem, a nebojte se ozvat s reklamací, a vše bude věřím OK.

Výška jezdce: 185 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Piaggio Liberty 125: Ve variantě Postal nemá stupačky pro spolujezdce, 2místná varianta nemá nákladový prostor

První dojmy - Protože jsem stroj koupil v dezolátním stavu a po prvním dotankování paliva, které uvolnilo svinstvo v nádrži se stal nepojízdným, poprvé jsem si zajezdil až po 6 měsících různých oprav a shánění dílů. Ve srovnání se "stříkačkou" Satelisem je motor méně pružný, ale docela ochotně jde do otáček. Zvuk je mnohem "motorkovatější", chraplavější. Brzdy jsou slabší, ale postačují. Ač výkonově slabší, statečně akceleruje i do prudkých kopců. Jak je celá mašinka subtilní, člověk má pocit že jede podstatně rychleji, než jaká je skutečnost: 50km/h vypadá jako 70.

Motorku bych doporučil pro - Menší postavy, ženy a slečny, lidé kteří chtějí kapotáž a pohodlí maxiskútru ale nevyhovuje jim příliš velká hmotnost a velikost tradičních "maxíků"

Recenze

Pro drahou polovičku jsem sháněl skútr na pojíždění mezi vesnicemi, protože na provozní náklady druhého auta bychom neměli. Satelis na ni byl moc těžký a když jsem našel "minimax" Kymco Grand Dink, který kombinoval relativní subtilnost lehčího skútříku se 12" koly a provozní hmotností o 40kg menší než Satelis s karosérií poskytující ochranu před větrem a deštěm a přitom umožňující i pohodlnou jízdu ve dvou, bylo jasno: sháníme slečnu "Kimi" ve 125ccm.





Jasno jsem ovšem měl až příliš: v tupém přesvědčení, že jsou v celé ČR k dispozici jen dva Grand Dinky za "slušnou cenu", jsem ve Smečně koupil totální vrak, který předtím snad parkoval v bazénu a který jsem dohromady dával půl roku. Prodejce má totiž i zaměstnance-frajírka, který se chová... Svérázně. A mně bohužel skútr prodával prově onen zaměstnanec-frajírek. Měl řeči že nemá čas abych si skútr podrobně prohlédl protože spěchá; že jsou stočené kilometry mu "je jedno"; že je spojka zaseklá a nerozepíná je "normální investice" a "nemůžu čekat" že bude skútr za takovou cenu v pořádku. Zrcátka byla zlomená, slepená a ke skútru připevněná volně vloženými šrouby bez matek, na skútru byly zakamuflované těžké odřeniny po pádu, kryty karoserie byly zlomené ale stažené dobře schovanými plastovými stahováky, nádrž byla plná svinstva, pneumatika byla zpuchřená a zadní Alu disk dokonce zkorodovaný stejně jako spojka a nožní startér. Elektrická výbavy byla dílem zkorodovaná, dílem úplně brutálně zbastlená.

Protože mne frajírek a následně stav skútru totálně znechutil, usoudil jsem že jsem naletěl podvodníkovi a vše opravoval sám. Elektroinstalaci jsem spravil s příbuzným elektrikářem doplněním festovní usměrňovací diody, aby parkovací světla spínala společně s hlavním ale ne naopak; nádrž jsem vymontoval - po kompletní rozborce plastů skútru - sám a vypláchl ji od jinak neodstranitelného svinstva; a než bylo po opravách, sezóna mezitím skončila a paní Mývalová na mašině ani jednou neseděla, natož ji mohla používat jako přibližovadlo ausgerechtnet v době, kdy ji potřebovala.

Přitom jsem si tímto martýriem vůbec nemusel projít: kdybych se ozval prodejci-majiteli, ten vlastními slovy "uznává všechny reklamace" a pokud má jím prodaný skútr závadu, která není v důsledku běžného opotřebení, v rámci reklamace ji buď opraví, nebo vadný díl nahradí ojetým v dobrém stavu ze svých skladových zásob. Když jsem se s prodejcem-majitelem po dvou letech zkontaktoval, když už byla Kimi běžnými servisními zásahy neopravitelná, vše skutečně promptně a zdarma vyřešil - viz deník .

Na druhou stranu jsem se tak ale chca nechca musel osmělit k opravám svépomocí, a od té doby si umím sám vyměnit destičky, olej i plasty

Při tom všem jsem o Grand Dinku zjistil pár zajímavých faktoidů co se údržby týče. Kimi má totiž docela promyšlenou konstrukci s řadou fajn vychytávek pro nastavování a "polní opravy" asi jako Jawa, protože opravovat lze kdekoli:






- Na 90% zásahů na skútru stačí šroubovák Phillips 2 a nástrčný klíč 14.
- Odpružení zadních vidlic se dá představit mezi třemi polohami šroubem a kulisou na podvozku, není potřeba štelovat samotné tlumiče.
- Pojistky jsou přístupné už po odklopení sedačky pod vlastním víkem se šrouby.
- Volnoběžné otáčky se vymezují šroubem, který prostě vymezuje polohu plynového lanka - a ten je proti pootáčení zajištěn pružinou.
- Vůle plynu se vymezuje šroubem s matkou a kontramatkou.
- Odpouštěcí šroub karburátoru se dokonce dá povolit bez odšroubovávání čehokoli, servisním víčkem na dně kufru, skrze švýcarský nůž s plochým šroubovákemvyklopeným 90° do strany.
- Ačkoli servisní manuál tvrdí, že palivový filtr se mění po téměř kompletní rozborce, ve skutečnosti stačí odmontovat přední kryt pod sedačkou a sáhnout si pro něj.

Mechanicky se jedná o pravěk, ale téměř se na tom nemá co pokazit (pokud tedy nekupujete vytopený vrak). Motor má tradiční karburátor, palivové čerpadlo je řešené podtlakovou membránou poháněnou vakuovou trubicí od kliky motoru, startér je elektrický ale má i velmi užitečnou zálohu v podobě nožního, světla mají společnou nulu a naprosto neřeší nějaké hodnoty napětí, regulátor dává ne více jak 14,05V (tedy, alespoň můj multimetr víc nenavzorkoval) a brzdy jsou na obou kolech kotouče.






Navzdory tomu má pár "luxusních" vychytávek - původně se přeci jen jednalo o stroj s prodejní cenou přes 150 tisíc. Jmenovitě se jedná o:
- automatické osvětlení kufru a s ním spojený indikátor otevření kufru na přístrojové desce,
- mechanický (!) indikátor intervalu výměny oleje,
- otevírání víčka palivové nádrže klíčem,
- zásuvku 12V v kufru pro dobíjení mobilu, a velmi užitečné
- "topení" - výdechy vzduchu od radiátoru jdou na ruce, což v létě nepocítíte (teplota je stejná jako okolního vzduchu), ale v zimě je tento vzduch zřetelně teplejší a chání prsty od omrznutí.

Vyšší modely měly dokonce elektrické sklápění zrcátek, ale já jsem vděčný že je nemám - viz níže. Kufr se zdá být obrovský, ale zdání trošku klame: hluboká a široká je vana, jenže víko do ní hluboko zasahuje, takže i polootevřená skútrpřilba musí být úplně vzadu a správně natočena, aby ji víko nesevřelo. Do přední části se ale pohodlně vejde krabička s bity, lékárnička a na tom složená refelxní vesta, takže to není ani žádná hrůza. Jen výškové omezení nákladu.






Přístrojovka neurazí, ale ani nenadchne. Šedý průměr, alespoň není hnusná. Najdete na ní pouze otáčkoměr, rchloměr, palivoměr a ukazatel teploty chladící kapaliny, plus indikátor otevření kufru ("MET-IN"), dálkových světel a blinkrů. Blinkry mají i akustickou signalizaci, nikoli však pípáním, nýbrž cvakáním jako např. u staré Škody Favorit. V přilbě a za jízdy nemáte šanci je slyšet.






Skútr disponuje i varovnými blikači, ty se zapínají na pravém řídítku a jsou pěkně zákeřné: nemají totiž vůbec žádnou indikaci - ani na přístrojové desce, ani akustickou. Už se mi čtyřikrát stalo, že jsem jel několik kilometrů s nevědomky zapnutými výstražnými blikači! Řešení je si dokreslit na tlačítko samotné varovnou barvu pokud je sepnuté. Jenže jak často se díváte na tlačítka na řídítkách? Takže reálnější alternativa je, používat výstražné blinkry pouze jako několikavteřinové varování např. při brždění na rychlostní silnici a jinak vůbec.

Houkačka funguje a je průměrná. Jinak se na palubní desce nacházází ještě jakýsi digitální bazmek, patrně hodiny, ale ty jsou na Kimi nefunkční a dostat se k nim znamená rozdělat kompletně přední kapotáž, takže nic.

Designově je Kimi Asie. Paní Mývalové se líbí Lexusy a Kimi též, mně přijde docela pěkný z některých úhlů, ale na jihoevropskou školu (Peugeot, Piaggio, Malaguti) nemá. Zejména zezadu ale působí i docela pěkně, skoro dravě:






Důraz na design ovšem vypůsobil dvě vysloveně nemoudrá konstrukční řešení:

SMĚROVKY: přední směrovky nejsou u světel, nýbrž velmi dole, asi půl metru nad zemí. To znamená, že je zvlášť v koloně někdo může přehlédnout. Kymco si později tuto chybu ovědomilo a přesunulu směrovky do zrcátek, ale
ZRCÁTKA: zrcátka jsou pod řídítky a to znamená, že pokut skútr položíte, snadno se ulomí. A jsou drahá, resp. dnes už k nesehnání. Pokud pak máte v zrcátkáchz směrovky nebo dokonce elektrické sklápění, rovnou to můžete hodit ze skály.






Posez je... Pro drobnější postavy. To je v pořádku, však byl skútr kupovaný primárně pro slečnu. Kupodivu se ale relativně pohodlně vtěsnám i já se svými 185cm a do ničeho nenarážím. Ovšem skloněné nožní opěrky (ty pod úhlem 45°) jsou tintítka, na které se mi vejdou jen 2/3 bot v obou směrech. Většina lidí bude asi jezdit jako "na židli" stejně jako na městských miniskútrech. Halt daň za koncepci "minimax". Ale když chcete (nebo jste zvyklí), můžete si nohy opřít i zešikma.
Optimalizace pro drobné postavy Asiatů (či evropské slečny) je vidět i na řídítkách: 185cm postava nemá ani náhodou napnuté ruce, ale ani do ničeho nenaráží lokty.

Ujel jsem 200km za den, z toho 100km v kuse a nebyl to problém krom toho, že mne trochu tlačil onhnutý pravý palec na noze. Pohodlí je tedy OK.

Kapotáž je taková ani ryba, ani rak: v žádném případě nedosahuje kvalit Satelise, který zachová vše od hrudi níže v suchu, pokud člověk jede dost rychle. Pokud ale dáte kolena k sobě, kupodivu docela chrání před studeným větrem.

Jízdní výkony kupodivu nejsou tak zlé. Ačkoli má Kimi jen trošku přes 8kW (oproti 11 u Satelisu), statečně akceleruje a to i do mírného kopečka. Že se jedná o slabší motor s karburátorem je poznat při rozjezdech, kde když dáte plný plyn, motor je chviličku v šoku z takové nečekané zátěže - ale záhy se rozeřve a probere k životu. Rychleji než tachometrových 90 na rovince moc jezdit nechce, nebo rozhodně ne s nákladem 90kg. Z mírného kopečka pokoří tachometrovou stovku a pokud byste vytočili motor až daleko do červených otáček, z kopce umí jet i 110 - ale to bych nedělal. Pokud se dobře ukryjete za větrným štítkem a zatáhnete ruce i hlavu, dokáže jet tachometrovou stovkou, ale ne zcela spolehlivě. A tachometr proměřuje asi o 10km/h. Na dálnici si tedy (rozhodně prozatím) netroufnu.







Malá 12" kolečka nejsou nic světoborného na rozbité silnice, ale tlumiče se snaží a překvapivě pohodově projíždí i nezpevněné komunikace plné štěrku a hlíny. Respektive: dobře zvládají schody dolů (např. do vyfrézované silnice), ale jakýkoli schod nahorů způsobí opravdu hnusnou ránu.

Pozitivní stranou mince je docela slušná agilita: Kimi jde snadno do náklonu a zatáčí rozhodně na menším poloměru, než Satelis. Už jsem si v pokládané pravé zatáčce škrtnul stojanem. Ale miniskútřík to není, extra váha vysoko nad těžištěm je při manévrování zejména ve vyšší rychlosti zřetelně poznat.

Zatím ještě přetrvává problém s volnoběžnými otáčkami - studený motor chcípe, zahřátý zase při kompromisním nasatvení šroubu volnoběhu točí přes 3500RPM a tím zapíná spojku a zadní kolo - ale to bude volnoběžnou tryskou karburátoru a není to nic, co by nepočkalo.

Co dodat závěrem? Uvidíme, jak se s Kimi bude sžívat drahá polovička, ale teoreticky by to pro slečny měl být téměř optimální stroj. S aditivem proti biopalivům přečká zimu ve stodole a s vybitou baterkou si poradí nožním startérem, menší váha, kompaktní rozměry a malá kolečka zajistí ovladatelnost, snad už hlavně všechno bude fungovat jak má.






(Kimi a Satík)