Okolo Česka 2020 Moto Guzzi Stelvio 1200 NTX

Vlastník	spike-cz
Vloženo	27.8.2016
Aktualizováno	9.4.2024
Zobrazeno	5 370x

V předchozím zápisu se plánovalo, u tohohle se bude hezky vzpomínat na pět dovolenkových dnů v sedle Stelvia a v doprovodu Vlasťáka alias VBuldoga s jeho V-stromem.

Musím říct, že minimálně první tři dny nás překvapily a potěšily liduprázdnou krajinou a parádníma zatáčkovitýma cestičkama s dobrým asfaltem. Vybrané kempy mohu s klidem doporučit, protože nebyly ani špinavé, ani přeplněné. Jestli vypíchnout některý z nich, asi by vedl ten u Tanvaldu. I když je bez bazénu nebo rybníka, lidi (myslíme obsluhu kempu) byli opravdu suprový a vstřícný.

Den první - začátek
Vyrazili jsme celkem pozdě, skoro na devátou. Ale neměli jsme před sebou dalekou cestu. Končili jsme na dohled Františkových lázní. Nabrali jsme kurz na naše šumavské zlaté cesty a po těchto užovkách trochu potrénovali. Čekal nás mimo jiné silniční úsek zvaný Šumava-ring. Sice jsme Pepu Sršně nepotkali, ale na kvalitu zážitku to nemělo vliv ... cesty byly perfektní a kupodivu poloprázdné. Postupně jsme se prokroužili až na Chodsko, a protože Vlasťák nebyl nikdy tutam, zastavili jsme na kukačku u pomníku místní celebrity Jana Sladkého Koziny. Vedle je Chodská hospoda . Kromě toho, že obsluha chodí v krojích, to tam náramně vonělo. Ale o jídle to není. Takže jsme mazali dál a u Františkovek se ubytovali v kempu Amerika . Kemp čistý, ve sprchách nechtějí žetony ani mince, záchody nesmrdí, no paráda, to chcete. Abych nezapomněl, stavěli jsme i u kostelíka svaté Apolonie , ta by asi koukala, jak ten kostelík vypadá

Den druhý - Dál, jen dál
Tahle etapa byla z nejdelších, ale taky z nejkrásnějších. Podívali jsme se na místa, kam ještě nikdy a obzvlášť ty cestičky bez přítomnosti "lidské nohy" působily, jakoby dal národu pan Babiš na den zaracha. Samozřejmě, v Pekelných dolech bylo rušno a na Ještědu taky. Mimochodem, v dolech jsme z padesáti motorkářů byly jen čtyři české posádky a dívka za pultem nad češtinou úplně roztála. Naproti tomu Ještěd nás potrápil. Díky objížďce a objížďce objížďky jsme si trochu zajezdili v kruhu, ale nakonec jsme profrčeli přes přehradu Souš a skutáleli se do Tanvaldu, resp. do kempu Tanvaldský špičák . Vrchní paní ubytovatelka nám vyšla vstříc, stroje spaly pod střechou jako my a bylo tam pohodově a klidno.

Den třetí - se sluncem v xichtu
Jelikož tento den se kormidlo otočilo na východ, byla trošku obava z oslnění. Zbytečně. Den začal lehkým deštíkem, spíš mrholením, a podmračená ocelová obloha nevěstila nic moc počasí. No nerozházelo nás to a my vyrazili směle vpřed. Když jsme projížděli Deštné a ono nám pršelo (lehce), musel jsem se smát do přilby i přes studených +12°C. Zlom nastal, když jsme se dokodrcali k jedné z perel našeho prvorepublikového opevnění, na Hůrku . Vstupní objekt je opečováván nadšenci a přetvořili do na pevnostní muzeum. Těch 285 schodů si budu ještě dlouho pamatovat, v motohadrech a po dvou hodinách v podzemí mne to opravdu pěkně "vyvětralo". Ale vylezli jsme do jiného dne. Na nebi svítilo sluníčko pověšené na modré obloze a ocel mraků zmizela. Bohužel se ale objevila taková malá lesklá věcička ve Vlasťákově zadní gumě, tak před další cestou hledačka servisu - našel se pneuservis pana Kubíčka a na pohodu se mohlo jet dál do hlavního cíle dne, na Červenohorské sedlo . O téhle baště místních motorkářů můžu říct jen dvě věci: 1. o víkendech to musí bejt peklo a 2. jsou to prostě parádní zatáčky. Přispěli jsme k hlukovému smogu a dali je stylem tam - zpátky a zas tam. To tam znamená legendární hnízdo bikerů Dolte Sobotín. Jenže ouha - v týdnu zavřeno. No dojeli jsme podle rady do Rapotické řízkárny a pojedli, zeptali se na náhradní možnosti noclehu a td. Holka počmáraná jako obrázek se ukázala být ok, dostali jsme nocleh přímo tam a skoro za cenu kempu. Doporučuju, kdo není jedlík, asi místní porce řízků nedá. Já měl co dělat.. Motky pod kamerama a my pro dnešek nechali stany a spacáky odpočívat.

Den čtvrtý - Beskyde Beskyde, kdo po tobě ide!
Tenhle den byl především o kultůře - ne o oddechu!
Dali jsme si na začátek přehrady známé ze seriálu Velké sedlo , tzn. Slezskou Hartu a Kružberk . Další naše kroky vedly do muzea Tatry v Kopřivnici a stálo to za to. Jelikož jsem chtěl Vlasťáka ještě zadřít poslední kapkou stavitelství, dojeli jsme (úplně náhodně) až k místnímu vítěznému oblouku - Kolonádě na Rejstně . Jestli chcete vědět, jak to jde, tak nevím. Ale zákazovou značku jsem fakt neviděl. Asi ji někdo zrecykloval Takto vyšťavení jsme, to dá rozum, potřebovali zregenerovat. Mysleli jsme na to a cestou zakoupili něco místního vína. A stálo za to a bylo dobré. Cestu jsme uzavřeli na břehu Nových Mlýnů v kempu Free Star . Kemp teda nacpanej a sprchy na dvacky. Ale nehledali jsme dál a šli bydlet. Za to jsme pěkně pokecali s kolegou/sousedem motorkářem a zažili trochu moravské kultury Nakonec proč ne, když je to nakonec... a dnešní trasa byla fakt dlouhá.

Den pátý - závěrečný sprint
Už podle názvu je asi vše jasné. Ale na omluvu musím předeslat, že sobota 29. 8. 2020 byla na déšť opravdu bohatá, schválně si to vygooglete. Proto jsme vynechali plánovanou zastávku na hradu Landštejně a místo toho se ještě naposledy potoulali podél jižní hranice naší vlasti. Akorát po tankování ve Slavonicích - taky solidní blouděníčko z důvodu totální uzavírky - jsem optimalizoval trasu tak, abysme nezmokli. No a až do Netolic se dařilo. Jen posledních pár desítek kilometrů jsme trochu navlhli, ale nebyl to liják, že by z nás udělal vodníky. Domů jsme dorazili v pořádku a spokojení, i když utahaní.

Celkem jsme najezdili za pět dnů 1800km. Moje Stelvio i Vlasťákův Stromek fungovaly jako hodinky.
Nepočítám náklady, nýbrž zážitky a těch je moc a budou dodávat radost ještě dlouho ... doufám
Fotky myslím hovoří za vše...
Samozřejmě by se nemohla akce obejít bez aktivního souhlasu našich poloviček, takže "Ženy díky Vám!"
A Vlasto zase někdy na dvou kolech na viděnou a na slyšenou v interkomu! Bylo to super
PS: Třeba za týden na army-motosrazu