Ráno mě probudilo svolávání muezína k modlitbám z blízké mešity. Posnídal jsem zbytek jídla z včerejší večeře, ale bohužel, čaj se nekonal, vařič na pokoji nebyl funkční.
Teplota po ránu se pohybovala kolem 12 st. Sluníčko vycházelo nad horami. Přes město Raška podél hranice s Kosovem jsem se dostal do pohoří Kopaonik. Bohužel, ani zde v srdci nádherné přírody, nenechali developeři hory být a neskutečným množstvím apartmánů velikých jako panelák, prostě ohavných penzionů, zaneřádili a nenávratně zničili její kus. Po dlouhém výjezdu následoval zase dlouhý sjezd dolů. Ve vsi Brzeće jsem se zastavil u penzionu pana Kostiće, kde jsme nocovali při naší cestě po Srbsku v roce 2017, ale nebyl doma. Tak snad ho budu moci pozdravit příští rok.
Vrcholy hor zůstaly za mými zády a posouval jsem se severovýchodním směrem k dalšímu cíli, monastýru Manasija.Přes Kruševac do Despotovce. Bylo teplo, teplota atakovala 20 st. Provoz zhoustl a celkově se mi v této části cesty nejelo dobře. Města, kde naprosto chybělo značení, rovina, nuda. Z té mě vytrhl až zmíněný monastýr Manasija, kousek od Despotovce. Nádherný monastýr opevněný hradbami. Opět jsem naladil svou mysl na duchovno. Po koupi suvenýrů v podobě trička a magnetky jsem se vydal na další cestu. Konečně zase zajímavé silnice. Ve Sviljanci jsem odbočil na Petrovac na Mlavi a odtud po vedlejší, zcela zapomenuté cestě po zapadlých vesničkách až do Velkého Gradiště následně do Ramu, kde funguje přívoz přes Dunaj do Bačke Palanke. Naštěstí jsem přijel deset minut před odplutím posledního přívozu, jinak by mne čekala obklika mnoha desítek kilometrů do Bele Crkve alias Bílého Kostela, kde jsem měl zamluvené ubytování. Cesta přívozem byl zajímavý a hezký zážitek.
Pak mně zbývalo dojet asi 15 km do Crkve, kde jsem nemohl najít adresu a zamluvené ubytování. Naštěstí mi pomohla paní Natálie, velice pohledná mladá žena ze stánku s občerstvením. Zavolala manželovi, ten přijel a dovedl mě přímo na danou adresu. Tam už čekal pan domácí, motorku jsme postavili do dvora, uvařil kávu, přinesl domácí rakiji, přišel jeho syn, který je také motorkář a hodinu jsme diskutovali o všech problémech ČR, Evropy i Srbska. Nálada byla super, pochválili mou znalost srbštiny. Zbývalo si jen zajít na večeři, šel jsem do onoho stánku, kde mi pomohla Natálie, dal si pljeskavici a sendvič a pohovořil s místními. Bylo teplo a procházka městem mi udělala dobře. Zbývalo je zalehnout a pořádně se vyspat na dlouhý přesun přes rovinatou Vojvodinu a Maďarsko a co nejvíce se přiblížit domovu.
-
Kosovo na dohled
-
Kopaonik
-
penzion pana Kostiće
-
opevněný monastýr Manasija
-
-
-
-
pevnost Ram
-
přívoz přes Dunaj
-
na přívozu Ram - Bačka Palanka
Super cesta, je super že lidi pořád cestují i na takových motorkách jako je kle a nemusí to být hned moderní motorky plně asistentů a elektroniky