Suzuki GSX-R 1000 (2017)

Už v březnu 2023, když jsme odjížděli z Aragonu jsem pojal plán, že příště bychom mohli dát něco už v lednu a fakt daleko. A proč tedy ne zrovna Jerez?! Ano, Jerez bude to pravé, a jediné co je dál, a to Portimao, si necháme zase až na jindy.

Na konci sezóny jsem se začal pomalu rozhlížet po nové dodávce. Aby se v ní dalo postavit. Aby se vešla motorka za 2 řady sedadel. Aby byla v nákladovém prostoru spouštěcí postel, a já mohl svobodně nakládat, a nebo spát, a ideálně se ještě nouzově vyspat nad motorkama.

A tak jsem zamířil do Fordu, a tam mi řekli že v únoru si možná budu moct auto objednat. Z Fiatu a Renaultu se mi neozvali vůbec. I přes urgence. VW se snažil, uměl dodat holotu, a nacenil mi přestavbu na otočná přední křesla, druhou lavici, atd. Spouštěcí postel bych musel dořešit.

Mercedes uměl všechno co jsem chtěl až na spouštěcí postel, kterou bych si musel nechat někde dodělat.

Ale jako za 1.5M ?! Holoplech? A tady někde, tuším v říjnu mi Toncek ukázal Adrii Twin 640 SGX. Která má vše co jsem chtěl, sice teda uveze jen jednu motorku, ale co už, když někoho povezu, hodíme vůz na kouli, drtivou většinu akcí jezdím sám. A nebo s holkama a koňma, ale to se hodí taky na kouli.

Následovalo rozměřování, pokusné nakládání motorky, dohadování o ceně když budu chtít do výroby nejsilnějšího Fiata očesaného o nesmysly. A pak když padlo před vánoci finální rozhodnutí, tak už by výroba Fiatu byla zase za rok … ale … ve výrobě byl jeden nejsilnější Citroen bez majitele, se vším co jsem chtěl, a mnoha maličkostmi navíc, to celé za super cenu která seděla.

Domluveno, zaplaceno těsně před Vánocemi, a ještě před štědrým dnem, když sem se tam jel „jenom domluvit“ na montáži příslušenství, jako je tažné atd. mi p. Vacek z Adrie vyrazil dech. Dneska Vám to přijelo, pojďte se podívat. Dovezl Vám to Županič A opravdu, na dvoře parkoval „můj Šneček“. Šneček protože si vozí celý domeček na zádech. A to doslova. Vše domluveno tak, že se stihne vše domontovat, přilásit na začátku ledna, a tudíž, naprosto nečekaně můžeme akci „Kopyta RC winter camp Jerez“ absolvovat bez hotelů ale přesto s luxusním pohodlím. Držel jsem pořád v záloze Kombuchu, protože Šneček je na letních gumách, i když na sobě mají M+S. Ale vize je jasná. Jedeme pánskou jízdu já + Ace, obytkou, a motorky hodíme do vleku. Laskavě zapůjčeno od Veverčáka.



Ještě těsně před akcí padne rozumný nápad, vyrazit o den dřív hned po práci, protože Jerez, to je nekonečných 2800km … a za dva dny by to bylo vážně ultimativní.

A tak je najednou středa 17.1, odpoledne se u mě objevuje Ace, zatetrisíme si do Adrie, naložíme řízky, políbím ženu a děti na rozloučenou, a JEDEME.



To čeho jsem se obával, hnus a hovna s háčkama samozřejmě neomylně padá zrovna když vyrážíme. Těsně pod nulou, sněží. Pomalu se suneme směr Německo. Potkáváme pár sypačů u nás i na německé straně, a taky 3 kamióny na boku, naštěstí v protisměru. Ale ten zaparkovaný mezi dálnicí a benzínkou na svodidlech byl hodně dobrej.

Vlastně jsem neměl žádnou delší dofču přes léto, všechno jen dvojdny, nebo prodloužené víkendy, takže představa 14 dní, v teple, ve Španělsku, s motorkou … no prostě začíná „zen-párty hard“

Cesta frčí dobře. První den se prokoušeme až skoro na konec Německa. Dojedeme, vytáhneme z lednice pivo, řízky a pak šup na rozestlané letiště. Pecka největší. Ani člověk nemusí vystrčit čumák, i když se mu nad ránem chce …

Vyrážíme hned po šesté po probuzení, snídaničku naplánujeme až po 2 hodinkách jízdy tou dobou už ve Francii. Zajedeme na parkoviště, uděláme kafe, ohřejeme párky … prostě cestovat v obytce má svoje nepopiratelné kouzlo.



A pak pokračujou nekonečné kilometry. Občas hraje rádio, občas kecáme, za ty roky už jsme zvyklí spolu jezdit, takže ponorka zdá se nehrozí. Další den se dokodrcáme až za Barcelonu, před kterou strávíme hodinku a půl v zácpě. Prej na autě před náma děláme trpaslíka s velkejma ušima. Viz foto.



A pak zase, šup na parkoviště, skočit na večeři, a buc do peří. Jako doma. A probouzečka poslední den. Zase hned v sedm razíme, do Jerezu už nám zbývá jen cca 800km, takže bychom to měli dát ještě za světla na drom. Jedeme napřed dolu, ale pak do vnitrozemí a přes hory do Jerezu. Počasí je jak z katastrofického filmu. Mlha, déšť, brutální nárazový vítr. Šneček to snáší super, alespoň omejeme sůl od nás a z Německa. Ale teda řízení už vysiluje. Přesto v pohodlných peckovně nastavovacích křeslech se mi ty kilometry hltají úplně jinak než v Kombuše (klasický Ford Transit Custom, na sedadle spolujezdce dvoulavice).

Dobruslíme do Jerezu, napřed dorazíme do nákupáče, kde nakrmíme Šnečka i ledničku, a pak hybaj na drom. Poprvé v Jerezu, a ještě za světla. Zjistíme box, zabereme místa, zaparkujeme před ním, a těšíme se na zítra. Počasí je už super, fronta odešla směr moře, a zítra a vlastně všechny další dny má být sucho, jasno, slunce, 17+ stupňů celsia, prostě ráj.



Ztrestáme španělskou šunku, sýr, červené víno, a vyhajáme se do růžova na další den. V celkem velkém boxu je nás nakonec 5, brit, němec, švýcar s tureckými kořeny, a my dva. Lewis (brit) je nejdružnější, v zimě v ESP bydlí, a občas se zajede svézt. Jezdí na BMW a celkem mu to jde. Turek má už zahozenou sériovou V4S, a němec naleštěnou RSV4. Honzík odhaduje že germán bude nejrychlejší zabiják v boxu. no nakonec spíš ne, ale dělá to poctivě a má tu i rodinku, myslím že si to užívá stejně jako my.



Kontrolujeme dráhu, a je prakticky celá mokrá. Prvních 15 min imho nemá cenu ject. Druhých taky ne, fakt to neschne. Honza to nevydrží, sedá na R6 a jede. Mě to přijde fakt mimo, vody na dráze je všude moc, a jsme tu na 3 dni, proč blbnout. Honza se vrátí a hlásí že mokro je skutečně téměř všude. Dobře že jsem nejel.

Vyrážím až třetí jízdu. Honza taky, ale hned se otáčí. Já pořád ještě kličkuju mezi mokrejma flekama, ale na slicku už se to dá, a jde o to se jen trochu naučit trať. Dojedu, a ptám se honzy co je. Prý dojezdil sem, převodovka. JAKO FAKT? Už zase? Laborujeme tam s tím, točíme, nakonec zkouší na můj popud ještě sundat víko spojky, ale rozhřešení je pořád stejné. Spojka bude ok, je to fakt rychloska, na místě neřešitelné. Nějak nevím, co bych mu na to řekl. Z pěti výletů do ESP podruhé rychloska pryč během prvního dne.

Alespoň že máme zaplacený jen ten Jerez, a další okruh (asi Cartagena, po tom možná ještě Andalusie) ani ne. No jdu jezdit další rundu, a Honza zkoumá možnosti. Je jen chvíli po poledni, a už má plán.

Na zbytek eventu si od Romana Staroby půjčí Aprilii RS660, mají s sebou jednu náhradní. A na Cartagenu si půjčí od Thomase z BikePromotion BMW. Když už jsme tady, tak ať si to užijeme. Jak říkám, ZENparty hard.

Já dojedu den, bez problémů, pár fleků zůstalo na dráze až do večera, plus poslední jízdy jsem absolvoval proti nízkému slunci na docela důležitých brzdách. První den jsem trefil i díky mokru s bídou směr jízdy, ale i tak to byla pecka. Krásná plynulá a technická dráha. Jerez se mi opravdu líbí. Odjedu 35 kol, nejlepší čas je 1:58, čili jsem pod 2 minuty, první cíl splněn

A následuje naše okruhová klasika. Postaráme se bajky, Honza si přitlačí Aprilku a připraví na zítra, já si naleju Zuzku, a razíme do města na večeři. Pořádnou a dobrou, probrat zážitky a zahnat trudomyslnost.



Další den se vyznamenám. Vstanu brzo, a jdu do boxu (od kterého jsme znárodnili klíč, a děláme dveřníky, když spíme před ním) že zatopím motorky. Ale pak ještě řeším časomíru, něco na zuzce, pak si odskočit, pak pak pak … dojdu spět do Šneka na snídani … a pak říkam. Zapnul já jsem vlastně ty nahřejváky? Honza to vyrazil zkontrolovat, a vrátí se s výrazem ublížené sovy. ZAPNUL! ALE JEN SVOJE! Shame on me.

Mno nic. Vyhlížíme slunce, které vyleze a hned topí. Pecka počasí, takhle si maluju léto. Stejně ale ze střechy boxu vidím že jsou minimálně v několika zatáčkách kde toho bylo včera nejvíc zase mokré fleky. Je to jasné. Musí tam vzlínat voda, nebo se stíkat rosa. První jízdu vynechávám rovnou, nemá to cenu. Jedu až další a dobře udělám, ani ta není ideální. Pak se jdu podívat na Honzu, který byl regrupnut do nejpomalejší skupiny, protože den předtím vlastně nezajel žádný čas.



Koukám jak jezdí, kosí tam litry po celých hejnech. Z boxu v Jerezu je vidět zhruba 2/3 dráhy takže super podívaná. A najednou nevyjede z poslední zatáčky. Chvilku koukám kam zmizel, a pak jdu ve zlé předtuše do boxu.

Honza už je tam. Aprilka odložena na levou stranu na mokrém fleku. Aj ta krajta. No naštěstí je Honza uplně cajk, ani airbag mu nevyletěl. A Aprilka jen stupačka a podřené řídítko. To půjde. Ale už by toho mohl nechat. Jako! Honza řeší lehké opravy. Já pokračju v ježdění, co s tím jiného. Ale už začínám mít dráhu trochu najetou, tudíž víc topím, a stará SC2, co už jsem jezdil na podzim v Misánu a pak ještě den na Pannoce mi jasně říká, že pohyb dopředu už z ní nevymodlím, jen do strany. Čas obout novou K1 co mám na ráfku. Přijedu a jdu přezouvat. Těším se že potahám. Ale už se zase snáší slunce nízko. Přesto stihnu osobák i proti slunci, prostě guma funguje, výjezdy jsou uplně někde jinde. Končím s časem 1:54.9.

Zaparkováno, a pokračuje party hard. Dáme si procházku po trati, zdokumentujeme všechny Curva Dani Pedrosa, a Curva Jorge Lorenzo, a další Curvy, v každé zatáčce pojmenované po někom je pomníček s něčím co daného jezdce připomíná. Dani tam má samuraje jako míval na helmách.

A pak zas frčíme do města. Natankovat kanistry. A na baštu.



A je tu poslední den.

První jízdu zase hned skipuju. Další je „závod“ pořádaný tak, že se odjede 5 (nebo 10) kol, klidně víc, a ten určený počet nejrychlejších kol se sečte a udělá pořadí závodu. Zvláštní ale závody má agentura zakázané. I tak je to malá extra motivace se snažit.

Já jedu první SBK, a protože je to ten den první jízda, nejsem uplně v kondici, a spíš jedu maličko pomaleji než den před tím. Ale jen těsně. I tak si to užiju. A rozhýbávám se na odpolední totál sucho a útok na nějaký rozumný čas. Celé tři dni s námi testují jezdci WSSP, Vosty, Tom Both Amos, Sofoglu, Niki Tuuli, a další. Asi remcají na mokré fleky stejně jako mi, takže od rána borci sušili kritická místa, a slunce které je poslední den nejsilnější udělalo taky svoje. Prostě, poslední den je čisté léto a půjde to.

Napřed se jdu ale kouknout na Honzovo závod. Z minulého dne má zajímavější čas i přes ten zához, a tak jde do šestkového závodu právě s těmahle dementama

Zaujmu pozorovací stanoviště na střeše, v ruce časomíru, a čekám. Den předtím jel Honza nejlíp 2:02, pak to zahodil, a pak jsme se večer koukali na video jak to borec na RS660 jede 1:53.

Nájezd a první průjezd … 2:00. Další kolo 1:58. Další 1:58 nižších. Další 1:57!!!

Jako nevím co si šňupnul, ale to je masakr. Celou dobu z boxu koukám, jak ho pomalu sjíždí vláček tří WSSP jezdců, co tam pálí časy cca 1:42-44 a čekám kdy ho nasajou.

Přichází to v náletu do dalšího kola, Honza sklápí T1 a oni jdou na brzdách. T2 není vidět, až výjezd z T3, a tam čekám oklep. Ale z T3 vyletí jen 3 jezdci WSSP, Honza „zmizel“.

NO DOPRDELE. Sleduju situaci, sanitka nic, červená nic, ale za chvíli vidím že se do T2 šine mrtvolák. V Jerezu férovej náklaďák s hydraulickou rukou, který za 2 kurty zvedá mrtvoly jako prasata na zabíjačku. Po chvilce lelkování slejzám z boxů a lelkuju v předboxovém prostoru a čekám co bude.

No dočkal sem se. Honza to má taxíkem. Ale sedí v náklaďáku, tak alespoň tak. Aprilku skládá ruka, a ukazuje se že mu nedošel benzín, ale přehnal snahu, a zahodil to pro změnu na pravou stranu na předek v T2. No dopr … nebyl před akcí jím samotným jasně vydaný zákaz padání?! To je WZPOUWA vy WZBOUWENCI!



Tentokrát už airbag letěl, takže přistání jako do peřin. Kontroluju ho 2x, a vypadá v pohode. Vysvleče se z kombošky, a jde montovat. Na motorce naštěstí ani tentokrát není nic extra drahého, ale chybí náhradní díly, takže dnes už dojezdil. Jako to je fakt mazec. Je mi ho líto, ale pomoct mu nemůžu. Po tom co mu odešla R6 jsem měl takový nápad, že bychom se střídali na Zuzce, ale jsem rád že zůstalo jen u nápadu. Dostal alespoň pochvalu, že zkouší kam až to jde při testech, a ne při týmových endurance závodech …. každopádně čas co stihl ještě zaject je pecka, a měl bych přidat, abych na litru nebyl za šneka.

Mno jdu se svézt znova, a hned tam padne 54 nízkých, a já se těším na finální útok na čas, protože dráha je komplet suchá a dá se najít ještě dost času. Paddock se vyprazdňuje, kluci v boxu balí, a Honza taky. Takže se chystám na další jízdu sám. Pak si prohlédnu bajk, a zhrozím se. Pravá vidle, kapota, brzda jsou od oleje. Gufero v háji. Podceněná příprava.

Dolétal sem, závěrečný útok na čas se odkládá na příští návštěvu. No ok, to se nedá nic dělat, svezenej sem i tak hezky, dostal sem se pod 2 minuty, a pak i pod 55, takže mám splněno všechno co jsem tak nějak chtěl, ale teď co s Cartagenou? Koupenou ji nemám, ale Honza už jo, i zamluvené půjčení báwa. Mno v nejhorším mu budu dělat mechanika, ale raději bych jezdil.

Vzpomínám si že na rozpravě mluvili že je tam mechanik na podvozky .. Olaf z 711 suspension …. jdu ke kamiónu kde borec maže řetěz kola. To je Vaše? Mám problém s vidlema, šlo by to oservisovat? Teď a tady? Za chvilku nás vyženou z paddocku. Vím, ale jedeme ještě odtud do Cartageny, takže by mi to vážně pomohlo. Cartagena s BP? Jo. Jezdit CT-PA ? Jo. Budu tam taky. Vážně? Jop, o den dřív, tak se tam mužeme sejít a já ti to udělám abys mohl jezdit.
Bůh existuje a jmenuje se Olaf. Stavěl se v boxu, oměřil si vidle, vyměnili jsme si kontakty, a začalo se balit. Takže Honza na BMW, a já snad na opravené Zuzce. Svět je zase krásný. Zabalíme se, rozloučíme s kopytem Vostym, popřejeme vše nej do sezóny, prokličkujeme mezi najíždějícími kamióny na WSBK test co je tu hned po nás, a razíme ke známému nákupáči, kde se chceme v klidu navečeřet a vyspat před cestou do Cartageny.



Další den zase pohoda, suneme se směr Cartagena, opět přes hory. Náklad v obytce poskakuje, silnice občas dost rozbité ale máme čas, svítí sluníčko. Snídani dáme zase na parkovišti z vlastních zásob, koupených den předtím v nákupáči.



Oběd v jakémsi zájezdním hostinci na principu náhody. Zastavíme se v zavřeném a zadrátovaném Gaudixu. A odpoledne dorazíme do Cartageny. Proplížíme se do paddocku na předchozí akci, zabereme hezké místo u proudu a proti hajzlíkům, odpřáhneme přívěs, složíme motorku (pod vidlí opět louže oleje), a tváříme se že jdeme zítra jezdit

Nachytáme nějaké sluníčko, a vyrazíme do města. Po malém extempore najdeme parkování i na krávu délky 6.4 metrů a jdeme si to užít do nám už známe hospody El Descanso del Icue v centru. Famózní předkrmy i hlavní chod, zalito flaškou vína, a zpět na drom a do peří.




Další den je zase volno, teda … Honza má volno a čeká na BP, a svojí motorku. Já mám celé dopoledne na to rozhodit Zuzku. Takže to beru hezky z gruntu. Najdu si utahovací momenty všeho a správný postup montáže a demontáže ze servisního manuálu. V klidu a pomalu to odstrojuju a rozebírám, sypu šroubky do připravených magnetických misek, odkládám vidlice na stůl a čistím je. Čímž si také očistím značky jak jsem měl nastavená řídítka. Mno, nevadí, to už se doladí. Fotky mám.



Všechno sundané z motorky i to co tam zůstalo pečlivě očistím. Mám na to čas i prostředky, počasíčko je naprosto ideální. Honza mě pozoruje z křesílka, a opaluje se. ZEN party hard na druhou.

Rychlá svačina u místního stánku. Já hamburgesa, Hozna pasta bolognese. Kombinace celého dne na slunci, tuším třech piv, a pasta bolognese neudělala Honzovi uplně dobře. Já napřed sleduju Olafa při práci, pak po tmě s Honzou jako světluškou až asi do 9 do večera kompletuju bajk, šmodrchám se do brzdových hadic, a vymýšlím kudy tam navlíknout blatníček, ale nakonec se vše daří, vše dorovnáno, dotaženo na moment, a zkompoletováno. Šroubky nechybí ani nepřebývají, řídítka ve správné poloze, a momenťák vrácen Olafovi. Celá ta sranda stála včetně materiálu a práce na místě v jeho náklaďáku 240E. Za mě pecka.



Jsem nadšen, a jdu si dát pivo. Honza je zelenej, a nejde si dát nic, jen si lehne. Mazec. Je mi ho líto. Už zase. Místo večeře na kterou jsem se těšil jsem vdechnul pár toastových chlebů se šunkou ze zásob, zalil pivem, a šel spát taky. Další dva dny nás čeká ježdění.

V Cartageně už jsme byli 2x, prvně v roce 2020, a odjížděl jsem nemocný s časem 1:50. Honzík byl těsně pod. Podruhé v roce 2022 a na nové gumě jsem stihnul jen pár kol a odjížděl s 1:48 a zničenou převodovkou. Ace tady udělal převodovku hned první den, a i tak měl 1:47. Takže je čas to vzít na litru útokem. Máme tu otevřený účet. Honzu vyzívám, ať on už proboha nic útokem nebere, že u něj už to stačí.



Pro ty co dráhu neznají, Cartagena opravdu není litrová trať. Žádné mistrovství světa se tu nejezdí, ale odhaduju že litr a šestka tu mají mezi sebou maximálně 2 sekundy, spíš míň, protože tady je fakt těžký dostat výkon na asfalt. Furt v zatáčce, navíc je okruh kraťoučký, jen 3.4km. Počasí je … no uplně masakrální. Už v jedenáct dopoledne (jezdí se od 10) je přes 20 ve stínu, k tomu sluníčko … fakt léto s palmama a modrou oblohou.
Vyrazím a jedu, hned v první rundě jsem pod 50, v další mám osobák 46 vysokých, další po nasazení nové gumy je zrušená, a poslední i proti brutálnímu nízkému sluníčku dám 46.0. Splněno, překročeno, pohoda, jazz. Honzík se během dne srovnal, i když na oběd ke stánku se mnou pro jistotu nešel. Báwo bylo celé, hezky se svezl, přezul si to na další den na novou gumu, aby si to užil když už, a vyrazili jsme spokojení opět do města, tentokrát do LaTaranty (ke kobře, viz předchozí zápisy).



Mno a pak zase zpět na drom na naše oblíbené místečko, a těšení se na poslední den. Bylo tam nádherně a já bych klidně v dovolené tímhle luxusním způsobem pokračoval, ale vzhledem k tomu že Honza neměl motorku, tak se rozhodlo, že to v pátek hned po ježdění zabalíme, a začneme hltat kiláky směr zasněžené a mrazivé Česko.

Vyspinkáno. Nacvičeno vyrovnávání vozu pomocí nájezdů. Stavění a skládání markýzy. A další „camperské“ dovednosti s novým vozem, které se budou v sezóně hodit

A jde se na další den. Před LaTarrantou jsme si dali zase trackwalk, a po tom ještě rady Simona Crafara jak na Cartagenu, takže vyzbrojen novými vědomostmi si říkám že 45 musí jít v pohodě. A taky jo, v nejkrásnějším počasí jaké si dokážete představit jedu ve druhé rundě 45, v další 44, a pak už se jen vozím pro radost, a zkouším různou stopu, překlápění a nálety. Honzík to zapíchne před poslední rundou, já jí ještě dojedu v „zen tempu“ a akce ESP 2024 je více méně úspěšně za námi. Mínus jedna převodovka R6, mínus 2x odložená RS660, mínus jedna vyteklá vidlice. Mimochodem pravděpodobně ještě následek loňské rozpadlé destičky Brembo LA. Byla v pravém brzdiči, a na konci zdvihu zevnitř vidlice byla napečený jakýsi černý bordel, o který se gufero strhlo. Imho pozůstatek té rozpadlé desky a obrovské teploty generované bržděním plech na plech, které mě stálo kotouče Tak nejen to ale i gufero na vidli. Hlavně že nic horšího.



BMW vráceno v pořádku (uff), a Honza si zkusil, jaké to je, krotit bestii na technické dráze. Říkal že mu připadalo že by mohlo být kratší … ale nevím, mě se na Suzuki jezdila Cartagena fajn, i když to fakt dřelo, nálety a výjezdy jsou na tom fakt scary, aby člověk jel krapet rychle. Tady to „plynule“ nejde, je to dost StopAndGo.

Za mě to byla peckovní dovolená, super rozdělení zimy na dvě snešitelnější části. Cesta domů byla hodně veselá, plná chlévské mrvy na nájezdech na dálnici ve Francii, smradlavých hajzlů s utrhanýma prkýnkama, a našláplého psího lejna na odpočívadle v té samé zemi. Plus překročení Pyrenejí těsně pod Andorou protože dálnice po pobřeží byla zablokovaná netahavejma zemědělcema.

Ale nic nám nemohlo zkazit hezkou dovolenou, všechno i ten záchod jsme měli s sebou. A k tomu víno, pivo, postel, lednici, a dobrou náladu.

Jerez: Pecka plynulá dráha, něco jako Brno bez půlky rovinek a se šířkou Mostu.
Cartagena: Hadí soulož, to z Vás udělá lepšího pilota.

Poděkování Veverkovi za půjčení vleku, a Centuwijonovi Acemu, řečenému Aprilus Položilus že se mnou tyhle taškařice už tolikátou zimu sdílí. A příště? Asi naložím tři motorky, odjedu na 2 měsíce do Španělska a Portugalska i s drahouškem, a majitelé zbývajících dvou motorek mohou přiletět Sounds like a plan?

• 

  Maly kamionak, merili jsme na dylku 10m

• 

  Pojízdná kancelář

• 

  Jerez

• 

  Ufo v Jerezu

• 

  T4 a slunceeee

• 

  Kuk

• 

  Nejdelší rovina není cílovka

• 

  Wzbouwenec

• 

  To by šlo

• 

  Zuzka v Cartageně