Honda VFR 800 (2002)

Po dlouhé době jsem měl tu čest se zase projet se starým dobrým přítelem, se kterým jsem se seznámil přes motorky někdy kolem roku 2008. A hned jsme si naplánovali navštívit Masarykův okruh a volné jízdy na něm samotném.
Měl jsem k volným jízdám na okruhu vždy zábrany, měl jsem totiž strach z toho co tam potkám za lidi. Představa toho, že tam potkám střelce na supersportech co mi to tam budou posílat jako v MotoGP mě vyloženě děsila. Nicméně vždy jsem to chtěl zkusit i proto, že jsem nebyl nikdy člověk na motorce, který by jezdil na kochačku nebo na dlouhé výjezdy. Prostě sem tam rád zatahám a odřu slidery. Poslední dobou mi to v hlavně zůstávalo přepnuté v režimu Racing víc a víc. Návštěvu okruhu na volných jízdách jsem si dlouho přál, ale měl jsem z ní strach a tak bylo třeba to vyzkoušet a potvrdit si domněnku či ji naopak vyvrátit.
Pro_man byl pro mě perfektní partner na tuto zkušenost a potvrdilo se mi, že je to ten správný chlap se kterým jsou společné chvíle na motorkách vždy příjemné. Od prvního plánovaní až po návrat domů ten den vyšel prostě parádně. Žádný problém nás nepotkal a vše proběhlo hladce.
První věc bylo zajistit přívěs, jelikož po mé 1. a jedinné cestě do Brna jsem si byl jist, že už to nikdy nechci absolvovat znova. Navíc Roman také nechtěl huntovat gumy na dálnici a pak ještě absolvovat cestu zpět. Byl přívěs jasná volba. Ostravským kolegům mohu doporučit půjčovnu v Třebovicích.
Do poslední chvíle jsme čekali s platbou za jízdy kvůli počasí, ale nakonec nebylo proč, jelikož počasí vyšlo přímo fanfárově.
Od první chvíle co jsme dorazili na okruh, jsem měl husí kůži. To je to místo kde bych chtěl bydlet a které bych chtěl mít blízko bydlišti jak jen by to šlo. Zašli jsme si na oběd, koukli se na předchozí jízdy. Jakmile motorky byly dole z přívěsu dostavila se mírná nervozita. Jelikož se na parkovišti scházeli ostatní účastnici volných jízd a mezi němí bylo na mě až moc motorek upravených na okruhové řádění. Pak tam stály v zástupu jiné supersporty a já stále více dostával pocit, že na okruhu VFR nemá co dělat. Děkuji, že se volných jízd účastní i jiné motorky než supersporty a já si nakonec nepřipadal až jako úplný exot. Nevím proč, ale Pro_manova Suzuki GSX-R 750 mi nevadila.
A šlo se na věc, první kroužení zatáček, zahřívání pneumatik, osahávání si tratě. No úžasný pocit. Pomaličku jsme zrychlovali. Je pravda, že ze začátku nás předjížděl, kde kdo. Ale to byl tak trochu i náš plán, začít hodně z volna. Po cca. 5-6, kolech jsem začali dojíždět a předjíždět ty co si nás dávali ze začátku. Pocit z jízdy na okruhu je nepopsatelnou nirvánou v motorkářově hlavě. Je jedno jak člověk jede rychle, ale je to velký balzám na hlavu utrápenou každodenními povinnostmi a starostmi. A hlavně, moje domněnka z toho, že na volných jízdách jezdí každý jako závodní se nepotvrdila. Spíše naopak se mi zdálo, že se všichni vzájemně respektovali a nikdo nikomu nedělal nic zlého. Teda alespoň mě se to nestalo. Naopak většina předjetí se mi zdála vždy s maximálním přehledem a jistotou. Bylo tam spousta pomalejších účastníků i účastníků co jezdili naopak o dost rychleji, ale nikdo nikoho neomezoval a do nebezpečné situace se mohl dostat člověk pouze sám. Je možné, že jsem měl pouze štěstí na to jací lidé se tam sešli, ale nemyslím si to. Přeci jen nikdo si asi nechce udělat ze svého mazlíka trsátka a každý se chce vrátit domů v pořádku a šířka Brněnského okruhu tomu perfektně napomáhá.
Podle aplikace RaceChrono v mobilu jsem zjistil, že jsem kroužil časy okolo 2:50, ale je pravda, že to bude vždy hodně ovlivněno tím, jaký provoz na trati chytíte a jakým způsobem se dostanete před pomalejší jezdce. Přeci jen jsem se dost potácel s tím, dostat se před super výkonné supersporty, když na rovinkách vám zmizí jak kdyby jste jeli na kole. Ale o čas mi nešlo, ikdyž každý by chtěl zajet Brno za 1:56. Samozřejmě i já bych chtěl mít čas co nejmenší, ale nehodlal jsem kvůli tomu cokoliv riskovat. Celé, ježdění jsem si užil bez jediné situace, kdy bych měl byť na malou chvilku strach. Vlastně kecám, bylo mi řečeno, že najet na obrubník není nic nebezpečného a já se nechal schválně několikrát při výjezdu vynést ven. A je pravda, že jsem neupadl, jen jsem měl strach tam zatáhnout za plyn. Tehdy jsem byl v lehkých obavách.
Návrat domů proběhl v pořádku a už po cestě jsme přemýšleli, kdy zase okruh navštívíme. Musím uznat, že VFR v pohodě dokáže předjíždět i litrové supersporty klidně o 10-13 let novější, jde samozřejmě o to, kdo sedí za držítky. A tahle skutrčnost mi celkem pohladila EGO. Na VFR se dá krásně jezdit bez větší námahy po koleni. Rozhodně to není tak, že by jste si ježdění na okruhu s touto motorkou neužili, nebo se naopak trápili. Je to pak spíše o tom, jak moc člověk chce honit sekundy na časomíře a nebo v mém případě držet krok s motorkou o 30kw silnější a 40kg lehčí. Ale když se nad to povznese tak je to pro každého motorkáře nirvána. A věřím tomu, že jeden den na okruhu vám dá zkušeností více než celá sezóna.