Honda NT 700V Deauville (2006)

Je neděle 6. 8. 2017 a já se chystám na letiště. Plechovku nechám tentokráte odpočívat. Po opravdu dlouhé pauze vytahuji z garáže svoji Deauvillku. Je fajn, že mám štít dole (si jen tak bezděčně zamelu kdesi v hlavě) a otřu z ní prach, který stačil usednout na její ladné tělo.
Naložím si věci na skákání do kufru a zvolna vyrážím. Trochu jsem změnil způsob zahřávání stroje a namísto obvyklého několikaminutového klapaání motoru na volno před domem hned po startu vyjíždím na cestu. Prvních 5 - 6km jedu opravdu hodně volně. Celou cestu ji nepustím přes 80 km/h. Prostě si jen tak hraju, prohřávám motor, převodovku a pneumatiky. Pak se teprve rozjíždím. Jak je má zásada v obci pade (přes to vlak nejede) a mimo obec nebrzdím provoz. Nejvíc mne dojímají chudáci v plechovkách, co mne v obci předjíždí občas s troubením, nebo se zdvihnutým prostředníčkem a za vsí neví, kde mají plyn. Ve stylu dědečků s bekovkou na palici se pak sunou po prostředku silnice a nejlépeještě s mobilem u palice.
Po čtyřiceti osmi kilometrech dorážím na Líňské letiště. I tady jsem měl dobře 5 měsíců pauzu. Dnešní den si ale hodlám užít. Chci dát maximum skoků a tak si vezmu padák a jdu si ho sbalit. Asi ve tři hodiny dávám poslední skok. jen tak letmo koukám dole na comp a zaznamenávám asi svůj nejrychlejší volný pád. 142 km/h celých 12 s. No, na to, že se teprve učím mám z toho dost dobrý pocit.
Nedá se nic dělat, ještě mne čeká cesta do Konstantinek a tak si krátím cestu po dálnici. Přeci jen je to prostě pouhý přesun.
Po 43 km kousek před Okrouhlým Hradištěm míjím svoji lásku a tak točím stroj a vydávám se za ní. V Cebivi si dáváme sraz a že prý jedem do Bezdružic ke známým. Tak proč né. Navigace ukazovala cestu přes Rochlov a Lomničku. No, takové peklo jsem snad nikdy nejel. Asi v půli cesty nám radí nějací místní lepší cestu. Popravdě kdybych našel odvahu jet zpět po stejné cestě, tak je ze mne asi vrah. Cesta z Lomničky se už dala. Silice byla sice spravovaná tipykým tupounem Českým. Tam kde byla dřív jáma je dnes retardér, ale už to nebyl alespoň štěrk, jámy a kamení. Po milém pozezení a grilování u známých vyrážím zpět k domovu. Je taky už fůra hodin a tak si cestu opět krátím na Srříbro, Bor kde jsem dotankoval a dál domů po hlavní.
Den zavírám po 276ti km. Parkuji u domu a jdu na jedno. Nic lepšího snad ani ten den přijít nemohlo.