Triumph Speed Twin (2022)

Koncem dubna 2023 se konečně trochu vyčasilo a já mohl vytáhnout Speed Twina na zatím nejdelší vyjížďku. Dost mě naučila a zároveň jsem si z ní odnesl varování, že ne pokaždé může jízda dopadnout dobře. K tomu ale později.
Vyrazil jsem “prdelačkama” z Varů na Ostrov, dotankoval stovku (okt. číslo, ne že jsem bral za stovku), pak do Jáchymova, který jsem si poprvé v životě prohlédl celý. Asi i naposled. Nejhezčí ve městě byla partička čtyřech turistek okolo 25 roků, opravdu pěkný pohled, ale já mám přeci sledovat silnici. Hned za Jáchymovem je teď semafor, ale užívám si jak se na motorce vždy snadno dostanu až dopředu. Pak Boží Dar a po asi 20ti letech Klínovec. Odtamtud je fotka. Motorkářů bylo plno, tak jsem celou cestu poctivě mával. Pak Loučná, velmi překvapivé Vejprty (v dobrém slova smyslu) a zpět na Klášterec. Jsou tam takové pěkné rovinky, kolikrát se mi to rozparádilo i lehce nad limit. Začal jsem ale cítit lehkou únavu - zápěstí není zvyklé na plyn po zimě, trochu rameno, trochu zadek. Do toho jsem v sobě měl claritine kvůli alergii a udělal jsem tu chybu, že jsem začal přemýšlet o něčem jiném než o jízdě. Kousek před Měděncem mě zamyšleného vynesla zatáčka do protisměru a dokonce jsem si štrejchnul krajnici. Krve by se ve mě nedořezal. Celé je to bez následků, ale srdce mi bušilo ještě dalších 15 km (no až do Klášterce). Je to okamžik a průser je na světě. Já měl tentokrát kliku, ale se vší pokorou říkám, že jsem to dnes prostě posral a jet něco proti, tak nechci domýšlet.
Zbytek cesty byl opravdu údržba, abych dojel bezpečně domů. Doma jsem si dost oddychl a dal si zrmzlinu, abych zahnal vlastní stud. Pak omýt od hmyzu, máznout řetěz a příště, příšte maminko… opatrněji a soustřeď se na to, co máš.