Červenohorské sedlo Honda VT 750C Shadow

Vlastník	SlimM
Vloženo	11.4.2016
Aktualizováno	20.7.2020
Zobrazeno	3 357x

685 km

Motorkáři, jak známo, vyhledávají klikaté silnice. Čím klikatější, tím lepší. Proto se některé úseky staly proslulé pro svou vysokou koncentraci jednostopých strojů. Mezi motorkáři samotnými pak stačí říct třeba jen: Großglockner a většina hned ví, že mluvíte o slavné silnici vedoucí přes horské sedlo pod nejvyšší horou Rakouska. V naší malé zemičce si můžeme o podobných místech nechat jen zdát. Nám kolikrát stačí jen čtyři ostré zatáčky za sebou a už se tam sjíždí nadšenci ze širokého okolí. Například pro Pražáky je takovou malou klasikou silnice kolem Slapské přehrady. Trochu sranda ve srovnání s čímkoliv v Alpách! Naštěstí i u nás máme pár míst, kde si můžete víc užít. Jedním z nich (o kterém jsem zatím v našich kruzích jen četl), je Červenohorské sedlo.

Po zasloužené rodinné dovolené u Jadranu mi zbylo ještě pár dní, než zase vyrazím do práce. Zatímco moje žena dává do kupy byt a hory špinavého prádla, já plánuji, kudy a jak do Jeseníků. Protože nepatříme k těm, co jezdí sedm set kilometrů za den, bude to s přespáním v kempu.

Na východ od Prahy už máme většinu silnic mnohokrát projetých, takže se nové varianty trasy hledají jen těžko. Naštěstí je tu pár míst, na které se vždy těšíme: Břežanské údolí, kraj kolem Ladových Hrusic, Hornosázavská pahorkatina, Železné hory…

Při oblékání moto hadrů nás napadlo, že bychom si mohli vzít pod kalhoty cyklistické kraťasy s vycpávkami. Nápad jistě dobrý – výsledky nebyly dobré… První nástup nepohodlí přišel neočekávaně brzy a už po pár desítkách kilometrů víme, že ta cyklohrůza musí dolů. V Ondřejově si Kačka všimla poutače na pekárnu „Ve mlýně“. Je to jeden z těch podniků, kde nevíte, kterou dobrotu si vybrat, jelikož máte chuť úplně na všechno. Nakonec překvapivě zvítězilo sladké. Bulka s jablky a skořicí a malý, vysoký koláč s tvarohem a malinami – a hlavně svlékáme kraťasy!

U Stříbrné Skalice míjíme výběh se pštrosem a kozlem, ke kterým od minule přibylo pár malých prasátek. Dnes ovšem nestavíme. Malou přestávku děláme až za Malešovem – kvůli hruškám. Nejenom, že skvěle vypadají, ale i chutnají.

Od Nasavrk dál už objevujeme neprobádanou zem. Zjišťujeme například, kde stály Ležáky a že přímo přes ně vede silnice, že v Nových Hradech mají rokokový zámek s krásnou zahradou a přímo přes ulici točí zmrzlinu, nebo že na Andrlově chlumu nad Ústí nad Orlicí stojí 50 metrů vysoká rozhledna s poetickým názvem „Stříbrná krasavice“. Dole ve městě necháváme odpočinout otlačeným zadnicím a doplňujeme kalorie a tekutiny v chladu klimatizovaného supermarketu.

Další úsek cesty do Šumperka je už předzvěstí toho, proč jsme sem jeli. Celá oblast kolem Orlice a Hanušovické vrchoviny je protkaná kudrnatými silnicemi. Při průjezdu kolem zámku ve Velkých Losinách jsem si nemohl nevzpomenout na čarodějnické procesy, při kterých během necelých dvaceti let na konci sedmnáctého století upálili jen v této oblasti asi sto lidí. Tyto události se staly námětem pro román a později i film „Kladivo na čarodějnice“.

Chvíli potom už začínáme stoupat do prvních zatáček na Červenohorské sedlo. Silnice je tu široká s perfektním, hladkým asfaltem a jede se opravdu krásně. Slunce se sklání k obzoru a kreslí na vozovce modro – zlaté obrazce. Úžasná atmosféra! Alpy sice nemáme, ale zrovna teď je nám to fuk.

Původně jsem chtěl přejet ještě Videlské sedlo, ale nakonec se domlouváme na změně plánu s tím, že přespíme v prověřeném kempu Bobrovník u Jeseníku a zítra si to dáme ještě jednou v obráceném směru. Tak se i stalo. Za hodinu už máme postavený stan a skláníme se nad talíři s večeří v kempovní restauraci.

V noci přišel vítr a přinesl déšť. Nepršelo sice dlouho, ale i tak bude doma co sušit. Ráno balíme věci a kolem půl deváté odjíždíme. Snídani seženeme cestou. Po Červenohorském přejíždíme ještě Přemyslovské sedlo a opouštíme Jeseníky. Mám v plánu jet do Prahy severnější trasou – přes Orlické hory, které jsme při loňské cestě podél hranic viděli jen z údolí.

Po snídani v Králíkách projíždíme serpentýnami do Jablonného nad Orlicí (už včera se tato trasa osvědčila) a pak dál severně na polské hranice a do Orlických hor. Veškeré silnice tu jen „lížou“ okraj hor. Na hlavní hřeben se dostanete pouze pěšky nebo na kole. Pro přírodu je to asi dobře, pro lačné motorkářovo oko neuspokojivé... Dnes je na rozdíl od včerejška zataženo a občas poprchává. Oblékáme nepromoky.

Cesta k domovu kolem Hradce Králové, přes Chlumec nad Cidlinou a Poděbrady je ve znamení mokra, bolavých zad a otlačených zadků. Žádná sláva. Z letargie nás vytrhnul až průjezd Malou Stranou, který Kačka nemá ráda kvůli kostkám a provozu, já ho naopak vyhledávám pro nezaměnitelnou atmosféru. Alespoň v něčem se neshodneme! ?

Doma plánujeme pohřbít cyklokraťasy, usušit nepromoky a relaxovat pozadí v lehu na břiše. I tak to stálo za to!