Honda NT 700V Deauville (2006)

Letošní vánoce jsem byl bohužel již prakticky třetí měsíc marod. A jak jsem byl tak odkázán na dokupování dárků po netu, lehce mi cinkli o nosík doslova tři oříšky pro Popelku.
Ano, je to tak! Tentokráte si přišla na své i moje Hondička a tak si mohla pomyslně pod stromečkem rozbalit také své dárečky. Ježíšek (né žádnej nach.anej Santa Klaus) nadělil mému Ďuvíkovi novej čumáček, ouška a snad i novej kabátek. Nevím, kdo se na tu změnu těší víc, zda já a nebo ta moje Popelka.
Teď ji máme vysvlečenou donaha a pouštíme se s mým osobním automehánikem do drobného vyvařování občasné prasklinky na plastu, která se sem tam našla. Hlavně kolem pantů a zámků kufrů. Tam je úchyt kování zámků opravdu dost nešťastně řešený a tak vlivem různých vibrací, zimních jízd a neustálého používání se ty tenké nálitky, ve kterých je kování uchyceno téměř všechny utrhali.
Vaření se nevyhlo ani posuvné přední lešení, jelikož jsem je koupil z havarovaného stroje. Jeden návarek pro uchycení zrcátka byl ohnutý. Nijak jsme si s jeho rovnáním hlavu nelámali, jelikož se získání nepoškozeného návarku ochotně ujala flexa. Alespoň jsem tak konečně zužitkoval náhradní lešení, které jsem dostal jako bonus od původního majitele. Tomu se ji totiž povedlo položit. Její oprava byla banalitou a tak jsem s jejím nákupem neváhal. Za vydatné pomoci jednoho šikovného servisáka si před pár lety ta kráska našla rychle cestu k mému srdci.
Za opravdu směšný peníz se mi povedli sehnat i blastry. Docela jsem byl překvapen, že jsou z pružného materiálu. Už jsem si v duchu představoval výrobu formy, ale tohle bych nedal.
Zatím asi jako nejtěžší oříšek se mi jeví sundání nádrže. Prostě zatím netuším, jak na to. Zatím to má ale stále čas.
Co nás ještě čeká je doopravení plastů a jejich příprava na nový nástřik. Mou představou je temně rudá metalíza s kouřovou clonou. To se ale zatím jeví být trochu oříškem pro mého lakýrníka. Představu mám sice jasnou, ale při pokusech o vytvoření vzorku jsem připomínal přinejmenším v jeho očích rozmazleného fracka, kterej neví co chce. Ale vím, že se nakonec dohodneme. Ještě bude třeba vymyslet něco s těmi matnými plasty. Použil jsem původně barvu na renovaci nárazníků a interiérových plastů, ale nějak to neklaplo. Občas mi v létě na světlech ukápla z rukávu kapka potu a po čase se objevila na těch dílech stopa jak od sava. Stejně trpěl i čelní plast. I přes poctivou údržbu a pravidelné oplachování exponovaných míst se mi v laku začali objevovat siluety hmyzu, jako stíny v Hirošimě po explozi Amerického dárku.
No, a až budeme se vším hotovi, tak přijde na řadu výměna filtrů, kapalin a kompletace. To se ale zas usadím ke klávesnici a pochlubím se výslednou změnou dřív, než započnu první okruh kolem komína…