Na Sever! Moto Guzzi V7 Classic

Vlastník	Metal_Heart
Vloženo	24.10.2020
Aktualizováno	18.1.2024
Zobrazeno	3 694x

Víkend 22. – 23. července měl na rádiu Beat patřit severským kapelám, a já se rozhodl vyrazit taky na sever. Tedy na sever Čech, samozřejmě, do kempu Hejnice, cestou si projet zatáčky nad Železným Brodem, a jen tak mimochodem pokořit pár dalších přehrad. V plánu jsou čtyři kousky, a bronzová medaile (čti: samolepka) za padesát zdolaných vodních děl mě tentokrát určitě nemine.

Sobota, cesta tam
Samozřejmě jsem musel ještě do města na kafe, a mámě na nákup, takže plánovaný odjezd před desátou se o něco zpozdil, ale někdy po půl jedenácté konečně startuji stroj a vyrážím vstříc dobrodružství. Mířím přes Tábor do benešovského KFC na oběd, a potom po staré Benešovské na Prahu. Prvním dnešním cílem je přehrada Hostivař, cesta ale končí před obří hromadou betonu ze zbořeného mostu, a neméně obřím bouracím strojem. Nezbývá než otočit mašinu a pokračovat, už tak jsem se zdržel víc než dost. Hostivař si nechám na jindy.
Poněkud složitě se vymotávám z Prahy a pokračuji přes Český Brod, Poděbrady a Jičín na Turnov, cesta je celkem nudná, ale zase to aspoň trochu odsýpá. Za Turnovem to začíná konečně být trochu zábava, klidně bych si to projel ještě jednou, ale času není nazbyt, tak snad někdy příště. Přes Železný Brod a Pěnčín dorážím (objížďkou) do Jablonce nad Nisou, kde je v plánu druhá přehrada dnešního dne, Mšeno. Parkuji, rovnám záda, už mě bolí celej člověk. Dělám pár fotek a razím dál, přes Smržovku, Tanvald a Desnou na další přehradu, Souš. Bohužel míjím parkoviště, a dál už je zákaz zastavení, a stejně se mi ani nechce stavět, už se vidím v kempu u piva.
Souš tedy nechávám na neděli a po klikatých uzoučkých serpentinách konečně dorážím do Hejice, nacházím kemp, ubytovávám se, a dnes naposled vypínám motor. Počítadlo Stopaře se zastavilo na 321 km, mám dost! Zouvám propocené boty a ponožky, stavím stan a jdu si dát smažák a pivo. Za plotem mezitím začíná ladit nástroje oldschool rocková kapela Artroza, takže se zdá, že mám i na večer o zábavu postaráno.

Neděle, cesta zpět
Ráno je bufet zavřený, takže místo snídaně balím stan a před devátou už vyrážím na cestu. Kousek od Hejnic se nachází Lázně Libverda a u nich restaurace Obří sud, nedá mi to nezajet se tam podívat. Prvním důležitým bodem programu je ovšem přehrada Souš, bohužel je vstup na vlastní hráz zakázaný, takže dělám jen pár dokumentačních fotek a pokračuju v krasojízdě. V Desné to stáčím na Tanvald, v lidlu si dávám kafe a koláček, to musí jako snídaně stačit.
Další plánovanou zastávkou je přehrada Labská, takže nabírám směr na Jilemnici, Vrchlabí a Špindlerův Mlýn. Začíná se dělat pěkné parno, tak zkracuji zastávku opět jen na napití a pár fotek a stáčím se pomalu k domovu. Vrchlabí, Nová Paka, Jičín a Kopidlno, oběd si dávám v Burger Kingu na křížení s D11, a přes Kolín, Uhlířské Janovice a Český Šternberk pokračuji na Bystřici. Tam se napojuji na známou "trojku" a přes Tábor frčím domů. Krom vedra, se navíc ještě dost rozfoukalo, místy to se mnou na motorce pěkně cvičí.
Domů dorážím před večerem, tentokrát se počítadlo zastavilo na 340 km. Uklízím motorku do garáže, odvazuji bagáž, už se těším do sprchy a na vychlazené pivko. Ze čtyř plánovaných přehrad jsem zvládnul jenom tři, ale bronzovou medaili už mám v kapse, a od motorky si na pěkných pár dní s radostí odpočinu!