Moto Guzzi Stelvio 1200 NTX (2009)

Není to poprvé, kdy se pod praporem Generátoru makrobublin skupina odvážlivců pustila do objevování tajů naší krásné zemičky. Tentokrát padla volba na termín 11.-15. 6. a prostorem operace bylo vytipováno české pohraničí od jihu k západu a dále k severu ČR.
Celkově se operace zúčastnilo dvanáct jezdců a jedna pilotka. I přes značná nebezpečí neutrpělo škodu žádné zvířátko, motorka a dokonce ani ničí sebeúcta. Najeli jsme o pohlavek víc než tisícovku a prošmejdili zase další kouty matičky Země české.
Nepíšu cestopis, tudíž stručně neboli brýfly
pátek:
- příjezd do shromaždiště na břehu Lipenské nádrže
- napřed pršelo na stromy, do rána pak ze stromů na naše hlavy (a stany)
- poučení dne: že jsou TKC 50:50 do terénu vymýšlel asi nějakej zhulenej markeťák, nechal bych ho tlačit motku blátem ... lempla
- samozřejmě tu moji, fichtla unese každej.
sobota:
- hurá na cesty Šumavou, Šumavaringem počínaje, přes chodské Domažlice až za Cheb na Jadran,
- kdo neviděl opravdu velkýho čokla, šup k Chodské chalupě, je tam a neuteče, hlídá ho J. S. Kozina. Neznáte? Dejte si facku a brnkněte uče dějepravy
- poučení dne: likérová vína se pijou po sklenkách, ne po litrech
neděle:
- cílem neděle byl průzkum druhoválečného dolu na cín, hledejte místo jménem ROLAVA, zde jsem se dosyta našmejdili všude možně, URBEX se tomu tuším říká
- mimo cíl jedna se prokroužil nespočet zatáček na liduprázdných cestách třetích tříd od Frantovek až k Chabařovicím u Teplic, kde jsme v kempu složili unavené kosti
- poučení dne: i v létě může být jen 10°C, lepší se vesele potit než hrdinně klepat kosu
pondělí:
- tehhle den byl relaxační s přídechem helmutovské rozežranosti
- cestu jsme totiž naplánovali na Hřensko s vidinou úžasného genia loci místa zvaného "Stará plynárna", což se nám povedlo, ale byli jsme znebojeschopněni místním kuchtíkem, který nám dal takovou porci plněných knedlíků se zelím, že už si pak nikdo nedal ani kávu
- abychom to vytrávili, riskli jsme nebezpečný výstup na nedalekou Trpasličí skálu s trpasličí jeskyní, no nezabili nás, ale kouleli očkama zle!
- pofoukat dušičku jsme si chtěli v pekelných dolech, protože není nic lepšího na dušičku než palačinka s kávičkou, že ale budou na úrovni Karelštejna a budou taky světit pondělí, to nás úplně srazilo na kolena, proto jsme jako sekundární cíl vybrali drábské světničky - pěkné, ale prázdné - což mělo za následek nouzový ústup do nedalekého kempu u komářího rybníka. Místní paní domácí nám poskytla azyl, nejlepší smažák ever a my si vyzkoušeli koupel v rybníce u zapadajícího slunce. super
- poučení dne: pankáča zlaté srdce (a ruce) má!
úterý:
- tento vůbec nejhorší den expedice hodnotím pade na pade
- prvně už jsme prakticky končili a půlka už byla myšlenkama v práci (fuj)
- druhak léto vystrčilo růžky a my se pekli jak na Sardínii
- cesta vedla zadelema bez provozu, za zmínku stojí jen Otíkova STS Neveklov a pak silnice č.105 a č. 102, které svojí užovkovitostí právem vykouzlily úsměv na xichtě mém i mých spolubojovníků
Díky všem kamarádům i Jarče, že to se mnou vydrželi celou dobu. Znám se a vím, že já bych se sebou sám nevydržel. (proto vozím ovečku Shawn vždy s sebou )
- poučení dne: nemysli o dovolené na pracovní proces, to můžeš rovnou začít makat!
Závěr nebude, nejsme cestopis
PS_1: Potkali jsme na Rolavě partu chlápků na Varaderech, krásné motky měli, taky si užívali cestu kolem...
PS_2: Ve Volarech mi dušička pookřála, protože v protisměru se mihlo - světe div se - bílé Stelvio...no jeho pillot taky překvapeně koukal...
PS_3: Partu z chabařovického kempu jsme pustili před sebe, že je dojedem (blázínci) a nakonec už jsme je neviděli...
Takže tímto všechny zdravím, kolama dolů dámy a pánové. Jistě jste si tu jízdu užili tak jak my