Suzuki GSX-R 1000 (2017)

(aneb když se vypíčenost s vypíčeností na jihu Evropy sejde)

Mno, takže sezóna nám pomalu končí, a po posledním Brně padlo už předtím plánované rozhodnutí, že už jsme dlouho (a někteří nikdy) nebyli v Misanu. A že konec září je ideální čas se tam vydat. Vyhřáté moře, krásné pláže, turisté už pryč ale služby ještě jedou, a na MGP i WSBK okruhu položený nový asfalt. Ráj.

Nemohu se dočkat, a hlášky „už jedem, a teď, a už“ probíhají na teamovém rádiu téměř každý den. Ale ještě větší těšení nastalo, když chvilku před akcí naše teamová jednička Pankáč zakoupila od Jinřeje GSX-R 1000 R, to znamená kamarádku mojí Zuzky, abych nebyl v tom litrovém světě (aka vypíčenec na litru) úplně sám.

Předpověď počasí lavíruje od „úplně jasno“ až po „čtyři dny prší“, ale nedbám toho. Vize je jasná. Bude krásně, holky se budou koupat v moři, a já ve vlastním potu na dráze. Mokrý gumy i motorku nechávám doma, naložím gril, pivo, Suzuki, Katku a Aničku, a valíme směr slunná Itálie.

První trhlinku tenhle event dostává už ve stoupání na Brenerský pass, kam jedeme v konvoji dodávek kombucha aka moje transit custom, Veverkovo torpédo, aneb transit megasize, a Pankáčovo punkTransit. A právě ten protestuje, netáhne, musí být restartován, a pak lítá teplota motoru hore dole, a všechno špatně. Protože po restartu jel chvilku normálně a na Brenner kde zastavujeme se vyškrábal, tak to vypadá že dolů už by to mohlo jít, a snad to byla nějaká lokální epizoda.



Bohužel se ukazuje že ne, teplota mu lítátá od rohu k rohu, auto nefunguje, a sotva signalizuje zastávku na nejbližší benzínce, tak já už jí míjím, a rozdělujeme se. Peťan s Veverkou jsou na benzínce, já jedu a jedu dalších skoro 60 km a čekám na další co bude.

Mno nebudu to zdržovat, po skoro dvou hodinách čekání to Pankáč doskáče za doprovodu Veverky do místního servisu, tam s pomocí němčiny přítele na telefonu domluví že se jim na to obratem podívá a po nějakých diskusích je domluveno že já pojedu dál a pokusím se v Misanu postavit alespoň nějaké zázemí, a oni buď dojedou, nebo se uvidí.

Vše se v dobré obrátilo, já dorážím na okruh cca v 9 večer, vybuduji dvojstan svůj a Peťanův který jsem měl půjčený do Brna. Za asistence Aceho, který se dostavil už dopoledne letecky. Z trasy je zatím hlášeno že na punkFordu bylo vyřazeno čidlo teploty, a stále na ventilátory plus napůl bez turba jsou v pohybu. A cca v 11 se dostala výprava Pankáč věrně doprovázený Veverkou k nám do zázemí. Jsme tu vsichni, beze ztrát. A tak se dvě vypíčenosti GSX-R 1000 na jihu Evropy sešly.

#Goood ńůssss, engine is not deeeeead (asi jediná anglická věta, kterou Italský el Mechaniko vytvořil).

Dobuduje se tvrz mrdalů, čili přistaví ještě Veverkův stan, vše se vyskládá, rozestelou dodávky, malou uložíme pod stanem, s instrukcí ať v případě problému dojde k nám do dodávky, a usínáme po namáhavé cestě.

Cca ve 4 ráno mě budí déšt, který připomíná mytí auta wapkou. Hnán špatným pocitem vylézám, a najdu malou jak sedí sice pod stanem, a v kaluži vody, na promáčených matracích, a v mokré peřině a polštáři. Na dotaz co tam dělá odpovídá že se jí nechtělo do toho deště. Nahulákám jí do dodávky vedle spící ženy, a sám si vlezu na přední dvojlavici, zachumlám se do polomokré peřiny ze stanu a spím taky. Únava z cesty je taková, že mi stačí i to. Takhle se vyspí alespoň dva, ve třech by se vzadu podle mě nevyspal nikdo.

A pak je sedm ráno, vylézám, a prohlížím první rybářskou epizodu na tomto eventu. Krabice promáčené, v elektrice vody že letěly pojistky, všude potopa. Stany naštěstí drží, ale šikmo létající déšť neušetřil téměř nic. Měli jsme vzít box. Ale co už.

Všude voda, a na dráze open pitlane. Likviduju škody, zatopím nahříváky po vylití prodlužek, dám sušit matrace, peřiny a všechno ostatní, a zkoumáme kdy to půjde. Do cca 11:00 to schne pomalu, ale pak vyleze oskar, a během chvíle je sucho a dokonce horko.

Bára, Katka a Anička vyrazily na procházku po vedlejší vesnici, k jezeru a pak jeho odtokem k moři a na koupačku, takže ty mají o zábavu postaráno. Navíc najdou zapomenutou bábovičku.


Dílo dostalo název "krabi útočí na Sagradu".

Já, Veverka, Ace, a Pankáč se těšíme na dráhu. Je čtvrtek, a jsou jen klasické jízdy. Prostě se učit trať. Pankáč i Ace laborují jestli přezout na mokro, ale pak sami rádi dobrovolně uznají, že jsme tu na čtyři dny a nemá to cenu. Pankáč tu nebyl nikdy, my ostatní naposledy před zhruba sedmi lety, takže vlastně taky nikdy. Bude to boj.

Fasujeme grupu A2, jen Veverka B. Okolo je hromada dalších Čechů, Parmička, Chuďas, Ondra Plesl, Tonik Jetensky s grupou co jezdí B4L, kluci Přibylové, Petr Kokojan, Ríša Bazala atd. Slušná česká stopa.

Jezdíme a učíme se dráhu. Dopoledne se stihla jen jedna jízda, odpoledne se odjelo všechno. Všichni cajk, Peťan je nadšený z litra, a já mu mám co stačit, i když jede na nové dráze a poprvé na litru. Veverka i Ace, jedou taky skoro každou jízdu osobák, takže panuje všeobecná spokojenost. Chvilku po obědě se Ace přiznává že porušil zákaz padání, a zahodil svojí Tajfunku (Yamaha R6) ve stanu při dávání na stojan.
Jako bych ho v tom nemohl nechat, poslední kolo poslední jízdy zahazuju Zuzanku i já. Před pomalou dvojitou pravou zatáčkou mi tam spadne neutrál, a já cvok zvyklý na rychlořazení nahoru a dolu tam v plném náklonu mezi zatáčkama bez spojky nacpu dvojku.

Zastavení zadního kola, a ukázkový výstup bokem po prdeli směr úniková zóna. Naštěstí beze škod a už na odřenou stranu, bylo to tak něžné odložení že ani nevyletěl airbag v Karlovi IV (aka mojí kombinéze).

Po dojezdu, bereme auto, a jedeme vyzvednout holky na pobřeží s tím, že si tam napřed dáme večeři.
Restaurace vybraná mojí drahou byla vynikající, pivo teklo proudem, a veselý šofér na cestě zpět přibrzdil u Lidlu kde se nakoupilo pár dobrot na večerní barbecue další večer.



Večeře zakončena dvěma žárovkami. Idylka, krása.

Noc tentokrát v klidu, a celý další den se jede na suchu s tím, že tentokrát jsou odpoledne první závody. Tady vzhledem k Italskému zákonu protože nejsme profíci (říká kdo?) s letmým startem. Jede se systém jeden závod SSP, a dva SBK, SBK1 a SBK2. Celý den si říkám, že kvůli motivaci chci jet raději poslední v rychlejším SBK závodě, a mít se za kým tahat, než první v tom druhém. Ale popořadě, hned v první rundě padá magických pod 1:50, což byl můj cíl před tímhle eventem. Čili mise splněna, a už je k mání jen bonusový cíl, v databázi porazit Jamese s 1:47 vysokých.

Děvčata vyrazila tentokrát vozem do akvária, na vydry, hlazení rejnoků, krokodýly, žraloky a jiné potvory.



V kvaldě jedeme oba s Pankáčem, 48, a po obědě čekáme na rošty. A já konečně po dnu v Brne, a dvou půldnech tady vyhazuji měkoučkou Pirelli SC0 na které se v tom Brně už nedalo jet. Spotřeba gum je tu vážně minimální, stejně jako v Mostě. A asfalt dost podobný, hladký, grip jako blázen, a funguje téměř libovolná směs. Až na konci jsem tu SC0 natrhal trošu vlevo, ale jinak pecka.

Na závod obouvám novou tvrdou SC2, a v tom přibíhá Ace vysmátý jako lečo. Ozzáku ty startuješ z prvního místa v SBK2.

Mno to je nádhera, poprvé v životě na pole. A na dromu kde mi to ještě nejde, a potřeboval bych spíš vodiče. No co se dá dělat, prostě pojedu jak budu umět, a snad nedostanu moc naklepáno. Líp se mi jede když někoho dotahuju, zvlášť tady. V Mostě bych nasadil svoje tempo a prostě jel, ale tady jsem se za cca odjetý den ještě dráhu moc nenaučil, a zvlášť v rychlé pasáži které říkáme „houba“ protože připomíná klobouk houby mi odhad správných náletů zoufale chybí.
Bum, a jde se na start. Peťan stojí za mnou na P5, tak snad mě bude alespoň krýt záda. Ale spíš čekám že mě zajezdí do země. Mno dost úvah. Holčina z pořádající agentury mi na startu klade na srdce ať jedu zaváděcí kolo pomalu, abych pole udržel pohromadě, a až pak v poslední zatáčce ať zatopím a jedu. Odkývu a dělám jak řekla, kvůli gumám projedu vždy jen zatáčku,a pak z ní netáhnu, ale jedu „na volnoběh“ a držím pole scucnuté. Do poslední zatáčky se opřu a vyrazím.

Odjedu první kolo, a divím se že nejsem nikým atakován, ve druhém a třetím se lehce ohlédnu a zdá se mi že mám za sebou díru zhruba vteřinku, možná víc, takže si jedu prostě svoje tempo. Kolo co kolo 49, kousek za kvalifikačním časem, konzistence tam je.

Pak najednou, v šestém kole ze sedmi mi to tam v technické pasáži pouští R1čka. Kde se vzala tu se vzala. Musel významně zrychlit, protože já jel kola pořád stejně. Zkusím ho stíhat, ale je mi jasné, že i kdybych ho předjel, stejně to nebude stačit, protože tenhle letmý start se jede systémem že každému se počítá extra čas od jeho protnutí cílové čáry. To znamená že se jede prostě 40 extra závodů. A teoreticky může vyhrát i ten poslední pokud 7 kol odkrouží v nejrychlejším čase. Za mě spravedlivé, ale na první flek už teď jasně neřešitelné.

Stejně se snažím zatopit a R1 stíhám, a v posledním kole jen těsně nestihnu, ale udělala pro mě tu službu co jsem chtěl od postupu do SBK1 závodu. Dal jsem za ním další osobák, teď už 1:47 vysokých.

V cíli druhé místo, pohár, osobák, a po kontrole databáze o pár tisícin lepší čas než James. Všechny cíle splněny a překročeny, na další dva dny už jen pohoda a kávička.



Pak sledujeme závod SSP, kde máme bohaté zastoupení, a kde si Hruštička skvěle zafajtí s jednou MV Agustou F3 800, a nakonec jí ukázkově vyplísní přímo před mým zrakem. Fuj to byla placka v první zatáčce kde ho objel zvenku, že jsem myslel že upadne na obě kola najednou.

Peťan po celodenní laboraci s podvozkem přijíždí otrávený a trudomyslný. Sice je šestý, ale má úplně roztrhanou gumu na obou stranách, a jelo se mu naprosto šíleně. Ani na vyhlášení ho nemohu dostat. Ale nakonec jde. A pak se i usměje.



Nevadí, vracíme se s pohárky do zázemí, pouštíme gril, otvíráme pivo, a všechna trudomyslnost je kouzelným proutkem zapovězena. Poklábosíme mezi sebou i s okolím, vyzvíme co holky viděly. K tomu klobásy, maso, špízy, cuketka, sýr …..

Jdeme spát a protože je zase noční předpověď deště, je Anička ve stanu nabádána, aby kdyžtak skočila k Veverkovi do dodávky.

Sobotní ráno. Déšť byl tentokrát rozumný, nic zásadně vyplaveného není, stany stojí, ale opakuje se situace ze čtvrtka. Celé dopoledne to schne, a jezdí se pořádně až po polední pauze.
Děvčata tentokrát berou s sebou i Aničku se synem od Richarda Bazaly, a razí do delfinária a k moři. Prostě dovolená grande.



Já jsem první poobědovou jízdu ztuhlej, ale pak se zase rozjedu, a je to fajn. Po obědě je nicméně jen jedna jízda, a hned se jde na závod. Na víkend dorazilo ještě pár rychlíků, takže startuju z P5, Peťan který zajel odpoledne rychlejší čas z P7. Tohle už zní lépe, vodiče před sebou mít budu, a mohu se pokusit něco zajet.

Start krása, a hned se topí, první dvojice se vzdaluje, a přestože jedeme 1:48, tzn o vteřinku rychleji než včera a to na té samé, ojetější gumě, ducati přede mnou mě vyloženě brzdí. Ve třetím kole jí to tam konečně pouštím, a čtvrtém zatopím abych se jí zbavil, a ideálně se začal dotahovat na dvojici přede mnou která už má solidní náskok. Čtvrté kolo jedu osobák 47.2, a v pátém na konci „houby“ najednou cukání motorky a silné vibrace. Zvolním, zvedám ruku, snažím se uklidit ze stopy, ale ve vracáku za houbou stejně cítím náraz zezadu. Otočím se, a uprostřed zatáčky se válí motorka. Někdo nezareagoval na mojí pomalejší jízdu, narazil do mě a spadl. Jsem rád že jsem celý, ale samozřejmě mě to mrzí. Krokem jedu do depa, kdykoli malinko přidám tak to kope a cuká. Jsem trudomyslný, jednak že jsem zkazil závod, druhak že nevím na čem budu další dva dny jezdit.

Po dojezdu do depa se ukazuje závada velice rychle a velice pragmatická. Povolil se napínák řetězu vlevo, o cca jeden centimetr se posunulo kolo vlevo dopředu, a přeskakoval řetěz na rozetě. Naštěstí se nezul ani nepraskl. UFFF.

Závada opravena za dvě minuty. A protože závod kvůli té ležící motorce odpískli červenou vlajkou a už nerestartovali, a jako pořadí se vzalo pořadí po 4 kolech, jdu si pro pohárek za třetí místo, a Peťan za čtvrté. A paradoxně si jde pro pohárek i ten co do mě narazil a spadnul a vytvořil to přerušení závodu. I tohle patří k ježdění. Je mi to fakt líto ale netuším co jsem mohl udělat lépe



Po vyhlášení se dostáváme konečně na trackwalk, kde si potvrzuji některé myšlenky na zrychlení, i když tuším, že další den už je pro únavu a možná i déšť moc neuplatním. Polovina paddocku balí a druhá, například ta naše razí opět na večeři. Na doporučení od Přibyláků parkujeme před nádražní restaurací, s úžasnou atmosférou, a pocitem že vlak občas projede přímo mezi vámi.


Čekárna na záchod v nádražní restauraci


Správná hyena kořist očichá a zaútočí

Nabaštíme se, a opět velmi veselý řidič doveze velmi veselý kompars zpět na okruh. Zatímco vysmátá posádka se rozběhne po okolních stanech a boxech, hýřit s démonem alkoholu, já při pohledu na noční předpověď počasí šířím trudomyslnost až vzteklost, a snažím se maximum věcí nacpat do dodávky. Spánek brzo. Během něho ve 3 ráno slyším příchod ztracených synů zpět do zázemí. Pak ve 4 až 7 ráno další mytí celého paddocku wapkou. A pak ranní zprávy na whatsuppu jako rip stan.



Odmítám vylézt, ale pak nám leze do auta Ondra Plesl, že chce odjet, a stojíme mu před ojí. Jako by si to nemohl odtlačit.

No shrnuto a podtrženo, můj nový hliníkový stan má zlomenou nohu pod váhou asi tuny vody na Peťanově stanu, který se složil komplet až na motorky. Potopa kam se podíváš, a všechno co zůstalo venku připomíná akvária. Zbavíme se Ondry, a jdeme do AB boxu na kafe a nabrat duševní sílu.


Spolek akvaristů

Pak se hledají tři věci. Anička, matrace na kterých nespala, a Veverčákova židle. Postupně se našly matrace (Anička už je dala sušit před dodávku), Anička (přišla ze záchoda) ale židle pořád nikde. Po výslechu všech v ležení a obejití okolních ležení to vzdáváme, někde vyplave. Najednou se k nám přitočí slečna od vedle jestli to prý není naše židle. Mno rozuzlení je jasné, namrdaný Ace v hluboké noci přišel k nim s Veverkovou židlí, usnul tam a pak odešel bez ní. Přiznat se nemohl, protože si to nepamatoval

=> team #1 is hunting beer

Pak snídaně za větrem. Peťan se rozhodne že to balí, a jezdit už nebude. I vzhledem k dodávce v ne úplně dokonalé kondici chápu že chce už spíše jet. Jsem upozorněn na podobný stan jako mám já destruovaný na druhé straně paddocku. Beru nářadí a hyena vyráží. Odmontovávám, pár propriet, a kromě zdravé nohy beru ještě další náhradní díly, a během hodiny je můj stan zase v pořádku



Nálada jde nahoru. Veverka i Ace prohašují že budou jezdit taky, a tak se rozloučím s drahou, která razí do zábavního parku miniatur Itálie a známých staveb, a připravuju se na ježdění. K tomu sledujeme WSBK z Aragonu a MOTOGP z Indie, prostě idylka okruhová. V mezičase Ace rozebírá svoje krabice a připomíná mi rybáře. Jen místo rybiček vyndává z bazénků svíčky, brzdové destičky, a další velice nerybářské propriety.

Motorka ač byla pod plachtou má spodky nahříváků na ždímání, takže topím celé dopoledne a otáčím je asi třikrát na kolech ať jsou nahřáté rovnoměrně a nahříváky se co nejvíc osuší.

Stany už jsou složeny, po dvou jízdách pro silné návaly z předešlé noci končí ježdění Ace. Po třetí saturovaná Veverka. A po čtvrté poslední open pitlane a tréningu loktování (šlo mi to jen doleva ) i já. Poprosím kluky ať tam počkají než se sprchnu, a pak se s nimi loučím. Veverka míří domů, po cestě vysadí Aceho na letišti (buržoazie), a frčí pryč. Zůstanu uprostřed paddocku se stolečkem, křesílkem, motorkou a okruhovým bordelem sám, sameček.


Ozzy sociál racing


Designový sušák kombinéz.

Ale než stačím začít být trudomyslným, objeví se na bráně Kombucha, a svět je zase v pořádku. Objednáme přes booking.com hotel na pláži 20 km od nás, pro tři za 57EUR včetně fantastické snídaně, výhledu na moře a městské daně, naboucháme všechno do dodávky, a děláme papa okruhu. Přejezd, ubytování, megadobrá večeře, a zasloužený spánek. A v pondělí po megasnídani pohodová cesta domů.



Arivederči MISANO !

Poděkování:

Kačátku a Aničce za podporu, super fotky z výletů.
Báře a velké Aničce za super společnost, pohodový pokec
Ejsovi že nám držel v paddocku flek a fandil z tribuny bandě Guintoliho embryí
Peťanovi že mě nenechal v tom litrovém světě samotného jen s Chuďasem
a Veverkovi že nám na dvě noci ubytoval malou v dodávce před vodním přívalem.
K tomu Ríšovi za přezouvání kol, čímž pádem jsem nemusel podporovat nenasytné germány.

Plusy : Neuvěřitelný asfalt, krásná dráha, blízkost moře a letoviska se službama.
Mínusy: Proč se musíme jet vždycky podívat do Itálie jak tam krásně prší

Vlastním drápem: Ozzák

• 

  Žárovky